Svými biologickými vlastnostmi patří mezi průkopnické dřeviny, roste tedy tam, kde se jiné jen těžko uchytí. Jeřáb obecný dorůstá až do výšky sedm metrů a dožívá se padesáti až osmdesáti let. Nejcennější jsou jeho plody - jeřabiny. Průměrná úroda z dvacetiletého stromu se pohybuje kolem třiceti kilogramů. Plody jsou středně velké, oranžové až červené malvičky s vysokým obsahem vitaminu C, které se hodí jak k přímé konzumaci, tak na přípravu kompotů, likérů, sirupů, džemů, želé i na sušení. V teplejších polohách se sklízejí koncem srpna, ve vyšších lokalitách od poloviny září do října. Spolehlivým znakem zralosti jsou stopky. Čím je stopka červenější, tím jsou malvičky zralejší. Zásadně by se měly jeřabiny sbírat ještě před příchodem mrazů.

Jestli se jedná o divokou nebo sladkoplodou formu jeřábu poznáme podle ozubení listů. Sladkoplodý jeřáb má pilovitý okraj jen do poloviny listu, zatímco přírodní forma jeřábu má zoubky po celém obvodu listové čepele. Důležitým znakem vhodnosti ke konzumaci je také chuť dozrálých bobulí. Odrůda s nahořklými plody se ke konzumaci příliš nehodí, i když její využití není vyloučené.

Jeřáb na získání podnoží rozmnožujeme semeny, sladkoplodé odrůdy štěpováním a očkováním na semenáč jeřábu obecného nebo sladkoplodého. Na semena sbíráme jen plně vybarvené plody, jejichž dužnina lze lehce rozmačkat. Plody necháme vykvasit a semena propláchneme vodou. Sejeme hned po sběru nebo stratifikujeme při teplotě blízké bodu mrazu a vyséváme na jaře. Zajímavý je způsob ošetření semen, při kterém se plody krmí drůbež a získaný trus se vysévá společně s nestrávenými semeny.

Semenáčky dosáhnou v prvním roce výšku až osmdesát centimetrů. Přeškolkováním na vzdálenost dvacet pět až třicet centimetrů získáme ve druhém roce podnože na štěpování sladkoplodých odrůd. V létě očkujeme na spící očko blízko u země, na jaře štěpujeme kopulací nebo na kozí nožku. Autovegetativní rozmnožování nebývá úspěšné.

Sazenice vysazujeme jednotlivě nebo do sponu 5 x 5 m. Výchovný řez začínáme na jaře po výsadbě na pět až šest hlavních větví. Prosvětlovací řez stromů provádíme zhruba každý třetí rok. Pokud odstraníme silnější větev, musíme řeznou ránu dobře ošetřit, protože větší rány se špatně hojí.

Jeřáb není náročný na půdu ani klima. Protože má největší část kořenů v hloubce pouze třicet až čtyřicet centimetrů, v době sucha trpí nedostatkem vody a potřebuje zálivku. Jeřáb sladkoplodý ve tvaru polokmene, čtvrtkmene nebo jako zákrsek by neměl chybět v žádné horské nebo podhorské obci, v sadech, kolem chat ani na veřejných prostranstvích.