Ani malina ani jahoda …

Nabídka ovocných stromků je v obchodech každoročně široká. Přesto si někteří zahradníci nedokážou z klasického sortimentu vybrat. To je důvod, proč šlechtitelé stále vymýšlejí nejen nové odrůdy, ale dokonce i nové ovocné druhy. Příkladem může být třeba josta nebo plumcot.

Nové ovoce vzniká mezidruhovým křížením dvou nebo několika druhů. Samozřejmě nejde o jednoduchý proces, protože rostliny nelze křížit libovolně. Musí jít o botanicky podobné stromky, u kterých lze předpokládat vzájemnou kompatibilitu, díky níž se vzájemně opylují.

Seznamte se s jostou

Nejznámějším a nejpěstovanějším křížencem je josta, tedy kombinace angreštu a černého rybízu. Najdete u ní znaky obou původních druhů, a to jak na plodech, tak i na výhonech a listech. Josta vytváří silněji rostoucí keře, které je třeba krotit radikálním řezem. Pevné výhony bez trnů svým vzhledem připomínají černý rybíz. Plody jsou černé až fialové, větší než rybíz, ale menší než angrešt. Jejich chuť bývá sladká a najdete v ní oba původní druhy. Šlechtitelé vytvořili hned několik odrůd josty, mezi zahradníky si zatím velkou oblibu nenašly, a proto se ani nemnoží.

Dalším křížencem je malinojahoda, která dostala druhové jméno Rubus illecebrosus. Jde o nízké keře, které dorůstají do výšky maximálně jeden metr a dávají jasně červené plody, které nesou znaky obou rodičů, ale mají jen průměrnou chuť. Výhony keřů pokrývá velké množství ostrých a pevných ostnů. To nemusí být jen na obtíž, oceníte je jako součást nízkých živých plotů na problematických místech.

KŘÍŽENCI JEŘABIN

Velkou skupinu nového ovoce tvoří také kříženci jeřabiny s některým dalším druhem, kterým se počátkem dvacátého století věnoval i Mičurin. Mají sice méně vitaminu C než jeřabiny, ale naopak obsahují více antioxidantů a antokyanů. Plody jsou také vhodnější na zpracování i konzumaci, bývají větší a jejich chuť není tak trpká. Nejznámější jsou odrůdy ‘Burka’, ‘Dezertní’, ‘Granátová’, ‘Likérová’, ‘Titanovaja’.

‘Burka’

Mičurin uvádí, že danou odrůdu vyšlechtil jako křížence Sorbus aucuparia x Sorbus alpina, v jiných zdrojích se ale můžete dočíst, že šlo o několikastupňové křížení mezi druhy Sorbus aucuparia x (Sorbus aria x Aronia arbutifolia). Jde o odrůdu vysoce odolnou proti mrazům, úrodnou, se sladkokyselými červenými až tmavohnědými plody. Ve srovnání s klasickou jeřabinou jsou plody dvojnásobně velké a dají se jíst i čerstvé. Stromy dorůstají do výšky dva až tři metry.

Granátová

‘Granátová’ (Granatnaja)

Mezidruhový kříženec mezi Sorbus aucuparia x Crataegus sanquinea x Crataegus laevigata se vyznačuje zejména velkými hranatými plody krásné červené barvy zvenku a oranžové uvnitř. Velikostí se dají srovnat s višní. Mají příjemnou sladkokyselou chuť a nejsou trpké. Stromy dorůstají do výšky tři až šest metrů, odolávají mrazům a bývají velmi úrodné. Tato odrůda se ale postupně z obchodů vytratila a stala se z ní téměř ovocnářská rarita.

Likérová

‘Likérová’ (Likernaja)

Jde o velmi zajímavého křížence jeřabiny a aronie (Sorbus aucuparia x Aronia melanocarpa), mateřské rostliny v něm poznáte nejen na plodech, ale i listech. Souplodí je středně velké, plody měří kolem patnácti milimetrů a mají fialově červenou barvu a jemnější chuť. Rozhodně nejsou tak trpké jako aronie. Použít se dají podobně jako plody jeřabin, nejlépe se ale hodí právě na výrobu likérů, jak napovídá i její název. Odrůda výborně odolává mrazům.

‘Dezertní’ (syn. Dezertnaja, Stolní, Mičurinova stolní)

Odrůda vznikla z několikanásobného křížení druhů (Sorbus aucuparia x Aronia melanoscarpa) x Mespilus germanica, tedy prakticky zkřížením odrůdy ‘Likérová’ s německou mišpulí. Je považována za nejchutnější Mičurinovu odrůdu. Stromy jsou odolné proti mrazu, rostou pomalu až zakrsle, mají výšku jen kolem dvou metrů. Hodí se tedy i do malých zahrad. Plody jsou středně velké, tmavě červené, tvarem připomínají mišpuli a dozrávají již v polovině srpna. Chuť mají sladkou, s jemně nahořklým podtónem po jeřabinách, obsah cukrů se pohybuje kolem deseti procent. Odrůda plodí spolehlivě a každoročně.

‘Titanovaja’ (Titan, Titaan)

Tato odrůda vznikla z křížení mezi druhy S. aucuparia ‘Burka’ x Malus sp./Pyrus sp. x Pyrus sp. Jde o strom vysoký tři až pět metrů, který dává velké, protáhlé červenavé až červenohnědé plody hranatého tvaru.

Znáte sorbopyrus?

Zajímavé vlastnosti mohou nabídnout také kříženci jeřabiny a hrušně (Sorbus aucuparia x Pyrus sp.), které se nazývají sorbopyrus. Z nich sklízíte menší hruštičky, které vzhledem připomínají oskeruši. Od ní se ale liší daleko dřívějším nástupem do plodnosti a nižšími nároky na prostor. Nejznámější odrůdou je ‘Tatarova’, kterou v obchodních centrech seženete každé jaro.

MALINOOSTRUŽINY

Poměrně širokou skupinu kříženců představují malinoostružiny. Mateřské keře jsou velice blízké druhy, oba patří do rodu Rubus, a tak s jejich kombinováním nebyl žádný problém. Většina odrůd vznikla ve Velké Británii. V tuzemsku se pro ně vžilo označení tayberry, které ale není úplně správné. Jde totiž pouze o jméno jedné odrůdy, nikoli celé skupiny.

Odrůdy malinoostružin se dají rozdělit do dvou základních skupin: na pravé, které vznikly kombinací maliníku a ostružiníku, a nepravé. Ty vyšlechtili několikanásobným nebo zpětným křížením některé odrůdy malinoostružin s maliníkem nebo ostružiníkem.

PRAVÉ MALINOOSTRUŽINÍKY

‘Loganberry’

Jde o základní hybrid malinoostružiníku, který byl vyšlechtěn už před sto lety soudcem Loganem v Kanadě. Keře rostou středně intenzivně a tvoří dva a půl metru dlouhé trnité výhony. Plody dozrávají od poloviny července do konce srpna, jsou velké, tmavě červené barvy. Tento hybrid se pěstuje ve dvou základních klonech.

První, nesoucí označení LY59 AGM, svým vzrůstem a tvarem připomíná ostružiníky, jsou pro něj typické silně rostoucí trnité výhony. Plody se ovšem více podobají malinám, od nichž se ale liší hlavně velikostí a výraznější chutí. Plody však nejsou moc vhodné k přímé konzumaci, využívají se hlavně k dalšímu zpracování, kdy výrobkům dodávají jedinečnou chuť.

Druhý klon, L654 AGM, pochází ze známé šlechtitelské stanice East Malling a je jednoduchý na pěstování, proto ho objevíte v mnoha zahradách. Neroste tolik jako první a výhonům také chybějí trny. Plody má v porovnání s malinami výrazně větší, tmavě červené barvy. K jeho výhodám patří i dlouhé období sklizně. Aby plody měly tu správnou chuť, musejí dokonale vyzrát, což se pozná podle jejich výrazné barvy.

Soudce Logan vyšlechtil ještě dalšího křížence, který vznikl zkřížením odrůdy ostružiníku ‘Aurora’ s maliníkem vedeným pod kódovým označením No 626/67. Známý je pod názvem Kříženec Aurora x No 626/67 a má v porovnání s odrůdou ‘Loganberry’ především větší a sladší plody.

‘Kingˋs Acre’

Tato stará odrůda, příbuzná s ‘Loganberry’, vznikla ze shodného křížení. Přesto lze mezi nimi najít několik rozdílů. Liší se například dobou dozrávání, ‘Kingˋs Acre’ dává plody už od počátku července. Plody jsou středně velké, jejich barva se s dozráváním mění z červené až na černou. Chuť plodů je příjemná, ale ne tak výrazná, více se podobá ostružinám. Odrůda se hodí zejména pro pěstování na malých zahradách, keře dorůstají do výšky jen asi dva a půl metru.

‘Veitchberry’

Také toto je jedna ze starších odrůd, pochází z prvních křížení maliníku s ostružiníkem. Přesto ji můžete v nabídce školek stále najít, pěstuje se zejména v Anglii. Výhony má pevné a silné, málo pružné, dorůstají do délky asi dva a půl metru a neohýbají se. Tmavě červené plody, které jsou velké a s vynikající chutí, dozrávají pozdě, v průběhu srpna a září. Sice se těžko sklízejí, ale pokud je na keřích necháte, nic se nestane. Milují je totiž ptáci.

Tayberry

‘Tayberry’

Jedna ze základních odrůd, někdy se můžete setkat i s označením Tayberry AGM, po které byla pojmenována celá skupina těchto kříženců. Mírně trnité výhony tohoto keře dorůstají do délky dva a půl metru. Plody dozrávají od poloviny července do srpna, jsou velké, tmavě fialové barvy a sklízíte jich hodně. To vám nemusí vadit, protože mají velmi dobrou, šťavnatou a aromatickou chuť. V porovnání s ‘Loganberry’ jsou větší a výrazně sladší. Pozor však na pěstování této odrůdy ve vyšších polohách, kde snadno namrzne.

Známý a také hojně pěstovaný je i její klon ‘Buckingham Tayberry’, který má s mateřskou rostlinou téměř identické vlastnosti, ovšem je bez trnů.

‘Medana’

Tato poměrně známá odrůda malinoostružiníku byla vyšlechtěna roku 1962 ve skotském ústavu Scottish Crops Research Institute, který sídlí ve městě Dundee. Keře rostou poměrně silně, výhony běžně mají délku větší než tři metry. Plody dozrávají od poloviny července do konce srpna a jsou přibližně čtyři centimetry velké, barvy tmavého bordó. Chuť mají aromatickou, šťavnatou, velmi chutnou, dají se zpracovávat mnoha způsoby, včetně mražení. Úroda se pohybuje kolem čtyř kilogramů z jednoho keře. Odrůda je odolná i proti virovým nákazám.

‘Sunberry’

Tato moderní odrůda pochází z East Mallingu. Keře rostou velmi intenzivně, výhony dorůstají do délky až čtyři a půl metru, proto zatím není tolik populární a pěstovaná, jak by mohla být. Plody dozrávají postupně od poloviny července do poloviny srpna. Jsou lesklé, středně velké a tmavě červené. Jejich chuť je celkem dobrá, typická pro malinoostružiny, připomíná odrůdu ‘Loganberry’.

NEPRAVÉ MALINOOSTRUŽINY

‘Boysenberry’

Nejznámější odrůda z této skupiny vznikla křížením odrůdy ‘Loganberry’ s ostružiníkem a maliníkem. Rostliny dorůstají do výšky kolem dvou a půl metru a tvoří poměrně velké množství silných a trnitých výhonů. To se podařilo napravit u klonu ‘Thornless Boysenberry’. Plody dozrávají v průběhu července a srpna. Jsou velké, tmavě fialové barvy a mají oblý prodloužený tvar, připomínající veliké maliny, od kterých se ale liší tmavším vybarvením. Chutí naopak připomínají lesní ostružiny. Této odrůdě velmi vyhovují i písčité půdy, protože je nadprůměrně odolná proti suchu. ‘Boysenberry’ je nejvíce prodávaná nepravá malinoostružina v tuzemsku, v zahraničí jsou ale oblíbené i mnohé další.

Boysenberry

‘Hildaberry’

Tato nová odrůda vznikla křížením ‘Boysenberry’ s malinoostružiníkem. Vyšlechtil ji amatérský šlechtitel a jméno dostala po jeho manželce. Zatím není příliš známá, ale má všechny předpoklady, aby se stala populární. U nás je zatím nedostupná, dostanete ji však ve specializovaných zahradnictvích v Anglii. Její výhony dorůstají do délky dva a půl metru, mají velmi pěkné květy o průměru čtyři až pět centimetrů. Červené plody dozrávají velmi brzy, sklízíte je od června do poloviny července. Jsou velké, dorůstají do velikosti kolem tří centimetrů a hodí se pro přímou konzumaci i na výrobu džemů a marmelád.

‘Marionberry’

Tato odrůda se mezi nepravé malinoostružiníky řadí, ačkoli nejde o typického mezidruhového křížence. Ovšem svou chutí připomínají velké červené plody odrůdu ‘Loganberry’. Keře rostou velmi bujně, trnité výhony dorůstají do délky až tři a půl metru. K výhodám tohoto keře patří dlouhé období sklizně, které začíná v polovině července a trvá až do září.

´Silvanberry’

Tento nový a moderní keř pochází z Austrálie a jde o mnohonásobného křížence odrůd ‘Loganberry’, ‘Youngberry’, ‘Boysenberry’ a ostružiníku ‘Marionberry’. Keře rostou velmi bujně, výhony mívají délku až čtyři a půl metru. Na pozemku proto potřebují hodně místa, do atrií či předzahrádek se tedy nehodí. Plody dozrávají od počátku srpna do poloviny září, jsou velké, tmavě červené a sladké. Odrůda je vhodná i pro pěstování v těžkých půdách, dobře odolává chorobám.

‘Tummelberry’

Také tato moderní odrůda vznikla ve školním středisku Scottish Crop Research Institute, a to křížením odrůdy ‘Tayberry’ s jeho vlastním semenáčem. Výhony dorůstají do délky asi dva půl metru. Velké a červené plody dozrávají, podobně jako u mnohých dalších moderních odrůd, od poloviny července až do konce srpna. V porovnání s původní odrůdou ‘Tayberry’ je tato odolnější proti mrazům, ovšem plody nejsou tak výrazně sladké, chutí více připomínají odrůdu ‘Loganberry’.

‘Youngberry’

Jde o křížence odrůdy ‘Loganberry’ s druhem Rubus caesius. Plody dozrávají od konce července až do září, jsou velké, výrazně fialové barvy, vzhledově připomínají odrůdu ‘Boysenberry’. Nepovažuje se za příliš kvalitní odrůdu, proto nedošlo k jejímu většímu rozšíření. Chutí připomíná odrůdu ‘Loganberry’, dužnina je šťavnatá a obsahuje málo semínek. Známější je její beztrnná verze ‘Thornless Youngberry’.

Neznámí kříženci peckovin

Stromy, které vznikly křížením různých druhů peckovin, jsou u nás poměrně neznámé, ačkoli první pokusy o netradiční kombinace se datují už někdy před sto lety. Přestože k velkému rozšíření nikdy nedošlo, alespoň nějaké se koupit dají.

Základ tohoto křížení tvoří meruňky a slivoně, převážně ze skupiny blum. Ovocný druh, který z těchto pokusů vznikl, dostal název plumcot, tedy švestkomeruňka. Jde o odvozeninu z anglických slov plum – švestka a apricot – meruňka. Setkat se ovšem můžete i s označením broskvošvestka. Plody těchto stromů nesou znaky obou rodičů, proto vypadají velmi zajímavě. Jejich velikost je větší než u švestek, slupka není zcela hladká, ovšem ochlupení bývá velmi jemné až sametové. Mají velmi šťavnatou dužninu podmanivé a zajímavé chuti.

U nás se můžete setkat pouze s jedinou odrůdou plumcot, a to je ‘Melitopolski’. Ve světě se pěstuje více, hlavně v Kalifornii, kde seženete odrůdy ‘Flavorela’, ‘Flavorglo’, ‘Geo Pride’, ‘Parfait’, ‘Red Velvet’ či ‘Royal Velvet’. Protože stromy velmi brzy kvetou, jsou vhodné jen do teplých oblastích.

Také o plumcotů šlechtitelé využili efekt zpětného křížení, tedy křížení už zkříženého. Výsledkem je ovoce, které se podle podílu výchozích rodičovských druhů řadí mezi nové ovocné druhy. Spojením meruňky a plumcotu vzniklo apriu (apricot x plum). V něm je ze tří čtvrtin zastoupena meruňka, proto se plody také podobají právě jí. Ve světě se pěstují odrůdy ‘Flavor Delight’ či ‘Honey Rich’.

Podobným křížencem, ale s obráceným poměrem genů, je pluot. V něm má tříčtvrteční zastoupení švestka. Mezi nejznámější odrůdy tohoto druhu patří ‘Dapple Dandy’, ‘Flavor Grenade’, ‘Flavor King’, ‘Flavor Queen’, ‘Flavor Supreme’, ‘Flavorich’ či ‘Flavorosa’.

Marián Komžík, foto archiv autora

Více informací se nachází v únorovém vydání z roku 2017.

Ani malina ani jahoda …