Chodníky a cesty z betonu

Bez zpevněných cest, chodníků a parkovacích ploch se neobejde žádný majitel domu. Ještě před jejich stavbou se musíte rozhodnout, nejen kudy povedou, ale také z čeho budou. Mnozí dávají přednost klasické betonové dlažbě.

Betonová dlažba potěší odolností vůči mechanickému opotřebení, výkyvům teplot i klimatickým podmínkám. Použít ji lze kdekoli – na nerovný terén i do mírného svahu. Pokládka je poměrně rychlá. K výhodám patří široká nabídka tvarů, velikostí a barev, a to včetně velmi zdařilých imitací přírodních materiálů, hlavně kamene a dřeva.

Dvě důležité vlastnosti

Při výběru betonové dlažby sledujte důležité vlastnosti: nosnost a mrazuvzdornost. Pozor! Neplatí, že čím silnější dlaždici kupujete, tím vyšší má nosnost. Tyto hodnoty jsou na sobě nezávislé. Naopak nosnost může ovlivnit tvar, což platí třeba pro zámkovou dlažbu. Díky tomu, že jsou sousedící kameny provázané zámkem, tlak na ně se rozkládá a zvyšuje se tak jejich odolnost a nosnost.

Všeobecně platí, že pro pochozí plochy – tedy chodníky, pěšiny, terasy a podobně – byste měli používat materiál s tloušťkou čtyři až pět centimetrů, pro parkovací místa, vjezdy a další namáhané plochy minimálně šest centimetrů. U komerčních ploch to pak bývá ještě více.

Mrazuvzdornost je dána zpracováním materiálu – odolné jsou dlaždice vibrolisované, mají nízký podíl zbytkové vody a též dusičnanů. Naopak vibrolité obsahují více vody, která tvoří za nízkých teplot drobné krystalky ledu, jež beton naruší a poškodí.

Krása je na prvním místě

Mnozí však dříve než nosnost, tloušťku či mrazuvzdornost hledí na krásu dlažby. Zde lze v posledních letech zaznamenat tři trendy: jedna skupina dává přednost imitaci přírodních materiálů, a to především dřeva a kamene. Takové kostky se do zahrady výborně hodí a zapadnou mezi ostatní prvky, působí zde přirozeně. Oproti přírodním materiálům však jsou mnohem odolnější a levnější. Druzí oceňují barevné varianty betonových kostek. Přímo od výrobce můžete dostat mixy různě velkých a různě barevných kostek, z nichž si pak kolem domu vyskládáte zajímavé cesty či terasy. Třetí trend naopak preferuje minimalismus. Beton je v současnosti oblíbeným materiálem architektů a ti doplňují svoje minimalistické domy strohým cestami – zpravidla se skládají z jednoduchých, pokud možno co největších kamenů v decentní šedé barvě a s hladkým povrchem. Pozor však na tmavé dlaždice tam, kde chodíte bosi, tedy na terasách nebo kolem bazénu. V létě je slunce může rozpálit tak, že se o ně snadno spálíte.

Zatravňovací dlaždice

Speciální skupinu tvoří zatravňovací dlaždice. Protože prorůstají trávou nebo méně náročnými rostlinami, vytvářejí zelenou plochu, zároveň však mají vysokou nosnost, proto se používají hlavně na parkovací plochy. Ovšem pozor, i ony mají svá negativa. Po nerovném povrchu se špatně chodí a hrozí vymknutí kotníku či jiný úraz. Navíc beton je nasákavý materiál, který do sebe vsakuje okolní vlhkost a odebírá ji tak trávníku nebo rostlinám. Pomoci může častější zalévání, ale většina lidí si přeje plochy, o něž se nebude muset starat.

Z betonu lze vytvořit dokonalou imitaci dřevěných šlapáků.

Jednoduchá pokládka

Pro kvalitní a dlouhodobě stabilní dlažbu je nejdůležitější správně navrhnout a vybudovat podklad, který bude nejen dostatečně pevný a rovný, ale také zvládne odvádět srážkovou vodu. Většinou jej tvoří vrstva štěrku nebo říčního písku. U pěších cest stačí jen deseticentimetrový podklad, u hlavního chodníku nebo vjezdu se doporučuje hloubka 35 až 50 centimetrů.

Nejčastěji se volí pokládka do pískového lože. Po vykopání a srovnání místa položte na dno vrstvu z hrubého štěrku, srovnejte ji a důkladně upěchujte. Poté si vytvořte z jemného štěrku nebo písku lože a přímo do něj vkládejte jednotlivé kameny. Průběžně kontrolujte rovnost plochy. Ta by měla být vyspádována směrem od domu pryč. Mezi jednotlivými prvky ponechte spáry o šířce tři až pět milimetrů. Na závěr celou plchu zasypejte jemným pískem, který koštětem vmeťte do spár.

Zatravňovací dlažba je vhodná na vjezdy a parkovací stání.

Pokud však chcete vytvořit stabilnější plochu, můžete zvolit způsob pokládky na podkladní maltu. Vytvoří se z jednoho dílu cementu ke čtyřem dílům ostrého nebo betonářského písku a s minimem vody. Pod každou dlaždici se pokládá pět kopečků malty – do každého rohu a doprostřed – a pak se s mírným poklepem jako u pískového lože usazuje do roviny. Na vjezdy do garáže či parkovací plochy je třeba dlažbu pevnější, doporučuje se proto volit její uložení do maltového lože. K vyplnění všech mezer ve štěrku se používá slabá vrstva písku. Vytvoří se směs malty, která se klade v celistvé vrstvě silné zhruba tři centimetry. Do ní se dlaždice pokládají a opět se mírným poklepem usazují do roviny.

Nezapomeňte na obrubník

Pokud jste zvolili na stavbu chodníku betonovou dlažbu, je dobré i obrubník vytvořit z tohoto materiálu. Měl by být zhruba o centimetr a půl nižší, než je výška chodníku, aby nebránil odtoku vody. Klasické rovné obrubníky se hodí například kolem cestiček či příjezdové cesty. Má-li se stát obrubník součástí okrasné zahrady a bude tvořit hranici kolem různě zaoblených záhonů, jsou lepší jednotlivé tvarovky, které lze skládat do různých tvarů a ohraničit tak i asymetrické plochy.

Totéž platí pro palisády, kde obrubu můžete skládat buď z jednotlivých kolíků, nebo zvolit palisády spojené do řetězu. Výhodou druhé varianty je jednoduchá a poměrně rychlá pokládka.

Chodník a čísla

Nejširší by měl být chodník spojují de dokázali vyhnout dva lidé, měl by jim nabízet šíři minimálně jeden metr.

Ostatní cestičky mohou být užší, doporučuje se padesát až osmdesát centimetrů.
Tloušťka betonové dlažby na cesty by měla být čtyři až pět centimetrů, na vjezdy či parkovací stání minimálně šest.

Rozvrhněte je na pozemku tak, aby spojovaly všechna místa v zahradě, k nimž chodíte, tedy i bazén, skleník, kompost, sušák na prádlo a podobně.

Pokud je cesta blízko domu, vytvořte mírný sklon směrem od obydlí – dešťová voda tak bude snadněji odtékat a nepoteče do domu.

Kudy správně vést chodníky nebo cesty, poznáte právě nyní po zimě. Podívejte se, kde máte vyšlapané a rozbahněné cesty – tam se nejvíce chodí.

Magdaléna Krajmerová, foto Shutterstock

Chodníky a cesty z betonu