Čtvrtý rozměr zahrady Furzey

Rubrika: Doporučujeme, Zahradní architektura

Zahrada Furzey se nachází v samém srdci Národního parku New Forest, v poměrně rovinaté, nepříliš členité krajině anglického hrabství Hampshire. Než ale zaťukáte na její pomyslnou branku, musíte nutně projet částí národního parku, který je v mnoha ohledech jedinečný.

Dům ze 16. století stojí hned u vstupu do zahrady a evokuje náladu starých časů.

Pod pojmem národní park si každý obvykle představí panensky neporušenou přírodu a divokou krajinu, což v případě Národního parku New Forest platí pouze lokálně. Území národního parku působí poměrně civilizovaně a je tu i celkem silný turistický ruch. Téměř uprostřed oblasti se nachází malebná vesnička Lyndhurst s krásnými domky a bohatou květinovou výzdobou. Jméno New Forest v překladu znamená „nový les“, ale příliš výstižné jméno to není. Část parku je sice zalesněná, avšak rozsáhlá území pokrývají pláně porostlé vřesy a poměrně chudou vegetací. V malých skupinách se zde pasou polodivocí koně, kteří snad jako jediní propůjčují místní krajině atmosféru nespoutanosti. Národní park New Forest je nejmenším národním parkem Velké Británie – pokrývá plochu pouze něco přes 500 km2.

Furzey se představuje

Dolní část zahrady svojí podstatou spíš připomíná přírodně
krajinářský park.

Dějiny zahrady Furzey zasahují až do roku 1922, kdy byly v místě bývalé hospodářské usedlosti provedeny první neformální výsadby okrasných dřevin. Staré stromy i letité keřové výsadby se významně podepisují na současném vzhledu zahrady. Nejvýraznějším
prvkem celého prostoru je starý dům s doškovou střechou, který stojí na okraji zahrady a spoluvytváří vstupní prostor. Dům je to opravdu starý a také docela pozoruhodný. Byl postaven už v roce 1560, ale jeho nedávná rekonstrukce poodhalila zajímavá fakta. Mimo jiné třeba to, že při jeho stavbě byly použity trámy i desky ze starých rozebraných lodí.
Zahrada Furzey se rozkládá na ploše čtyř hektarů mírně svažitého pozemku. Většina prostoru má charakter lesní zahrady, kterou se proplétají úzké a často se klikatící stezky. Na vlhkých a kyselých půdách se zde dobře daří vřesům, vřesovcům, rododendronům,
hortenziím i dalším druhům mnohdy poměrně vzácných kyselomilných rostlin. Svažitý pozemek je v dolní části vlhčí a ukončuje ho půvabné jezírko zarůstající bujnou vegetací vodních a bahenních rostlin. Okrajové části zahrady nabízejí zajímavé výhledy do krajiny. Díky rozmanitosti pozemku můžete na zahradě na relativně malé ploše obdivovat různá společenstva rostlin. V předních partiích zahrady je patrná intenzivní údržba, ale čím více se postupuje do nitra zahrady, tím více v ní převažuje spíše polodivoký lesní styl. Nutno ale dodat, že toto uspořádání zahradního prostoru celému objektu velice svědčí.

Pro dospělé i děti
Jednou z výjimečných vlastností této zahrady je její mimořádná přitažlivost pro děti. Přitáhnout děti na zahradu nebývá občas jednoduché, ale s tímto rébusem si její tvůrci poradili přímo noblesně. Pomohly jim k tomu různé altánky a drobné stavbičky, které jsou určené právě pro nejmladší návštěvníky. Tyto stavby mají často až pitoreskní charakter, neboť jejich součástí jsou různé kořeny, křivé desky, pokroucené branky, nepravidelné schůdky a křivolaké můstky. Některé altánky jsou dokonce vytvořeny tak dokonale, že dospělý člověk se do nich ani nevejde, což děti vnímají pozitivně. Vegetace kolem těchto drobných stavbiček je záměrně udržovaná v bujném stavu, takže dává dětem prostor ke hrám podporujícím fantazii, dobrodružství a tajemství. Podobný způsob organizování zahrady je náročný na tvůrčí myšlení, ale je to jedna z cest, jak vzbudit u dětí zájem o zahradu. Vzpomínky na hry pod korunami stromů zůstávají tak silné, že u dětí podvědomě podnítí pozitivní vztah k živé přírodě. Na své si v této zahradě ale přijdou i dospělí. Mohou tu obdivovat nádherné stromy i keře, často poměrně vzácné. Zvláště staré kusy rododendronů a pierisů jsou tak impozantní, že zaujmou i v období, kdy nekvetou. Při naší návštěvě se zahrada pomalu zahalovala do podzimního šatu, takže místo záplav květů jsme mohli obdivovat zejména uspořádání prostoru a proměnlivé textury dřevin. V přední části
u starého domu se nachází malá květinově užitková zahrada, která svým charakterem tak trochu připomíná dobu, kdy byl dům vystavěn. Nejvíce unavení či mlsní hosté mají také možnost posedět v domku a ochutnat některou z místních lahůdek.

Došky a jilmový stůl
K raritám zahrady Furzey nepochybně patří i další budovy s doškovými střechami. Došková střecha se totiž nenachází pouze na starém domku ze 16. století, ale také na domech a altánech, které jsou součástí zahrady. Doškových střech je tu docela ohromující množství, v součtu kolem tisícovky čtverečních metrů. Tyto střechy jsou sice krásné i navýsost romantické, ale vyžadují pravidelnou péči i obnovu. O to všechno se musejí majitelé a správci objektu postarat sami a všechny práce spojené s údržbou a péčí zvládají svépomocí. Při výčtu rarit nelze zapomenout ještě na jednu, která nemá ve světovém měřítku nejspíše konkurenci. Jedná se o obrovský stůl z jilmu. Na pozemku zahrady rostl mohutný, asi 30 metrů vysoký jilm. Ve věku zhruba 300 let ho napadla tzv. grafióza jilmů,
zákeřná houbová nemoc, která ucpává cévní svazky a vede k postupnému odumření stromu. Proto musel být strom pokácen, ale majitelé zahrady se ho z logických důvodů nechtěli zcela vzdát. Tento velikán dosáhl hmotnosti kolem 25 tun. Úkol zachovat vzpomínku na starý jilm byl svěřen umělci Maxie Laneovi, který nakonec spolu se svým synem vytesal z kmene jilmu nádherný, opravdu masivní stůl. Tento stůl je vytvořený z jediného kusu dřeva, takže nemá žádné spoje. Je to pravděpodobně největší jilmový stůl na světě a váží přibližně 2,5 tuny.

Čtvrtý rozměr zahrady

Na rozhraní mezi létem a podzimem kvetou na zahradě četné
hortenzie, kterým se zde velice daří.

Zahrada Furzey má snad všechno, co má správná zahrada mít. Tajemná místa, překvapení, zákoutí i průhledy do otevřené krajiny. A také dynamiku, která zaručuje proměnlivost v ročních obdobích, dále barvy, tvary a vůně. Vzácné i obyčejné stromy tu vytvářejí nejlepší možnou kulisu pro menší keře a ještě menší květiny. Zahrada nabízí i doškové střechy, místa pro dětské hry i rostliny pro obdivné výkřiky dospělých, pitoreskní altánky i obrovský stůl z jediného kusu stromu. Sešly se zde zkrátka staré časy se současností a místo toho, aby mezi sebou soupeřily o přízeň hostů, docela dobře spolu vycházejí.
Zahrada Furzey má ale ještě něco, co je opravdu výjimečné. Je to kolektiv lidí, kteří se podílejí na její údržbě a vysazování nových částí. Velkou část tohoto kolektivu tvoří mentálně postižení lidé, kteří pod korunami starých stromů a po boku nadšených instruktorů našli v zahradě Furzey svůj životní cíl i cestu, která k němu vede. Možná bychom to mohli srovnat s naším projektem chráněných dílen. Mentálně postižení lidé tu ale nejsou izolováni, aby byli ochránění před nástrahami světa běžných lidí. Naopak, jejich
dovednosti se prezentují s patřičnou hrdostí, aby si i tito lidé mohli užít pocitu odpovědnosti, důležitosti a hlavně užitečnosti. Kolektiv instruktorů a jejich postižených kolegů se dokonce vypravil vytvořit svou soutěžní zahradu na velevýznamnou akci
Chelsea Flower Show v Londýně. V roce 2012 se hrdě vetřeli mezi elitu britských zahradních tvůrců a přijeli si z poklidného venkova pro ocenění nejvyšší – zlatou medaili. Práce s postiženými lidmi, entuziasmus, pravdivost a vize do budoucna – to je čtvrtý rozměr zahrady Furzey.

FOTO: AUTOR