Čtvrtý rozměr zahrady Furzey


Zahrada Furzey se nachází v samém srdci Národního parku New Forest, v poměrně rovinaté, nepříliš členité krajině anglického hrabství Hampshire. Než ale zaťukáte na její pomyslnou branku, musíte nutně projet částí národního parku, který je v mnoha ohledech jedinečný.

Dům ze 16. století stojí hned u vstupu do zahrady a evokuje náladu starých časů.

Dům ze 16. století stojí hned u vstupu do zahrady a evokuje náladu starých časů.

Pod pojmem národní park si každý obvykle představí panensky neporušenou přírodu a divokou krajinu, což v případě Národního parku New Forest platí pouze lokálně. Území národního parku působí poměrně civilizovaně a je tu i celkem silný turistický ruch. Téměř uprostřed oblasti se nachází malebná vesnička Lyndhurst s krásnými domky a bohatou květinovou výzdobou. Jméno New Forest v překladu znamená „nový les“, ale příliš výstižné jméno to není. Část parku je sice zalesněná, avšak rozsáhlá území pokrývají pláně porostlé vřesy a poměrně chudou vegetací. V malých skupinách se zde pasou polodivocí koně, kteří snad jako jediní propůjčují místní krajině atmosféru nespoutanosti. Národní park New Forest je nejmenším národním parkem Velké Británie – pokrývá plochu pouze něco přes 500 km2.

Furzey se představuje

Dolní část zahrady svojí podstatou spíš připomíná přírodně krajinářský park.

Dolní část zahrady svojí podstatou spíš připomíná přírodně
krajinářský park.

Dějiny zahrady Furzey zasahují až do roku 1922, kdy byly v místě bývalé hospodářské usedlosti provedeny první neformální výsadby okrasných dřevin. Staré stromy i letité keřové výsadby se významně podepisují na současném vzhledu zahrady. Nejvýraznějším
prvkem celého prostoru je starý dům s doškovou střechou, který stojí na okraji zahrady a spoluvytváří vstupní prostor. Dům je to opravdu starý a také docela pozoruhodný. Byl postaven už v roce 1560, ale jeho nedávná rekonstrukce poodhalila zajímavá fakta. Mimo jiné třeba to, že při jeho stavbě byly použity trámy i desky ze starých rozebraných lodí.
Zahrada Furzey se rozkládá na ploše čtyř hektarů mírně svažitého pozemku. Většina prostoru má charakter lesní zahrady, kterou se proplétají úzké a často se klikatící stezky. Na vlhkých a kyselých půdách se zde dobře daří vřesům, vřesovcům, rododendronům,
hortenziím i dalším druhům mnohdy poměrně vzácných kyselomilných rostlin. Svažitý pozemek je v dolní části vlhčí a ukončuje ho půvabné jezírko zarůstající bujnou vegetací vodních a bahenních rostlin. Okrajové části zahrady nabízejí zajímavé výhledy do krajiny. Díky rozmanitosti pozemku můžete na zahradě na relativně malé ploše obdivovat různá společenstva rostlin. V předních partiích zahrady je patrná intenzivní údržba, ale čím více se postupuje do nitra zahrady, tím více v ní převažuje spíše polodivoký lesní styl. Nutno ale dodat, že toto uspořádání zahradního prostoru celému objektu velice svědčí.

Pro dospělé i děti
Jednou z výjimečných vlastností této zahrady je její mimořádná přitažlivost pro děti. Přitáhnout děti na zahradu nebývá občas jednoduché, ale s tímto rébusem si její tvůrci poradili přímo noblesně. Pomohly jim k tomu různé altánky a drobné stavbičky, které jsou určené právě pro nejmladší návštěvníky. Tyto stavby mají často až pitoreskní charakter, neboť jejich součástí jsou různé kořeny, křivé desky, pokroucené branky, nepravidelné schůdky a křivolaké můstky. Některé altánky jsou dokonce vytvořeny tak dokonale, že dospělý člověk se do nich ani nevejde, což děti vnímají pozitivně. Vegetace kolem těchto drobných stavbiček je záměrně udržovaná v bujném stavu, takže dává dětem prostor ke hrám podporujícím fantazii, dobrodružství a tajemství. Podobný způsob organizování zahrady je náročný na tvůrčí myšlení, ale je to jedna z cest, jak vzbudit u dětí zájem o zahradu. Vzpomínky na hry pod korunami stromů zůstávají tak silné, že u dětí podvědomě podnítí pozitivní vztah k živé přírodě. Na své si v této zahradě ale přijdou i dospělí. Mohou tu obdivovat nádherné stromy i keře, často poměrně vzácné. Zvláště staré kusy rododendronů a pierisů jsou tak impozantní, že zaujmou i v období, kdy nekvetou. Při naší návštěvě se zahrada pomalu zahalovala do podzimního šatu, takže místo záplav květů jsme mohli obdivovat zejména uspořádání prostoru a proměnlivé textury dřevin. V přední části
u starého domu se nachází malá květinově užitková zahrada, která svým charakterem tak trochu připomíná dobu, kdy byl dům vystavěn. Nejvíce unavení či mlsní hosté mají také možnost posedět v domku a ochutnat některou z místních lahůdek.

Došky a jilmový stůl
K raritám zahrady Furzey nepochybně patří i další budovy s doškovými střechami. Došková střecha se totiž nenachází pouze na starém domku ze 16. století, ale také na domech a altánech, které jsou součástí zahrady. Doškových střech je tu docela ohromující množství, v součtu kolem tisícovky čtverečních metrů. Tyto střechy jsou sice krásné i navýsost romantické, ale vyžadují pravidelnou péči i obnovu. O to všechno se musejí majitelé a správci objektu postarat sami a všechny práce spojené s údržbou a péčí zvládají svépomocí. Při výčtu rarit nelze zapomenout ještě na jednu, která nemá ve světovém měřítku nejspíše konkurenci. Jedná se o obrovský stůl z jilmu. Na pozemku zahrady rostl mohutný, asi 30 metrů vysoký jilm. Ve věku zhruba 300 let ho napadla tzv. grafióza jilmů,
zákeřná houbová nemoc, která ucpává cévní svazky a vede k postupnému odumření stromu. Proto musel být strom pokácen, ale majitelé zahrady se ho z logických důvodů nechtěli zcela vzdát. Tento velikán dosáhl hmotnosti kolem 25 tun. Úkol zachovat vzpomínku na starý jilm byl svěřen umělci Maxie Laneovi, který nakonec spolu se svým synem vytesal z kmene jilmu nádherný, opravdu masivní stůl. Tento stůl je vytvořený z jediného kusu dřeva, takže nemá žádné spoje. Je to pravděpodobně největší jilmový stůl na světě a váží přibližně 2,5 tuny.

Čtvrtý rozměr zahrady

Na rozhraní mezi létem a podzimem kvetou na zahradě četné hortenzie, kterým se zde velice daří.

Na rozhraní mezi létem a podzimem kvetou na zahradě četné
hortenzie, kterým se zde velice daří.

Zahrada Furzey má snad všechno, co má správná zahrada mít. Tajemná místa, překvapení, zákoutí i průhledy do otevřené krajiny. A také dynamiku, která zaručuje proměnlivost v ročních obdobích, dále barvy, tvary a vůně. Vzácné i obyčejné stromy tu vytvářejí nejlepší možnou kulisu pro menší keře a ještě menší květiny. Zahrada nabízí i doškové střechy, místa pro dětské hry i rostliny pro obdivné výkřiky dospělých, pitoreskní altánky i obrovský stůl z jediného kusu stromu. Sešly se zde zkrátka staré časy se současností a místo toho, aby mezi sebou soupeřily o přízeň hostů, docela dobře spolu vycházejí.
Zahrada Furzey má ale ještě něco, co je opravdu výjimečné. Je to kolektiv lidí, kteří se podílejí na její údržbě a vysazování nových částí. Velkou část tohoto kolektivu tvoří mentálně postižení lidé, kteří pod korunami starých stromů a po boku nadšených instruktorů našli v zahradě Furzey svůj životní cíl i cestu, která k němu vede. Možná bychom to mohli srovnat s naším projektem chráněných dílen. Mentálně postižení lidé tu ale nejsou izolováni, aby byli ochránění před nástrahami světa běžných lidí. Naopak, jejich
dovednosti se prezentují s patřičnou hrdostí, aby si i tito lidé mohli užít pocitu odpovědnosti, důležitosti a hlavně užitečnosti. Kolektiv instruktorů a jejich postižených kolegů se dokonce vypravil vytvořit svou soutěžní zahradu na velevýznamnou akci
Chelsea Flower Show v Londýně. V roce 2012 se hrdě vetřeli mezi elitu britských zahradních tvůrců a přijeli si z poklidného venkova pro ocenění nejvyšší – zlatou medaili. Práce s postiženými lidmi, entuziasmus, pravdivost a vize do budoucna – to je čtvrtý rozměr zahrady Furzey.

FOTO: AUTOR

Čtvrtý rozměr zahrady Furzey

 


Komentáře

Napsat komentář