Dvouletky: přehlídka starých známých

Rubrika: Letničky a dvouletky

Dvouletky patří k zahradnické klasice. Méně zkušené pěstitele možná trochu odrazuje jejich specifický způsob pěstování, ale žádný strach. Najdete mezi nimi i druhy, které vám udělají spoustu radosti a jsou prakticky bez práce.

Dvouletky patří k zahradnické klasice.

Dvouletky mají specifický životní cyklus – v prvním roce vytvoří kořeny a listovou růžici a teprve po přezimování i květy. Jde vesměs o bezproblémové a přizpůsobivé druhy. Bývají také dost odolné, čemuž se nelze divit, protože musejí jednu zimu přečkat venku. Tím se zásadně liší od letniček, které často potřebují předpěstování doma či ve skleníku. Dvouletky si naopak vše odbudou na venkovním záhonu nebo v truhlíku zakrytém tabulkou skla, skleník tedy nebudete prakticky vůbec potřebovat. Vysévají se v polovině roku, od června do srpna. Vzešlé rostlinky se přepikýrují a silné sazenice se vysadí v září na vybrané místo, kde příští rok zjara rozkvetou. Některé druhy jsou samovýsevné a na místě se udržují vlastními silami řadu sezon, jiným musíte pomoci pravidelným výsevem a přesazováním sazenic. Pokud jsou totiž ponechány svému osudu, časem přírodně vysemeněné rostliny ztrácejí na vitalitě a tím i konkurenceschopnosti a z porostu se zakrátko vytratí. K takovým druhům patří třeba hvozdík nebo pomněnka, k samostatným vytrvalcům lze zařadit například náprstník nebo měsíčnici.

Dejte pozor

Choulostivější druhy, jako jsou macešky, pomněnky či sedmikrásky, vysévejte do zakrytého truhlíku nebo do pařeniště. Problémem při venkovním pěstování nebývá teplota, ta jim uprostřed léta nechybí, ale spíše sucho – v pařeništi či v truhlíku jsou více pod dohledem a nezapomenete na ně. Zakrytí sklem, tunýlkem nebo netkanou textilií navíc zabrání vysychání půdního povrchu.

Pomněnka lesní, bahenní

Pomněnka lesní, bahenní(Myosotis sylvatica, M. palustris)

Poznámka: nesnáší suchá místa

Pomněnka je ztělesněním představ o romantické či nostalgické zahradě a společně s konvalinkami patří mezi hvězdy májových dní. Na rozdíl od konvalinek, které se na místě drží, potřebují ale pomněnky účelové přesazení. Samovýsevem se množí v červnu a červenci, mladé rostlinky je však třeba přesadit, aby do zimy zesílily. Na podzim se vysazují na vybrané místo. Často se jimi doplňují jarní cibuloviny; modrá barva i jemné květy jsou pěkným kontrastem, a navíc bujné trsy maskují odkvetlé a zatahující se stvoly.

Hvozdík bradatý

Hvozdík bradatý (Dianthus barbatus)

Poznámka: krásně voní

Tento hvozdík je hodně oblíbený, protože vydrží dlouho ve váze i na záhonu. Jeho veselé květy s očkem září do daleka a podmaní si každého. Navíc se snadno vysemeňuje, což může být paradoxně problém. Pod odkvétajícími květy se totiž vytvoří doslova koberec mladých semenáčků, které ale mají málo místa k tomu, aby napřesrok vytvořily silné kvetoucí rostliny. Jejich vyjednocení a přesazení je proto nezbytné, jen tak si zajistíte bohatě kvetoucí rostliny i pro další sezonu.

Sedmikráska vytrvalá

Sedmikráska vytrvalá (Bellis perennis)

Poznámka: hodí se i pro řez

Sedmikráska nepatří na zahradě k žádným popelkám. K dostání je celá řada efektních odrůd, z nichž nejnápadnější jsou robustní odrůdy s pomponkovitými květy. Malou nevýhodou zahradních sedmikrásek je jen jejich úhlednost, díky které se využívají téměř výhradně na obruby cest a záhonů. Myslete tedy na to, že vaše zahrada není lázeňský park. Lépe než pravidelné řady budou vypadat sesazené mísy nebo kompaktní ostrůvky v sousedství ostatních rostlin. Pohrajte si i s výškovým laděním celé skupinky, k sedmikráskám se hodí třeba dračík nebo šuškarda.

Proskurník topolovka

Proskurník topolovka (Alcea rosea)

Poznámka: listy trpí rzivostí

Sametové květy topolovky se dříve používaly jako léčivka, ale tato rostlina stojí za pozornost i ze zahradnického pohledu. Je vysoká, dorůstá až do dvou metrů a může tvořit skupinku s podobně vysokými náprstníky a diviznami. Šlechtitelé na trh uvedli řadu odrůd s překrásnými barvami květů, nádherně vypadají hlavně plnokvěté odrůdy. Jediným problémem je její citlivost ke rzi – řešením je buď postřik fungicidy, nebo podsadba dalšími rostlinami, která nepěkné poškozené listy zakryje.

Divizna velkokvětá

Divizna velkokvětá (Verbascum sp., V. bombyciferum, V. densiflorum)

Poznámka: rozlišujte původní druhy a zahradní odrůdy

Kromě botanických druhů divizen se hojně pěstují i nejrůznější zahradní kříženci. V přírodě rostou divizny na suchých, kamenitých i skalnatých místech a na chudých půdách bez živin, šlechtěné kultivary se ale svými nároky blíží běžným zahradním rostlinám. Původní druhy tak můžete vysadit i na navážky, úpal či jiná nehostinná místa, kde by okrasné odrůdy neobstály. Na místech s čistým vzduchem můžete diviznu pěstovat i jako léčivku (jen diviznu velkokvětou – V. densiflorum) a sbírat její květy.

Náprstník nachový

Náprstník nachový (Digitalis purpurea)

Poznámka: potřebuje vlhčí půdu

Náprstníky mají s diviznami hodně společného. Jsou to vysoké dominanty, na místě se udržují prakticky bez jakékoli péče a vytvářejí hodně mladých rostlin. Oba druhy rostou běžně v přírodě. Divizny jsou ale rostlinami suchého výsluní, a náprstníky rostou naopak na vlhkých podhorských a horských loukách (D. purpurea). Na zahradách se často pěstuje i náprstník D. ferruginea, který pochází z jižní Evropy a potřebuje spíše slunné a sušší stanoviště. Jeho květy jsou baculatější, často chlupaté a s výraznou vnitřní kresbou.

Měsíčnice vytrvalá

Měsíčnice vytrvalá (Lunaria annua)

Poznámka: do přírodních zahrad

Jako většina brukvovitých se měsíčnice snadno vysemeňuje a bez problémů se množí. Na některých místech je dokonce nutné její množství i redukovat. Měsíčnice se v zahradách pěstuje spíše pro zajímavý podzimní vzhled. Odkvetlá vytváří typické stříbřité „penízky“, které jsou vděčným materiálem do suchých aranžmá. Ale ani její letní podoba vás určitě nezklame, její květy jsou tmavě růžové. Měsíčnice potřebuje vlhčí humózní půdu na slunném stanovišti. Při předpěstování pod sklem vykvétá již v prvním roce.

Večernice vonná

Večernice vonná (Hesperis matronalis)

Poznámka: silně voní

Tato květina se u nás nepěstuje příliš často, ale třeba v Anglii je hodně oblíbená. Podobou se blíží měsíčnici, jde totiž o zástupkyni stejné čeledi. Květy ale nemá jen sytě růžové, častěji jsou bílé nebo světle růžové. Hrozny květů jsou navíc ve srovnání s měsíčnicí bohatší, zahradní formy mohou mít květy i plné. Rostlina se sama vysemeňuje, planou formu najdete i na rumištích, zahradní formy se množí také pomocí letních řízků. Někdy může večernice růst i jako trvalka.

Starček popelavý

Starček popelavý (Senecio cineraria, syn. maritima)

Poznámka: není mrazuvzdorný

Starček je jedna z mála rostlin, u které nás zajímá jen jeho vegetativní část, tedy listová růžice. Z botanického hlediska jde ale o dvouletku, která vykvétá druhým rokem. V současnosti se starček pomalu vymaňuje z role, která ho předurčuje, podobně jako sedmikrásku, pro obruby, parky a hroby, a díky svým stříbřitým listům se stává hlavní rostlinou osobitých kompozic. Nemá výrazné nároky na stanoviště, lépe ale prospívá na sluníčku. V každém případě však potřebuje propustnou půdu. Přezimuje jen v chr