Hnojení rostlin

Rubrika: Ochrana rostlin a zahrady

Rostliny procházejí během svého vývoje výraznými změnami, proto nikoho nepřekvapí, že mají v každé životní fázi trochu odlišné požadavky na výživu. Jak jim můžete pomoci?

Některá fyziologická onemocnění si lze splést s chorobou. Například nedostatek vápníku způsobuje na rajčatech typické odumírání špiček.

Příroda to (ne) zařídí

Cílem rostliny je vždy dorůst a vykvést. Pokud tedy nepěstujete zeleninu na písku, nějakou úrodu vždy sklidíte. Hnojení užitkových rostlin má ale za cíl posílit tu část rostliny, pro kterou se daný druh pěstuje. Zelenina by tak měla mít v půdě k dispozici tolik živin, aby ji jejich nedostatek nelimitoval ve výnosu, pro který je vyšlechtěna. Povšimněte si, že rostliny by měly být hnojeny především prostřednictvím půdy.

Účinky hnojiva

Kvalitní půda s dostatkem živin a organické hmoty je ideální stav, k němuž by měla vaše péče směřovat. Na dobře ošetřované půdě totiž vyroste všechno, i ta pověstná motyka. Kvalitu půdy přitom můžete na zahrádce výrazně ovlivnit. Vždy byste měli dát přednost hnojivům s pomalým působením, která jsou v půdě rostlinám k dispozici déle. Jedná se většinou o hnojiva přírodního původu, tedy kompost, hnůj, rohovou moučku, vápenec a dolomitický vápenec. Jelikož jde o látky s nižší koncentrací živin, jejich dávka je ve srovnání s průmyslově vyrobenými hnojivy větší. Průmyslová hnojiva jsou obvykle lépe rozpustná ve vodě, a nástup jejich účinku je tak rychlý. Pokud ale rostliny nemají dost silné kořeny a nejsou zrovna ve fázi silného růstu, větší část živin se vyplaví, kořeny je nezachytí, dochází k zasolování půdy a kontaminaci spodní vody sloučeninami fosforu a dusíku. Doporučené množství průmyslového hnojiva je proto lepší rozdělit na dvě nebo tři dávky s několikatýdenním rozmezím. Tato hnojiva by se měla na zahradě používat pouze pro povzbuzení růstu porostu po napadení škůdci, po krupobití, u náhradní plodiny apod.

Živiny a mikroprvky

Z chemických prvků mají pro rostliny největší význam dusík, draslík a fosfor. Potřebují je všechny, ale jejich poměr se liší v konkrétních životních fázích. Na počátku života je pro mladé rostlinky nejdůležitější vytvoření silných kořenů a založení listové růžice, k čemuž jim dopomůže více draslíku. Poté následuje fáze rychlého růstu, kdy rostliny vytvářejí nad zemí i pod zemí hodně hmoty, a výrazně proto stoupá potřeba dusíku. Založení květů a tím i plodů je charakterizováno zvýšenou spotřebou fosforu. Výrobci hnojiv usnadňují pěstitelům jejich výběr vhodným názvem. Pro první fázi života bývají hnojiva označena jako Start, další nesou jména například Plod a květ. Nepostradatelné jsou také mikroprvky, ale jejich působení je složitější a méně zjevné. Komplexem mikroprvků bývají obohacena umělá hnojiva pro speciální porosty nebo rostliny, jako je třeba trávník nebo růže, a jejich obsah bývá na obalu často zdůrazněn. To však neznamená, že přírodní hnojiva tyto mikroprvky neobsahují.

Choroby „z hladu“

Akutní nedostatek (nebo i přebytek) základních živin i mikroprvků se projeví na vzhledu rostlin. Tyto odchylky, které jsou poměrně výrazné a pro konkrétní prvek typické, se nazývají fyziologické choroby. Poškození bývá do jisté míry vratné, což znamená, že při dodání chybějícího prvku se stav rostliny po čase upraví a vrátí k normálu. Někdy není deficit prvku v rostlině způsoben jeho nedostatkem v půdě, ale půdní reakcí, která jeho příjem znemožňuje. Jde třeba o blokádu v příjmu molybdenu na kyselých půdách nebo o nedostupnost železa či bóru na půdách s vysokým obsahem vápníku, tj. v alkalických půdách.

Rychlá pomoc

Trochu stranou stojí zvláštní kategorie hnojení, a to postřik kapalnými hnojivy, kdy je příjem prvků zprostředkován přes listy. Tento způsob hnojení má význam především při léčebných zásazích. Nejčastěji se tak podává chybějící vápník jádrovinám při hořké pihovitosti jablek nebo železo při chloróze broskvoní, kdy příliš vysoký obsah vápníku v půdě blokuje jeho příjem kořeny. Chloróza broskvoní (také blednička) přitom ovlivňuje nasazování plodů i jejich velikost při sklizni. Efekt postřiku kapalnými hnojivy je rychlý, ale k základnímu roztoku hnojiva je třeba přidat smáčedlo.

Životní cyklus rostlin

V přírodě končí každá generace založením té další. Cyklus rostlin lze tedy shrnout slovy – od semínka k produkci dalších semen. U užitkových plodin je tento koloběh trochu odlišný, protože je jejich množení přesunuto do šlechtitelských a semenářských firem. Ale i z některých užitkových rostlin lze na zahradě vypěstovat semena (luskoviny či listová zelenina), u řady druhů to však možné není (především kořenoviny, ale i košťáloviny). Každé životní fázi při vývoji rostlin přitom odpovídá určitá potřeba živin a tím i konkrétní hnojení.

Důležité prvky

dusík (N) – podporuje růst kořenů a výhonků do délky
draslík (K) – pomáhá při tvorbě kořenů, zpevňuje rostlinnou tkáň a hospodaří s vodou
fosfor (P) – napomáhá zakládání květů a podněcuje buněčnou stavbu
hořčík (Mg) – přispívá k tvorbě listové plochy
vápník (Ca) – působí na růst kořenů a výhonů a jejich vyzrávání
železo (Fe) – umožňuje využití dusíku a fosforu v rostlině
síra (S) – ovlivňuje vyzrávání buněčných stěn a přezimování rostlin
bór (B) – usměrňuje buněčný růst a zasahuje do metabolismu fosforu
molybden (Mo) – reguluje přeměnu energie

foto: shutterstock a profimedia.cz

Hnojení rostlin