I před břízkou smekni…

Rubrika: Listnáče, Okrasná zahrada

Břízy, alespoň ty, které jsou u nás běžné, jsou tak charakteristické, že si je snad ani nejde splést. Rostou roztroušeně po celé republice, takže svou něžnou rozevlátostí a elegancí zdobí nejen háje, okraje lesů, ale i parky a zahrady. Zejména v soukromých zahradách a často i ve veřejné zeleni nemají ovšem břízy na růžích ustláno.

Jeden z nejoblíbenějších kultivarů břízy bělokoré (Betula pendula
‘Youngii’) vznikl v Anglii už v 19. století.

Podle obecného mínění jsou břízy vlastně tak trochu plevel. Na jejich zhoršené pověsti se podílí i skutečnost, že březový pyl patří mezi poměrně silné alergeny. Břízy jsou ale v mnoha ohledech zcela jedinečnými stromy, které oplývají řadou cenných vlastností.

Pionýrské dřeviny
Břízy patří například k tzv. pionýrským dřevinám, které osídlují nehostinná místa, na nichž jiné rostliny nemají šanci přežít. Příkladem mohou být třeba haldy hlušiny, které pokrývají krajinu v důlních oblastech. Umělé zalesňování těchto hald je nesmírně drahé a obvykle i neefektivní. Pokud se ale ponechají svému osudu, břízy patří k prvním stromům, které se zde přirozeně objeví. Jejich drobounká semínka roznáší vítr a často zapadnou do spár mezi kamením. K vyklíčení jim stačí jen mírná vlhkost, která se pod kameny drží. Nadzemní část roste pomaleji než kořenový systém, takže rostlina má dostatek vlhkosti, aby její listy mohly prosperovat. Břízky se postupně zvětšují a na haldách tak vytvářejí životodárný stín, ve kterém se ujmou postupně i další formy života. Opadané listí bříz se navíc postupně mění na humus, takže mladé břízy se vlastně samy zásobují skromnou porcí živin, díky čemuž vznikají stále lepší podmínky i k růstu dalších rostlin. V souvislosti s listy bříz je nutné dodat, že se rozkládají velice rychle a jsou důležitou složkou běžných zahradních kompostů, které nejen zkvalitňují, ale také urychlují jejich zrání.

Léčivé účinky

Břízy dobře vyniknou například ve
vřesovišti. Nejde však o žádný vynález
zahradních architektů. Břízy a vřesy patří
k sobě i v přírodě, takže tvůrci zahrad
tuto kombinaci už jen vylepšují použitím
atraktivních odrůd.

Podle všeho se zdá, že bříza umí být užitečným stromem po celý svůj život a dokonce i po něm. A není to přitom jen otázka dřeva, které pěkně praská v krbu, nebo březového proutí, ze kterého se ještě stále vyrábějí košťata na uklízení před vlastním prahem. Bříza je považována právem i za cennou léčivou rostlinu známou už od dávných dob. Její listy mají močopudný účinek, ale výzkumy břízy naznačují i silné antibakteriální působení. Někteří vědci dokonce tvrdí, že antibakteriální látky vylučuje strom během vegetace v tak pozoruhodném množství, že pod korunou břízy se nachází mnohem menší množství živých bakterií než v okolním prostoru. Tuto informaci si v běžném životě nelze ověřit, zato léčivé účinky březové vody, která se získává v období začínajícího jara, jsou objektivně prokázány. Březová voda má mnoho zdravotních účinků od prevence až po léčbu některých nemocí, respektive pročištění organismu od toxických látek. Známé je také používání březové vody k mytí vlasů a regeneraci pokožky.

Všestranné využití

Důkazem všestranného využití bříz mohou být také zástupci přírodních národů. Tito lidé si musejí umět pomoci v divoké přírodě, kde nejsou žádné lékárny, prodejny stavebnin ani dobře zásobené obchodní řetězce a bříza jim v mnoha ohledech pomáhá řešit jejich každodenní existenci. Z její kůry si například američtí indiáni vyráběli lehké a kvalitní čluny a březová kůra se místy využívá i k výrobě střešní krytiny. Mladá čerstvá kůra některých druhů bříz se používá také jako fixační prostředek v případě jednoduchých zlomenin končetin – podobně jako u nás sádra. Kůra břízy se jemně navlhčí a nahřeje, až se stane vláčnou, a poté se přiloží na zlomenou končetinu a jemně se k ní přitiskne. Po zaschnutí je kůra pevná. Přikládání kůry se několikrát zopakuje, až je končetina dobře zafixovaná, a jakmile pominou důvody zpevnění, ošetřené místo se namočí a kůra se z končetiny snadno sundá. Z březové kůry se rovněž suchou destilací bez přístupu kyslíku získává tzv. březový olej nebo dehet. Březový olej se opět využívá jako léčebný prostředek, ale i jako olej pro svícení. O březovém oleji se lze také dočíst, že se aplikuje jako přírodní fungicid při pěstování užitkových rostlin. Březový dehet přírodní národy používaly a někde stále používají jako dokonalý tmel, lepidlo i izolační, vodoodpudivou látku. Na Sibiři ho dokonce některé národy využívají jako repelent proti hmyzu i slimákům a plžům při pěstování zeleniny.

Na zahradě a v parcích

Betula costata

Břízy mají několik charakteristických vlastností, které se vyplatí znát a respektovat je, pokud budete o využití těchto dřevin uvažovat. Obvykle jsou velice skromné na kvalitu půdy a přizpůsobí se většině půdních typů. Hodně náročné jsou naopak na světlo, proto je nikdy nesázejte na zastíněná místa. Jde o relativně krátkověké stromy, jejichž život je tím kratší, čím příznivější podmínky mají pro život. V horách a vysokých nadmořských výškách se proto dožívají delšího věku než v teplých nížinách. Ačkoli jsou břízy schopné vyrůst v okapu nebo na cihlové zdi, na některé zásahy jsou citlivé. Špatně zvládají například přesazování. Zvláště rostliny z přírody, které nejsou zapěstované a již několikrát přesazované, se ujímají poměrně těžce. Nejlepší období k jejich přesazení nastává od nalévání pupenů až otevření prvních lístků. Břízy nemají příliš rády ani razantní zásahy do koruny. Pokud to tedy jde, nechte je přirozeně růst. Případné zásahy jsou možné zejména u mladých větví a nejvhodnější dobou je pro ně konec června a začátek července.

Druhy a odrůdy

Na první pohled by se snad mohlo zdát, že jsou všechny břízy stejné. Není to však pravda. Botanikové se ve věci bříz prozatím neshodnou – někteří uvádějí, že existuje kolem čtyřiceti druhů, jiní ale tvrdí, že je jich více než sto. K tomu připočtěte ještě desítky odrůd, z nichž některé jsou poměrně nové. Břízy asi nejvíce charakterizuje jejich krásná kůra, existují ale i druhy s tmavou a poměrně nenápadnou kůrou. Většinou je to ale právě kůra, která motivuje zahradní nadšence k tomu, aby si některý ze zajímavých druhů břízy pořídili. Trvale asi nejoblíbenějším kultivarem břízy je převislá odrůda, která se označuje jako Betula pendula ‘Youngii’. Je to relativně stará odrůda, která vznikla kolem roku 1870 v Anglii. Roste hodně do široka a v dospělosti bývá často spíše širší než vyšší. Podobně převislých bříz ale najdete v sortimentu více. Působivá je třeba odrůda břízy himálajské, která se označuje jako Betula utilis ‘Long Trunk’, která vznikla rovněž v Anglii, ale až na začátku tohoto tisíciletí. Vyznačuje se prudce převislými větvemi, které zdobí krásně bílá kůra. Ta je základní vlastností i původního druhu Betula utilis var. jacquemontii. Tento strom patří ve světě bříz k opravdovým klenotům. Vyznačuje se totiž mimořádně svítivě bílou barvou kůry, která zůstává hladká i v pokročilém věku. Zajímavým druhem je i bříza Ermanova, původem z Dálného východu. Její kůra má nažloutlý, někdy až mírně oranžový nádech. Je to strom, který zvěstuje jaro, protože raší mezi prvními, ale také se mezi prvními na podzim vybarvuje a opadává. V nabídce specializovaných školek najdete i zakrslé odrůdy bříz pro malé zahrady nebo odrůdy s barevně výraznými listy či listy méně obvyklých tvarů.

Alergenní pyl

Jako negativní vlastnost bříz je vnímán jejich silně alergenní pyl. Často jde o překážku při jejich pěstování a na úřadech se množí žádosti o povolení ke kácení bříz. Jelikož jsou břízy opylovány větrem, musí být jejich pyl zákonitě lehký. Březový pyl je dokonce lehký tak moc, že ho vzdušné proudy mohou vynést kilometry vysoko a hnát ho krajinou i desítky kilometrů. Pokácení bříz v blízkosti lidských sídel proto sice může snížit koncentraci pylu ve vzduchu, ale problém alergie se tím nevyřeší. Období kvetení bříz není naštěstí příliš dlouhé. Pokud by to proto bylo jen trochu možné, nahlížejte na břízy jako na celebrity. U nich je také běžné, že trpí různými zlozvyky, ale kvůli jiným dovednostem jsou přesto uznávané a ctěné. U bříz by to mohlo fungovat stejně.

FOTO: AUTOR