Jak správně chránit dřevo?


Dřevo v exteriéru potřebuje pravidelnou péči, aby zůstalo dlouhá léta krásné a zachovalo si své původní vlastnosti. Na každém majiteli záleží, co na jeho ošetření použije: zda lak, olej či vosk.

Lakované dřevo vypadá na první pohled pěkně, luxusně, krásně se leskne, pokud tedy nepoužijete výrobky v pololesklém či matném provedení. Nátěr totiž vytvoří na povrchu uzavřenou ochrannou vrstvu. Ta je však náchylná na poškození a v náročných podmínkách se na ní brzy objeví škrábance a drobná poškození. Vosky a oleje ponechávají výrobkům přirozenější vzhled, mnozí takto ošetřené dřevo považují příjemnější na dotyk.

Tradice olejů

Většina olejů na dřevo je vyrobena na bázi lněného oleje a na vzduchu tvrdnou, tedy zasychají. Pokud tedy ošetříte dřevo tímto způsobem, dokonale ho napenetrujete zevnitř, čímž omezíte jeho praskání, kroucení a prohýbání vlivem různé vlhkosti vzduchu a podobně. Zvýrazňuje se také kresba a samozřejmě materiál chráníte před vlhkostí a špínou. Na trhu objevíte bud univerzální typy, určené na různé druhy dřeva, ale i speciální například pouze na teak, modřín, mahagon a podobně. Před těmi druhými však odborníci varují, protože jen málokdo pozná, že nábytek, u nějž prodejce deklaruje jako materiál třeba mahagon, opravdu z tohoto dřeva je. Navíc na skryté čísti pak může být použitý jiný, levnější druh. Výsledky pak nejsou takové jako očekáváte. Platí to například pro často nabízený tekaový olej, který není vhodný třeba na dub, naopak kromě teaku výborně chrání akát a další exotické dřeviny.

Staré a poškozené dřevo raději natřete krycí barvou než lazurou, vady nebudou patrné.

Proto je lepší kupovat univerzální oleje. Pro exotická dřeva je lepší, když je nanášíte nikoli štětcem, ale hadříkem, protože tak vyvíjíte při práce větší tlak a látka se dostane hlouběji do materiálu. Nakonec také plochu vyleštíte tak, že na povrchu zůstane dřevo suché a čisté a přesto chránění zevnitř.

Kombinace vosků a olejů

Velmi podobné vlastnosti jako oleje mají i vosky. Kdysi se vyráběly ze zbytků klasického včelího vosku, který v současnosti nahrazuje vosk karnauba. Je mnohem tvrdší, má větší odolnost vůči oděru, avšak obtížněji se nanáší. Použít k tomu můžete hadřík, jemnou ocelovou vlnou i štětec. Aplikují se na menší plochu a hned se roztírají a plocha leští. Tento postup je nutné po dvaceti čtyřech hodinách zopakovat, v náročných podmínkách exteriéru se doporučuje přidat ještě třetí vrstvu vosku. Právě tato pracnost vede k tomu, že firmy stále častěji nabízejí směs olejů a vosků, kdy olej dřevo impregnuje a vosk jej chrání na povrchu. Aplikace je tak mnohem jednodušší.

Výhody nátěrů

Mnoho lid stále ošetřuje dřevo v exteriéru klasickými laky. Možná by i rádi přešli na oleje a vosky, ale jejich aplikace u staršího dřeva musí začít tak, že se důkladně odstraní všechny předchozí vrstvy, což je pracné a časově náročné. Pokud už tedy majitelé jednou ošetřily pergolu, terasu či nábytek lakem, raději jednoduše povrch obnoví. Pak ho stačí zbavit všech nečistot a přebrousit do hladka. I při opakovaném natírání je důležitý penetrační nátěr. I když se tvrdí, že ho lze nahradit běžnou nátěrovou hmotu a jen ji více naředit, jak doporučuje výrobce na obalu, není to zcela pravda. Mnohem účinnější je použít speciální penetrační nátěry na dřevo a zjistit si, zda obsahují fungicidní složky. Díky tomu dosáhnete nejen toho, že vrchní barva na povrch lépe přilne, ale zároveň dřevo chráníte před tvorbou plísní, hniloby, hub či napadení dřevokazným hmyzem.

Olej dřevo dokonale napenetruje zevnitř, čímž se omezí jeho praskání a kroucení vlivem vlhkosti vzduchu.

Na takto připravený základ nanášíte vrchní barvu – univerzální či speciální. Do exteriérus e doporučují minimálně dvě vrstvy. Nanáší se po několika hodinách, maximálně dnech. Použít můžete buď krycí email nebo univerzální barvy jak v lesklém či matném povrchu, setkat se můžete i s označením satin pro pololesklé provedení.

Lazurovací laky

Většina lidí chce, aby i při natírání zůstala přiznána struktura dřeva. Tento požadavek splňují lazurovací laky, které koupíte jak syntetické, tak vodouředitelné. Navíc si lze vybírat mezi takzvanými tenkovrstvými a silnovrstvými. Rozdíl poznáte už při otevření plechovky – tenkovrstvá lazura je řidší. Podobně jako napouštědlo se do dřeva výborně vsákne a ochrání ho. Silnovrstvá vytvoří jakousi vrstvu laku na povrchu, tvořící ochranný kvalitní film, který zvyšuje životnost celého nátěru i dřeva.

Proto jsou tenkovrstvé vhodné k dekoračním vrchním nátěrům. Zvýrazňují kresbu dřeva a zvyšuje jeho odolnost proti vodě a povětrnostním vlivům včetně UV záření. Silnovrstvé lazury vytvoří na povrchu vrchní lesklý povrch pevnější, než je u tenkovrstvých, zachovává kresbu a barevně ji zvýrazní. Dlouhodobě chrání dřevo před škodlivými povětrnostními vlivy, zejména UV zářením a pronikáním vlhkosti.

Když se bílá nelíbí

Pokud chcete vytvořit nově lazurovaný povrch s viditelnou strukturou kresby dřeva tam, kde je již starší krycí barevný nátěr, musíte původní nátěr z již natřeného povrchu nejprve odstranit broušením nebo odstraňovačem nátěrů. Na takto upravené povrchy můžete opět nanášet jak tenkovrstvou, tak silnovrstvou lazuru v několika vrstvách. Interval mezi jejich nanášením je šest hodin u vodouředitelných laků a až dvacet čtyři hodin u syntetických lazur. Lazuru během aplikace opakovaně promíchávejte.

Lazurovací laky koupíte bezbarvé nebo v různých odstínech – od borovice, přes palisandr, kaštan, dub až třeba po ořech. Přitom platí, že čím je barva tmavší, tím více obsahuje pigmentu, který chrání dřevo před povětrnostními vlivy slunečními paprsky. Jednoduše řečeno, použijete-li na natírání tmavý lazurovací lak, další natírání vás čeká za delší dobu, než když sáhnete po bezbarvém laku.

 

Magdaléna Krajmerová, foto Shutterstock

 

Více informací se nachází v záříjovém vydání z roku 2017.

Komentáře

Napsat komentář