Jak zvýšit úrodnost půdy

Rubrika: Péče o zahradu, rss-feed, Záhony a výsadby

Úrodná půda je základní podmínkou pro dobrou sklizeň. Tuto vlastnost částečně ovlivňuje lokalita, tedy i přírodní podmínky, podílí se na ní i člověk, například volbou plodin, které pěstuje, čím a jak hnojí, jak se o ni stará. Jak tedy zlepšit kvalitu půdy?

Každý zahradník si přeje, aby půda na jeho pozemku byla vysoce úrodná a nejlépe napořád. Jeden zásah k tomu ale nikdy nestačí, vždy jde o komplex různých činností. Například množství živin lze doplnit celkem snadno – hnojením. Dále pak je třeba sledovat obsah humusu a organické hmoty, které dávají půdě schopnost zadržet vodu. Dostatek vzduchu a vody zase umožňuje kořenům růst. Tyto složky se ale doplňují hůře a zvýšení jejich množství trvá déle – lze využít zelené hnojení, pravidelné dodávání kompostu, šetrné zpracování půdy, správný osevní postup i biologickou ochranu rostlin.

Co ovlivňuje kvalitu půdy:

Teplota – souvisí s polohou zahrady a klimatickými podmínkami v oblasti. Nejlepší a nejúrodnější půda je v nejteplejších nížinných oblastech a na mírných svazích s jižní orientací. Chladné, tedy i méně úrodné jsou zahrady v horských polohách a na severních svazích.
Schopnost zadržet vodu – tuto vlastnost ovlivňuje zrnitost, tedy obsah organických látek, soudržnost a také vodní poměry místa, které jsou ovlivněny množstvím a kvalitou povrchové a především podzemní vody – ideální je, pokud se nacházejí v hloubce dva až tři metry. Nejúrodnější jsou hluboké hlinité půdy s optimálním obsahem humusu, méně pak písčité, jílovité, mělké. Ještě hůře jsou na tom místa ohrožená větrnou erozí a zamokřené pozemky.
pH půdy – úrodné půdy mají slabě kyselou až neutrální půdní reakcí s pH 6 až 7, která vyhovuje pěstování většiny zahradních plodin. Kvalitu snižuje výrazná kyselost nebo alkalická půdní reakce, tedy vysoký obsah uhličitanů. Ty totiž často blokují příjem důležitých mikroprvků (fosfor, železo, zinek a hořčík) rostlinami, což například u ovocných stromů způsobuje chlorózy.
Obsah humusu – měl by optimálně tvořit dvě až čtyři procenta hmotnosti zahradní půdy. Bude-li ho více, je to dobře. Nižší obsah zhoršuje úrodnost.
Obsah živin – ty by měly být optimálně vyvážené – tedy zastoupené ve správném množství a poměru. Údaj lze sice zjistit jen laboratorně, ale velký nedostatek či nadbytek některých prvků se dá poznat podle toho, jak se rostlinám daří nebo nedaří.

Úrodnost půdy zvýšíte, když:

  • nenecháte půdu dlouho bez rostlin
  • budete používat zelené hnojení
  • mulčujete prostor mezi rostlinami
  • nakypříte zeminu po deštích
  • odvedete vodu z podmáčených míst
  • pravidelně budete vápnit kyselou půdu
  • začnete hnojit kompostem a budete přidávat organické látky
  • mělké půdy prohloubíte dvojvrstevným rytím
  • budete pěstovat různé druhy a na záhonech je vystřídáte

Co znamená rostlina první trati?

K nejlepším pro půdu i rostliny patří hnojení chlévskou mrvou, ale i kompostem. Do půdy tak dostanete značnou dávku živin, hlavně dusíku, ale i organické hmoty. Ovšem ne každé zelenině takové množství vyhovuje, některým naopak škodí. Proto se dělí do jednotlivých skupin na rostliny první, druhé či třetí trati – jde o dobu, která uplyne mezi hnojením a setím či sázením. Plodiny první trati, které jsou na živiny nejnáročnější, se pěstují následující sezonu po podzimním hnojení. Plodiny druhé trati o rok později, kdy je půda ještě v takzvané staré síle. Třetí rok na místo sejte či vysazujte nejméně náročné – říká se jim také doběrné – druhy. Ve velmi úrodných oblastech se do cyklu přidává i čtvrtý rok. Poté je nutné záhony po sklizni opět pohnojit.

Toto dělení pochází z technologie pěstování plodin na polích, kdy je příprava velkých ploch velmi náročná a nelze ji provádět každý rok.


Plodiny první tratě

Všechny druhy plodové zeleniny: rajčata, zeleninové papriky, okurky (nakládačky, polní i hadovky), cukety, dýně a melouny, košťáloviny (zelí, kapusta, květák, brokolice, růžičková kapusta) a dále jako jediný z kořenové zeleniny bulvový celer a z cibulové zeleniny sem patří pór a samozřejmě brambory.

Plodiny druhé tratě

Sem se řadí prakticky všechna kořenová zelenina – mrkev, petržel, pastinák, ředkev, řepa salátová a ředkvičky, z košťálovin méně náročné druhy jako kedluben, tuřín, brokolice, kadeřávek. Z listové náročnější a větší druhy – mangold, špenát, salát ledový i hlávkový nebo endivie.

Plodiny třetí tratě

Řadí se mezi ně cibulová zelenina, tedy česnek a všechny druhy cibule, japonské druhy listové zeleniny, polníček, také kopr, aromatické rostliny a bylinky, které nemají rády vysoký obsah živin – nejsou potom tak aromatické. Specifickou skupinu plodin třetí tratě tvoří luskoviny: na zahradách nejčastěji pěstované fazole, fazolky, hrášek a zahradní bob, ale i čočka, hrách a sója, které nepotřebují žádný půdní dusík, naopak si jej prostřednictvím hlízkových bakterií na svých kořenech vyrábějí z dusíku vzdušného.

 

redakce, foto Shutterstock a profimedia.cz

Jak zvýšit úrodnost půdy