Kdo vám nejlépe naplánuje chodník?

Chodníky, cesty a další zpevněné plochy patří na každou zahradu. Pokud se i vy chystáte k jejich plánování, začněte s tím právě teď. Máte ideální podmínky jak pro jejich plánování, tak stavbu.

Dřevoplast v sobě kombinuje krásu dřeva a bezúdržbovost plastu.

K plánování chodníků a cest kolem domu není třeba volat architekta. Odkud kam mají vést, zjistíte právě nyní, po zimě, sami. Stačí se podívat, kde máte vyšlapané cestičky kolem domu, a tam vybudovat chodník.

Na velikosti záleží

Velikost, přesněji šířku cesty stejně jako vrchní pochozí materiál byste měli zvolit podle toho, k čemu bude pěšina sloužit. Je zbytečné dělat metrovou cestu ke kompostu, když ji využijete dvakrát za týden. A chybu uděláte i tehdy, když na chodník do zahrady vyberete zatravňovací dlaždice, po nichž se špatně chodí a na nerovném terénu se snadno podvrtne noha.

Cesty a chodníky by měly vést ke každé stavbě v zahradě a také třeba ke kompostu nebo sušáku na prádlo.

Zde jsou pravidla, která při plánování dodržujte:

• Nejširší by měl být chodník spojující vstup na pozemek a dveře do domu, aby se zde dokázali vyhnout dva lidé, měl by jim nabízet šíři minimálně jeden metr.

• Ostatní cestičky mohou být užší, doporučuje se padesát až osmdesát centimetrů.

• Rozvrhněte je na pozemku tak, aby spojovaly všechna místa v zahradě, k nimž chodíte, tedy i bazén, skleník, kompost, sušák na prádlo a podobně.

• Pokud je cesta blízko domu, vytvořte mírný příčný sklon směrem od obydlí – dešťová voda tak bude snadněji odtékat a nepoteče do domu.

• Mezi požadavky na materiál je na prvním místě krása a odolnost, ovšem v místech, kde chodíte bosi, tedy například kolem bazénu či altánu, pozor na dřevo, které tvoří třísky; vhodné nejsou ani tmavé dlaždice, které slunce rozpálí tak, že po nich bez obuvi nelze udělat ani krok.

Kámen se nejčastěji štípe, čímž získává originální a nenapodobitelný přírodní povrch.

Nejčastěji používané materiály

Cesty a zpevněné plochy jsou výrazným prvkem, který ovlivní vzhled zahrady i domu. Při volbě materiálu byste se měli řídit nejen tím, co se vám líbí, ale co už na pozemku máte. Jestliže chodník navazuje na žulové schody, zvolte opět kámen. Pokud máte u domu terasu z dřevoplastu, položte ho i kolem bazénu a postavte z něj přilehlé cesty. Pamatujte, že každý z materiálů má své výhody i nevýhody, které byste měli dobře zvážit.

BETON

Jste odpůrci betonu a máte pocit, že ho nemůžete ani vidět? Možná se s ním setkáváte denně, a nevíte o tom. Právě z něj se zpevněné plochy staví nejčastěji. Dokáže totiž velmi dobře imitovat jiné materiály, a to nejen kámen, ale například i dřevo. Navíc se vyrábí ve stovkách velikostí, povrchů a barev, které dovolují libovolně kombinovat a vytvářet originální zahradní prvky. Vysoká odolnost a nízká cena potom dovolují majiteli vše sjednotit a ve stejném stylu si nechat postavit nejen terasu, ale i přístupový chodník či vjezd ke garáži. Každý u betonu ocení nízkou cenu, stovky barevných odstínů, snadnou pokládku a dlouhou životnost.

KÁMEN

Nezničitelnost a krása – to jsou dvě vlastnosti, proč mnozí preferují z přírodních materiálů kámen. K nejpoužívanějším patří hlavně žula, mramor, břidlice, pískovec nebo vápenec z domácích kamenolomů, ovšem i tento materiál lze dovážet. Kámen se nejčastěji štípe, čímž získává originální a nenapodobitelný přírodní povrch. Ten, který nelze štípat, je nutné řezat. Podle přání lze povrch kamene i upravovat, a to pískováním, opalováním nebo způsobem antiko, což je kombinace chemického leptání a kartáčování.

Na terasách a kolem bazénu, kde chodíte bosi, dejte pozor na materiály tvořící třísky a tmavé barvy, které se v létě snadno rozpálí.

KERAMICKÁ DLAŽBA

Mezi přírodní materiály lze počítat i keramickou dlažbu. K jejím přednostem patří především široká škála barev, velikostí, povrchů a dlouhá životnost. Tedy pokud si správně vyberete exteriérové dlaždice. Ale jak je poznat? Sledujete na obalech jejich nasákavost a mrazuvzdornost, odolnost proti opotřebení či protiskluznost.

Nasákavost (udává se v procentech) a mrazuvzdornost jsou dvě vlastnosti na sobě závislé. Pokud bude mít dlažba vysokou nasákavost, dostane se do ní voda, která v zimě venku zmrzne a podlaha popraská. Na zahradní chodníky se hodí typ s nasákavostí do půl procenta. Venkovní dlažby mívají i vysoký stupeň protiskluznosti, což oceníte hlavně po dešti. Pokud dobře koupíte, nepromění se vám terasa v kluziště. Protiskluznost se udává písmenem R a číslicí, přičemž platí, že čím je číslo vyšší, tím lépe. Na terasy a jiné venkovní prostory vybírejte dlažbu z kategorie R9 nebo R10. Odolnost vůči opotřebení neboli otěruvzdornost zase ukazuje, jak dlouho vám chodníky a cesty vydrží pěkné. Tyto vlastnosti se značí písmeny PEI. Pro místa více namáhaná chůzí, kam terasy patří, se opět doporučuje volit nejvyšší čísla – tedy z kategorie PEI 4 nebo 5.

DŘEVO

Dříve se do exteriéru využívaly čistě domácí dřeviny, a to hlavě dub, buk, bříza, smrk či modřín. V posledních letech ale mnozí raději sáhnout po těch exotičtějších. Kromě už známého teaku lze vyjmenovat i dřeviny jako ipe, merbau, bukit, cumaru a podobně, které pocházejí hlavně z jihovýchodní Asie či Jižní Ameriky. Důvod? Vyznačují se jinými vlastnostmi než domácí dřeva, mají mnohem lepší tvarovou stálost, jsou tvrdší a odolávají povětrnostním vlivům i dřevokaznému hmyzu. A to všechno bez toho, že byste je museli každý rok či dva impregnovat a natírat. Ale určitá péče o dřevo se přece jen doporučuje. Jinak totiž jeho původní barva časem dostane šedou patinu, která je v některých případech vítána, někomu ale vadí. Patříte-li do té druhé skupiny, je dobré dřevo bez ohledu na jeho původ čas od času napustit oleji či naimpregnovat.

Hlavní cesta k domu má mít šířku alespoň metr, aby se zde pohodlně vyhnuly dvě osoby.

DŘEVOPLAST

Zachovává si krásu dřeva, přitom je bezúdržbový jako plast – právě tyto vlastnosti dělají z dřevoplastu stále oblíbenější a rozšířenější materiál. Vyrábí se ze směsi borovicových pilin a plastu. Poměr se může u jednotlivých výrobků lišit, někdy je to půl na půl, jindy činí poměr 60 procent dřeva a 40 procent plastu. Vybírat si lze z několika barevných odstínů. Spojením dřeva a polymeru PVC dostaly terasové desky unikátní vlastnosti jako pevnost, odolnost, dlouhou životnost, nenapadají je dřevokazní škůdci, nekroutí se ani neštěpí.

Kolem bazénu volte dlaždice s protiskluzným povrchem, na vlhkém hladkém povrchu byste snadno uklouzli.

ZATRAVŇOVACÍ DLAŽDICE

Na trhu najdete tři základní varianty zatravňovacích dlaždic – klasické betonové, plastové tenkostěnné a plastové silnostěnné, které se tvarem podobají těm betonovým. Všechny tři typy dokážou zpevnit povrch, po usazení se zasypávají substrátem a osévají vhodným travním osivem. Jsou proto vhodné na velké plochy, například parkovací stání, neboť dokážou místo zároveň zpevnit a zazelenit zároveň.

Nezapomínejte na obrubníky

Nedílnou součástí cestiček a chodníků jsou i obrubníky. Jejich výběr by měl jednak ovlivnit váš vkus a jednak materiály, které jste už v zahradě používali. A také tvar plochy, kterou chcete ohraničovat.

• Pokud jste zvolili na stavbu chodníku betonovou dlažbu, je dobré i obrubník vytvořit z tohoto materiálu.

• Klasické rovné obrubníky se hodí například kolem cestiček či příjezdové cesty.

• Má-li se stát obrubník součástí okrasné zahrady a bude tvořit hranici kolem různě zaoblených záhonů, jsou lepší jednotlivé tvarovky, které lze skládat do různých tvarů a ohraničit tak i asymetrické plochy. Totéž platí pro palisády – vyrábějí se jak z plastu, tak z betonu či dřeva.

Betonová dlažba patří k nejprodávanějším a to díky své vysoké odolnosti i stovkám variant, v nichž se vyrábí.

• Obrubu můžete skládat buď z jednotlivých kolíků, nebo zvolit palisády spojené do řetězu. Výhodou druhé varianty je jednoduchá a poměrně rychlá pokládka.

• Lemy lze samozřejmě vytvořit i z dřevěné kulatiny nebo přírodního kamene. Ideální na ohraničení trávníku jsou pak pojezdové obrubníky, jejichž součástí je několik centimetrů široká plocha, po níž krásně projedete sekačkou a nikde vám nezbude vysoká neposečená tráva.

Uznáváte všechny výhody obrubníků pro rostliny, ale přesto je odmítáte, protože chcete zahradě dopřát maximálně přírodní charakter? Řešení nabízejí takzvané neviditelné obrubníky. Koupíte je v několika délkách, které lze k sobě spojovat a různě tvarovat, ohýbat a vytvořit tak nekonečné hranice. Dokonce lze do nich uložit i jednoduché instalace. Obrubníky jsou vyrobené z polypropylenu stejně jako hřeby, jimiž se do půdy připevňují. Obrubník je na závěr zasypán zeminou, štěrkem nebo schován pod drny, a tak není vůbec vidět. Přitom plní dokonale svou funkci, a navíc ho lze kdykoli rozebrat a umístit jinam.

Různé varianty stavby chodníku

Stavba chodníku a cesty má svá pravidla, která rozhodují o tom, jak dobře vám budou sloužit a kolik let či desetiletí vydrží stále pěkné a nepopraskají. Způsob pokládky závisí na materiálu, který jste si vybrali, i na tom, k čemu cesta slouží.

1. Pochozí cesty stačí dát do pískového lože o hloubce čtyři až pět centimetrů, do něhož pokládáte dlažbu. Ke kontrole rovného povrchu používejte libelu, a pokud je třeba, poklepávejte na dlažbu lehce přes dřevěný hranol kladivem. Při tomto způsobu však hrozí nebezpečí pohybu dlažby nebo sedání.

2. Chcete-li se pohybu dlažby vyhnout, nechte dlažbu osadit na podkladní maltu. Vytvoří se z jednoho dílu cementu ke čtyřem dílům ostrého nebo betonářského písku a s minimem vody. Pod každou dlaždici se pokládá pět kopečků malty – do každého rohu a doprostřed, a pak se s mírným poklepem jako u pískového lože je usazuje do roviny.

2. Na vjezdy do garáže či parkovací plochy je třeba dlažbu pevnější, doporučuje se proto volit její uložení do maltového lože. K vyplnění všech mezer ve štěrku se používá slabá vrstvu písku. Vytvoří se směs malty, která se klade v celistvé vrstvě silné zhruba tři centimetry. Do ní se dlaždice pokládají a opět se mírným poklepem usazují do roviny.

Magdaléna Krajmerová, foto Shutterstock a profimedia.cz

Více informací se nachází v březnovém vydání z roku 2017.

Kdo vám nejlépe naplánuje chodník?