Koupání v čisté vodě

Voda v bazénu je vystavena nejen znečištění z okolní přírody, ale i působením lidské činnosti. Jak tomu čelit?

Koupání a hrátky s vodou jsou zábavou hlavně malých dětí.

Bazénovou vodu znečišťují částice prachu, půda, tráva, listí, pyl, spory řas, chemické látky obsažené v kyselém dešti, saze a oleje, ale i kosmetické přípravky, především mléka a emulze na opalování, pot, maz, vlasy, sliny, a také viry a bakterie. Voda v bazénu se těmto vlivům nedokáže dostatečně bránit a neumí se sama rychle regenerovat. Z křišťálově čistého bazénu, který láká k osvěžení, se tak rychle může stát nevábně kalný „biotop“.

Základem je filtrace

Na to, že je potřeba vodu udržovat čistou, musíte samozřejmě myslet už při pořizování bazénu a odpovídající filtrační jednotky. Při filtraci se využívá buď sání (tzv. skimmer) – zařízení, které nasává vodu do filtrační jednotky – nebo přeliv, při němž voda z bazénu naplněného až po okraj přetéká do přelivného žlábku umístěného po celém obvodu bazénu a následně do akumulační nádoby. Odtud se pak nasává do filtrační jednotky a čistá vhání tryskami zpátky do bazénu. Druhá metoda je finančně i prostorově náročnější. Při filtrování bazénové vody se dnes nejčastěji využívá písková filtrace, při níž voda protéká přes křemičitý písek. Je nejúčinnější a na rozdíl od filtrace kartušové (s papírovou filtrační vložkou) vyžaduje písková minimální údržbu – pískovou náplň stačí proprat obvykle jednou za týden a vyměnit ji jednou za dva až tři roky. Pro bazén s obsahem do 25 m3 vody postačuje písková náplň o hmotnosti 25 kg.

Bazénová chemie

Při údržbě bazénu se neobejdete bez jednoduchého testeru na rozbor vody a tabulky pro vyhodnocení.

Čistou vodu pomáhá udržet také vhodná bazénová chemie. Chemické čištění zahrnuje čtyři kroky – regulaci pH vody, její dezinfekci, preventivní ochranu před množením řas a flokulaci. Ideální hodnota pH v bazénu je zhruba od 6,8 do 7,2. Při vyšších hodnotách vznikají sraženiny a kotelní kámen, při nižších hrozí koroze kovových částí. Navíc má pH vody vliv na účinek dezinfekčních přípravků. Měření a úpravu pH je proto potřeba provést před vlastní dezinfekcí. Na trhu se setkáte s dezinfekčními přípravky na bázi chloru i bezchlorovými. První využívají nejčastěji kyselinu tri(di)chloroisokyanurovou nebo chlornany. Koncentrace chloru by se měla pohybovat v rozmezí 0,3–0,6 mg/l a je třeba ji měřit a upravovat jednou týdně. V obdobích tropických veder a tehdy, když bazén využívá více lidí, můžete ošetřit vodu i častěji, případně sáhnout k léčbě šokem – prudkému zvýšení obsahu chloru na 10 mg/l, které spolehlivě zlikviduje všechny nežádoucí zárodky. S koupáním pak ale počkejte přibližně 24 hodin, až koncentrace chloru opět klesne pod 0,8 mg/l. Výrobci většinou nabízejí ucelené řady přípravků pro kompletní úpravu vody. Zahrnují i přípravky k prevenci rozvoje řas a tzv. vločkovače. Ty fungují na principu koagulace, při níž se nečistoty vysrážejí a snadněji se pak odstraní. Oba typy přípravků se doporučuje přidávat jednou týdně. Za typický bazénový „odér“ je odpovědný chlor. Nepáchne ale přímo samotný chlor, nýbrž chloraminy, které vznikají reakcí chloru s organickými nečistotami. Pro rozložení chloraminů a odstranění zápachu odborníci doporučují použít jednou týdně přípravek Dechlor. Chlor se do bazénu přidává buď ve formě tablet, nebo granulátu, existují i multifunkční tablety, které obsahují i algicid, vločkovač a stabilizátor. Šetrnější k životnímu prostředí i k lidem je bezchlorová bazénová chemie na bázi kyslíku, která také spolehlivě působí proti virům, bakteriím a řasám, a přitom nevyvolává podráždění očí, sliznic a kůže. I tyto přípravky existují ve formě tablet.

Pro bazénovou vodu neplatí, že když ji jednou za 14 dní chemicky upravíte, máte na měsíc vystaráno.

Prospěšné UV záření

Zachovat vysokou kvalitu vody a přitom až o 80 % snížit množství přidávaného chloru je možné při použití UVC sterilizátoru zabudovaného do filtračního okruhu (UVC je nejtvrdší UV záření). Záření likviduje bakterie, viry, řasy, houby a plísně a neovlivňuje přitom pH vody, tedy objem kyslíku. Udává se, že UVC lampy mají životnost přibližně 8000 hodin provozu.

Sůl nad zlato

Další možností je automatická úprava vody salinací. Princip této metody je geniálně jednoduchý, a navíc šetrný k životnímu prostředí. K dezinfekci se používá obyčejná kuchyňská sůl – do bazénu se přidává 3–5 kg soli na kubík vody. V průběhu filtrace prochází slaná voda přístrojem na elektrolýzu, který je do filtrační jednotky zabudovaný. Elektřina rozloží sůl na elektricky nabité částice, kyslík a chlornan sodný, který zbaví vodu bakterií, virů a řas. Nespotřebovaný chlor se pak znovu sloučí se sodíkem a vznikne opět chlorid sodný, tedy kuchyňská sůl. Hlavní výhodou salinace je velice rychlá dezinfekce vody a obvykle ji stačí provést jednou až dvakrát za sezonu. Nemusíte se přitom bát, že byste z bazénu vylezli „prosolení“ jako z moře – koncentrace soli ve vodě je při použití této metody přibližně desetkrát nižší. Solnou jednotku lze dodatečně zabudovat i do stávajících bazénů. Je vhodná pro bazény do objemu 60 m3 a některé jednotky jsou navíc vybaveny zařízením na měření a úpravu pH vody.

Čisté dno i stěny

Síťka na sběr větších nečistot je nepostradatelná hlavně tam, kde jsou v okolí bazénu záhony, stromy nebo nádoby s balkonovkami.

Nečistoty plovoucí na hladině – napadané listí, mrtvý hmyz apod. odstraňujte pravidelně pomocí síťky. Chcete- li mít ale vodu průzračně čistou, je důležité čistit také dno a stěny bazénu. K tomu slouží bazénové vysavače, které mohou být buď manuální, poloautomatické nebo automatické. Manuální vysavač dna tvoří sací hubice napojená hadicí na skimmer, u přelivných bazénů na speciální sací trysku ve stěně bazénu. Pohyb vysavače po dně se ovládá ručně ze břehu pomocí teleskopické tyče. K čištění stěn je třeba použít kartáč. U poloautomatických vysavačů se sací hlava po dně pohybuje sama. Automatické bazénové vysavače fungují podobně jako podlahoví vysavačoví roboti používaní v domácnosti. Mají vlastní pohonnou jednotku a sběrný vak na nečistoty a řídí je program nastavený přímo od výrobce. Napájeny jsou přes transformátor a zvládnou jak rovné i svažující se dno, tak i stěny. Jakmile je sběrný vak plný, přístroj se sám vypne. Vak má životnost několik let a stačí ho v případě potřeby vyjmout a proprat. Cena takového robota se ovšem může vyšplhat i přes 100 tisíc korun

FOTO: THINKSTOCK A SHUTTERSTOCK

Koupání v čisté vodě

Koupání v čisté vodě

Zajímavé