Krasavice bohyšky


Nejčastěji se s nimi potkáte ve stinných zahradách nebo podél břehů zahradních jezírek či potůčků. Často se vysazují v zahradách asijského typu, stejně dobře ale vyniknou i v prostých zahrádkách kolem chalup a domků na vesnicích.

Při dostatku vláhy podporuje slunce kvetení a panašování bohyšek.

Někdy mohou tyto trvalky na první dojem působit, jako by k naší zahradní kultuře patřily odnepaměti. Na každé správné babičkovské zahrádce totiž některá z nich zaručeně rostla a přitahovala pozornost velkými srdcovitými listy zdobenými často zajímavou barevnou kresbou. Vznik jména

Bohyšky jsou okrasné více listy než květy, na kráse jim to však neubírá.

Vědecké jméno této rostliny je snadno zapamatovatelné – jmenuje se Hosta. Rostlina byla pojmenována na počest Nicolause Thomase Hosta, rakouského botanika a lékárníka, který byl prvním ředitelem botanické zahrady při vídeňském paláci Belveder. Vedle jmen bohyška či Hosta se pro tento rod často používá i jméno Funkia či počeštěná obdoba funkie. Patří do čeledě liliovitých, někteří botanici ale zařazují bohyšky do samostatné čeledě funkiovitých (Funkiaceae). České jméno bohyška zní romanticky a snad by mohlo vyvolat dojem, že rostlina působí božsky krásně. Se vzhledem rostliny ale její jméno nesouvisí. Původ jména bohyška nejspíše pochází paradoxně až z dalekého Japonska, které je spolu s Čínou a Koreou domovem i rostlin samotných. Japonština totiž označuje tuto rostlinu jménem „giboshi“, takže po úpravě do češtiny se klidně mohla jmenovat giboška. Naštěstí se tak nestalo, její jméno bylo s citem upraveno pro náš jazyk – a tak vzniklo pojmenování bohyška. Vzhled a rozmanitost

Hosta nakaiana

Bohyšky se pěstují zejména kvůli atraktivním listům, které se půvabně rozprookrasné stírají nad povrchem půdy. Některé druhy a odrůdy však přinášejí i hezká soukvětí, která estetickou hodnotu rostliny ještě zvyšují. Botanické, tedy původní přírodní druhy bohyšek tvořily v minulosti základ pro jejich pěstování v parcích a zahradách. Postupně se ale začaly objevovat nové formy, které se od původních lišily barevností, tvarem i velikostí listů. Některé nové formy vznikaly spontánně, jiné pod rukama šikovných šlechtitelů. Velká variabilita bohyšek způsobila téměř raketový vzestup zájmu o tyto atraktivní rostliny. Nelze se tomu ani moc divit, některé odrůdy zcela oprávněně vzbuzují zájem, který někdy dokonce přechází ve fanatismus často hraničící se sběratelským šílenstvím. Každým rokem se registrují zcela nové odrůdy, které se brzy stávají předmětem různých výměn či aukcí. Novinky bohyšek se často obchodují za značné částky, protože touha vlastnit opravdovou raritu postihla svým způsobem i milovníky rostlin. Registr jednotlivých taxonů bohyšek již přesáhl hranici šesti tisíc položek a každým rokem se mění. V zájmu objektivity ale nutno dodat, že někdy bývají registrované téměř identické rostliny pod různými jmény. Rozdíly mezi některými dalšími odrůdami bývají nejasné a těžko postřehnutelné. Navzdory tomu ale není pochyb o tom, že bohyšky nabízejí obrovské množství rozmanitých forem od jednobarevných až po pestré a od droboučkých až po obří. Podmínky a pěstování

Hosta ‘Fire Island’

Bohyšky jsou všeobecně označované jako typické rostliny stínu. Ve stínu nebo v tzv. toulavém stínu či polostínu se bohyškám opravdu daří nejlépe. Při dostatečné vlhkosti půdy i vzduchu mohou některé odrůdy prosperovat i na slunných lokalitách. Ke slunečnímu svitu jsou nejvíce tolerantní odrůdy, jejichž listy mají šedě modrou barvu a často bývají opatřeny tenkou voskovou vrstvičkou. Naopak nejvíce citlivé na slunce bývají odrůdy s převažujícím podílem žluté barvy. Pro tyto odrůdy se snažte vybírat polohy s toulavým stínem, kde se světelné poměry během dne často mění. Půda pro pěstování bohyšek by měla být dobře propustná, humózní, hluboká a živná. Nejlépe se jim daří v půdách mírně kyselých. V optimálním prostředí se bohyšky vyvinou v impozantní a nepřehlédnutelné rostliny. Mnoho odrůd se však dokáže přizpůsobit i podstatně méně kvalitním půdám, nebo dokonce půdám neutrálním či vápenitým. Zde však rostou pomaleji, někdy bývají citlivější na poškození a nedosáhnou svých typických znaků. Na podzim bohyšky zatahují a období vegetačního klidu přečkávají bez listů. Mnoho odrůd se ještě na konec podzimu stihne vybarvit do atraktivních odstínů žluté, případně okrové barvy. Záhony osázené bohyškami zůstanou na zimu prázdné a tento stav vytrvá až do konce dubna či začátku května, kdy se z pupenů začnou rozvíjet nové krásné listy. Tento cyklus by mohl způsobit, že místa osázená bohyškami zůstanou dlouho nezajímavá. Zdánlivou nevýhodu však šikovný pěstitel snadno obrátí ve svůj prospěch. Pokud mezi trsy bohyšek vysadíte jarní cibuloviny, které mají stejné či podobné nároky na prostředí, prodloužíte si efektní výsadbu až o několik týdnů. Právě v období, kdy jarní cibuloviny odkvétají a na záhoně zůstávají jejich usychající listy, vyraší totiž listy bohyšek a rázem pod sebou ukryjí nevzhledné zbytky zatahujících cibulovin. Bohyšky nejlépe vyniknou ve volné půdě, ale zejména miniaturní či menší odrůdy lze celkem dobře pěstovat i v nádobách. Pokud je to však alespoň trochu možné, na zimu by se měly celé trsy z květináčů vyjmout a založit do volné půdy, kde zůstanou až do začátku rašení. Pěstování bohyšek je spojeno s jednou nepříjemností. Jsou to slimáci, plži a hlemýždi, kteří se k bohyškám slézají ze všech koutů zahrady k nehorázným, často likvidačním rautům. Úspěšné pěstování bohyšek proto často souvisí s ochranou proti těmto drobným zahradním živočichům. Dobří společníci

Hosta ‘Frances Williams’ byla zaregistrována v roce 1986 a velice brzo se stala populární.

Do společné výsadby s bohyškami vybírejte takové rostlinné druhy, které spolu vytvoří harmonické celky. Nejsnadnější pro rostliny i pěstitele bude vytváření skupin rostlin, které mají podobné nároky na pěstování. Patří sem třeba rododendrony, azalky, pierisy, hortenzie, ale třeba i tzv. japonské javory, které s bohyškami vytvářejí solidní páry. Z trvalek dobře poslouží některé druhy kapradin, rodgersie, vlhkomilné ostřice i barevné čechravy. Něžným společníkem bohyšek může být i Hakonechloa – tráva původem z Japonska. Skvělý doplněk k bohyškám vytvoří i starý kus pařezu obrostlý mechem. Některá pravidla napsaná přírodou musíte respektovat, ale výsledný efekt můžete ovlivnit i vlastní fantazií a chutí zkoušet a hledat nové kombinace vhodné právě pro prostředí vašeho vlastního zahradního prostoru. FOTO: AUTOR A IVETA CHLOUBOVÁ

Krasavice bohyšky

Komentáře

Napsat komentář