Květiny, které nezvadnou


Barevnost letních dní si můžete uchovat i připomenout sušenými rostlinami. Vrcholné léto je ta správná doba na to připravit si zásoby materiálu pro pozdější aranžování. Jedním ze zdrojů je příroda, druhým – a spolehlivějším – vaše vlastní zahrada.



Světlice barvířská (Carthamus tinctorius)
Robustní statná rostlina se pěstuje spíš jako letnička, na chráněných místech se často udrží i několik sezon. Vyžaduje slunné a teplé místo. Dříve se používala jako barvířská a léčivá rostlina, dnes jen jako okrasná. Oranžové nebo žluté úbory jsou velké a mohutné, široké až pět centimetrů, kvete během prázdnin. Potřebuje předpěstování.

 


Mochyně zahradní (Physalis franchetii)
Pro aranžování se využívají svítivě oranžová oplodí této trvalky, lidově zvané lampionky. Rostlině se daří spíš v polostínu, má ráda kypré, na humus bohaté půdy, roste i zplaněle v přírodě na rumištích a v zanedbaných koutech. Pro floristické účely je třeba výhony ostřihat zkraje podzimu, později měchýřky praskají a rozpadají se.

 


Zlatobýl (Solidago sp.)
Rod pochází z Ameriky, kde roste na velkých plochách. I u nás se můžete se zlatobýlem setkat ve volné přírodě. Na zahradách se pěstují jako trvalky nejrůznější zahradní kultivary. Potřebují hodně místa, mírně vlhkou půdu a dost živin. Zlatá květenství se musejí odříznout hned po rozkvětu prvních pater kvítků, aby se nevytvořila semena a květy se nerozpadly.

 


Sápa Russelova (Phlomis russeliana)
Vysoká rostlina z čeledi hluchavkovitých je naprosto univerzální, vystačí si i s půdou chudou na živiny na plném slunci. Dorůstá bez problémů do metrové výšky. Její plodenství jsou dekorativní, i když jen zůstavou přes zimu na záhoně. Dlouhé a pevné stonky s patrovitým uspořádáním se využívají rovněž pro tvorbu velkých aranžmá ze suchých rostlin.



Nevadlec (Celosia sp.)
Tato výrazná letnička se pěstuje ve dvou formách. Skupina Cristata tvoří hřebenité květy, skupina Plumosa tvoří květenství ve tvaru chocholu. Oba typy se ale předpěstovávají, s výsevem můžete začít už od února. Vývoj je dost pomalý, sazenice se ven vysazují od května. Pro sušení se hodí lépe kultivary s chocholatým květenstvím. Stonky se v tomto případě zbavují listů a suší se pověšené hlavou dolů.

 


Pestrovka (Gomphrena)
Typické kulovité květy patří této letničce původem z Indie. Také v tomto příopadě je třeba sazenice předpěstovat, vysévají se od února. Dobře kvetou v humózní zahradní půdě, špatně snášejí zamokřená místa a vysokou spodní vodu. Na dobrém stanovišti kvete pestrovka až do října. Barva květů je nejčastěji růžová, ale i může být i sytě červená či oranžová.

 

Chrpa modrák (Centaurea cyanus)
Dřívější polní plevel se postupně nastěhoval i do zahrad. Tady se pěstují jako šlechtěné letničky. Kromě modré mohou mít barvu květů i růžovou či bílou. Nároky se neliší od jiných zahradních rostlin, nejpěknější vyrostou na slunných místěch s výživnou půdou. Velkou výhodou je možnost přímého výsevu.

 


Limonka chobotnatá (Limonium sinuatum)
Limonce se častěji říká statice a patří mezi klasické druhy pro suchá aranžmá, hustě nahloučené květy se využívají hlavně pro dušičkovou vazbu. Pěstuje se jako letnička na písčitých, propustných půdách, na příliš výživných půdách málo kvetou. Je potřeba ji předpěstovat, semena se vysévají od března. Barva květů může být i bílá nebo růžová.

 


Ostrožka (Delphinium sp.)
Zahradní ostrožky se pěstují v několika typech, které se liší jen v detailech. Jde o vyšší rostliny, které potřebují mírně vlhkou půdu. Dají se využít i pro sušení. Problémem je načasování sběru, dlouhé laty nejsou nikdy zcela rozkvetlé. Vysokých modrře kvetoucích rostlin ale mnoho není, pokud ostrožky pěstujete, zkuste je i usušit.

 


Poblekla modrá (Catananche caerula)
Připomíná fialovou nevysokou chrpu, pochází ale ze západního Středomoří, konkrétně z Lybie. Vyžaduje propustnou hlinitopísčitou půdu a slunné místo. Vysévá se v předjaří jako běžná letnička. Listeny květů za větru chřestí, což rostlině přisoudilo lidový název chřestivá rostlina. Květy mohou být i bílé nebo fialové. Také v tomto případě se květy suší zavěšené směrem dolů.

Měsíčnice (Lunaria sp.)
Ozdobné nejsou květy, ale stříbrné suché přepážky semeníků, kterým se říká penízky. Měsíčnice se pěstují buď jako letničky nebo častěji jako dvouletky (měsíčnice roční), nebo i jako krátkověké trvalky (měsíčnice vytrvalá). Na zahradě se pěstují snadno z přímého výsevu (od března), porost se bez problémů udržuje prakticky sám. Mohou růst i v polostínu, potřebují ale vlhčí půdu.

 


Hlaváč hvězdovitý (Scabiosa stellata)
Velmi nápadné, kulovité hlávky vznikají z modrých květů. Tato mediteránní rostlina se pěstuje jako letnička z dubnových výsevů pod sklo, od května se sazenice vysazují ven. Díky středomořskému původu má nároky na sušší, propustnou půdu na plném slunci. Materiál se sklízí plně vyvinutý, květy se dosušují vždy zavěšené dolů.

 


Šater latnatý (Gypsophila paniculata)
Šateru se říká nevěstin závoj a tento lidový název vystihuje jeho jemnost a vzdušnost. Rostlina se ale pěstuje poměrně nesnadno, špatně se totiž množí. Nesnášejí zamokření a potřebují tedy místo s propustnou vápenitou půdou, plazivé šatery se často vysazují na skalky. Pro aranžování se ale pěstuje jen šater latnatý.

 

 

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock, profimedia.cz

Komentáře

Napsat komentář