Na letenském dvorku

Zahradu mezi činžáky na pražské Letné majitelka, výtvarnice a galeristka Kateřina Ebelová, pojmenovala Scarabeus – podle tajemných brouků s kuličkou, kteří ve starém Egyptě symbolizovali boha slunce. Ti se sem sice nepřistěhovali, ale zato je tu k vidění spousta jiných zajímavostí.

Historie zahrady se začala odvíjet před třiadvaceti lety, kdy činžovní dům z roku 1896 v ulici Jana Zajíce získala rodina výtvarnice a galeristky. Patřil k němu pozemek, jehož středem procházela asfaltová silnice, součástí byl také vybetonovaný dvorek. Kromě náletové zeleně – bezinek a kopřiv – zde byly dvě vzrostlé lípy a hruška. Majitelka tu pozvolna vytvořila zahradu zasvěcenou kráse, relaxaci a umění. Ta zároveň slouží i hostům její kavárny.

Rekultivace dvora
Rekultivace dvora začala odstraněním náletů, navezením zeminy a vytvořením terénní úpravy – to umožnilo osázení stromů a keřů, které by na asfaltu neměly šanci zakořenit. S projektem zahrady a výběrem rostlin pomáhali zahradníci Daniel Fritsche a Martin Charvát. Ve středovém pruhu, kudy vedla asfaltová silnice, byl založen trávník.

„Stromy a keře jsme vybírali tak, aby postupně prorostly a vytvořily skupiny, předem jsme měli jasnou představu, jak budou vypadat nejen v různých ročních obdobích, ale také v jednotlivých fázích růstu,“ říká majitelka. Protože si přála, aby prostor nebyl příliš náročný na údržbu, volné plochy vyplnily půdopokryvné rostliny. Díky tomu se během vegetačního roku zahrada proměňuje. Často se již v únoru mezi zbytky sněhu objevují talovíny, sněženky a krokusy, ty později nahrazují modřence, narcisy a tulipány. Díky pravidelnému rozsazování se tak z původních dvaceti hlíz talovínů a třiceti cibulek sněženek po více než dvaceti letech stal žlutobílý koberec. Později prázdné plochy po zatažených cibulovinách vyplňují pomněnky, fialové orlíčky, plazivé zvonky, kakosty a půdopokryvné růže. „Velmi dlouho kvetou hortenzie, oblíbila jsem si především bílé a růžové kultivary hortenzie latnaté. Na podzim se každým dnem mění barevnost přísavníků tříprstých, v jeden čas vytvářejí až impresionistický obraz v zelených, žlutých a červených odstínech. Sníh odhalí krásu dřevin a křehkých stvolů trav,“ popisuje výtvarnice.

Jako galerie
Již v návrzích počítala výtvarnice a galeristka s tím, že zahradu propojí s kulturními aktivitami, čemuž přizpůsobila i vysázené rostliny. Ty jsou krásné nejen samy od sebe, ale také jako pozadí pro výtvarná díla. Středová zatravněná plocha slouží jako prostor vhodný pro vystoupení umělců, módní přehlídky a další akce.

Na zahradě je rozmístěno několik objektů z kovu či dřeva, které za větru dotvářejí příjemnou atmosféru. Svá díla tu často vystavují keramici, ale také výtvarníci tvořící z kamene, dřeva či kovu.

Nalezená studna
Během rekultivačních prací byla na zahradě objevena studna, do té doby dokonale skrytá pod betonem a zarostlá kopřivami. „Nechala jsem ji vyčistit a udělat rozbor vody. Ta sice není pitná, ale pro plánovanou závlahu ji šlo použít. Nejen z ekologických, ale také ekonomických důvodů jsem se rozhodla vybudovat závlahový systém po celé zahradě,“ vzpomíná Kateřina Ebelová. Situace se změnila po odstřelování tunelového komplexu Blanka. Při něm se strhl pramen do větší hloubky, voda zmizela a systém museli napojit na vodovodní řad. Díky pravidelnému nočnímu zalévání zahrada přežila i letošní horké léto.

Zahradní ostrovy
Vnitroblok je rozdělen na několik částí, které se liší vysazenými rostlinami a vybíhají do středového trávníku. Jednotlivým celkům dominují stromy a keře. V některých převládají jasnější listnáče, v jiných nízké a vyšší jehličnany. Mají však jedno společné – dovedou překvapit svou nepravidelností.

„Z pohledu odborníka může místo působit jako neplánovaný chaos, který popírá pravidla tradičního spojení jednotlivých rostlin. Mým záměrem bylo vytvořit zahradou jako jedinečný živý obraz, který se proměňuje nejen v ročních obdobích, ale také v mlze, dešti nebo na plném slunci,“ vysvětluje majitelka a dodává, že se volně inspirovala skladbou rostlin s bylinkami a trvalkami kolem venkovských stavení, ale také malebnými zahradami v Giverny, které vytvořil slavný malíř Claude Monet – právě zde také vznikla jeho mnohá úchvatná díla.

Sakury a magnolie
Exotiku do zahrady přinášejí nejen vzrostlé sakury, ale také magnolie, od patrně nejoblíbenější soulangiany přes stellatu, liliofloratu Nigru až ke grandifloře. Jsou tak mohutné, že je nelze přehlédnout, a spolu s podrostem kapradin a host připomínají atmosféru japonských zahrad. Daří se jim zejména na severní straně pozemku stíněné okolní zástavbou. Kromě magnolií tu však najdete i vysokou kroucenou vrbu, zatímco opačné, osluněné části pozemku dominuje alej z osmi lip srdčitých, které tu byly vysazeny přibližně před osmdesáti lety.

„Mým cílem bylo vytvořit prostor, který by motivoval návštěvníky k zastavení od každodenních starostí. Rozdílně zní například renesanční hudba v interiéru nebo v zahradě s dobrou akustikou, kterou zajišťují zdi okolních domů vnitrobloku,“ dodává Kateřina Ebelová. Pravidelně se zde proto uskutečňují vernisáže, koncerty, divadelní představení, ale také přednášky a výtvarné dílny.

Kachničky a radost ze života
V zahradě se nacházejí i drobné stavby – dvě pergoly a zatím nedokončená stavba pódia s lavicemi ve svahu. Budou zde probíhat především představení pro děti. Ty potěší i voliéra s hrdličkami chechtavými a papouškem žako. „Původní průzračné jezírko s lekníny vzalo zasvé, když jsem koupila párek nádherných kachniček mandarínských a karolinských a kachnou smaragdovou. Lidí se nebojí a užívají si jezírko hned vedle stolků kavárny,“ dodává majitelka.

Radka Borovičková, foto Zdeněk Roller

Na letenském dvorku