Návod na krásnou terasu


Pokud uvažujete o stavbě terasy, máte tři možnosti, jak postupovat. Můžete zůstat u klasické betonové desky, kterou obložíte keramickými dlaždicemi. Ty se ale také dají položit jen na terče. Mnoho lidí ovšem dává přednost dřevu nebo takzvanému dřevoplastu. Co si vyberete vy?

Většina majitelů si přeje do zahrady přírodní materiály. Anebo takové, které tak alespoň vypadají. To platí pro wood-plastic composite neboli uměle vytvořené dřevo. To se skládá přibližně ze dvou třetin z dřevité moučky a je doplněné polymerem, který mu dodává optimální vlastnosti. Zachovává si vzhled dřeva, ale eliminuje jeho nevýhody – sklon k hnilobě, napadení plísněmi a hmyzem, změnu barevnosti, sesychání a kroucení vlivem počasí, vznik nerovností i třísek a podobně.

Kompozitní versus přírodní dřevo
WPC, tedy wood-plastic composite, je tak dokonalý, že na pohled prakticky nepoznáte, zda se díváte na přírodní dřevo nebo jeho napodobeninu. Rozdíly ale uvidíte v ceně – dřevoplast je dražší. Ovšem celá léta se o něj nemusíte starat, ušetříte za nátěrové hmoty a on vypadá i tak stále stejně. Dřevo je sice o něco levnější při nákupu, musíte ho však podle klimatických podmínek a intenzity zatížení jednou nebo i vícekrát za rok napouštět olejem či natírat. I tak se vám málokdy podaří udržet původní vzhled přírodního materiálu po celá léta.

Ke stavbě teras se nejčastěji používají exotické dřeviny. Kvalitu poznáte podle hustoty dřeva a hmotnosti. I když například teak tyto požadavky nesplňuje, vydrží celá desetiletí, a to díky obsahu olejů, které prodlužují jeho životnost. I teaků však existuje více druhů. K nejdražším patří pravý barmský – je velmi vzácný, neboť už je téměř vytěžený. Jeho indonéské varianty, záměrně pěstované na stavební materiál, už nemají takové vlastnosti. Proto pozor na záměnu, hnilobné procesy lze u nich pozorovat už po několika letech.
Ovšem na trhu najdete i další kvalitní dřeviny – prkna se dělají z bangkirai nebo merbau. Terasu lze samozřejmě postavit i z domácích levných smrkových nebo borovicových prken. Kdo si to ale někdy vyzkoušel, dosvědčí, že to není nejlepší nápad. Za tři roky budou shnilá a vy budete muset původní díly nahrazovat novými.

Pro terasu – bez ohledu na to, zda je z přírodního nebo umělého dřeva – je třeba připravit podklad stejný, jako byste stavěli například chodník nebo příjezdovou cestu k domu. Tedy vykopat zeminu nejlépe do hloubky zhruba dvaceti centimetrů a vysypat hrubým štěrkem, nahoru jemnou frakcí a zhutnit.

Dlažba v několika podobách
Terasa nemusí být jen dřevěná. Je snadné vytvořit jen klasickou betonovou desku a tu obložit keramickou dlažbou. Taková plocha se velmi lehce udržuje – vytřete ji mopem anebo tlakovým čističem. Problém ovšem nastává, když se poškodí. Tento proces začíná nenápadně, většinou když přes zimu nateče do trhliny voda, následně zmrzne a začne trhat podklad.

Anebo zvolíte-li nevhodné dlaždice. Do zahrady a na terasy jsou určené exteriérové dlažby s nízkou nasákavostí. Jako nasákavost se označuje schopnost keramických výrobků absorbovat vodu nebo jiné kapaliny. Jak to zjistit, určuje norma. Stejně jako to, že do exteriéru se hodí výrobky, jejichž nasákavost je menší než půl procenta. Další parametr, který byste měli sledovat, je otěruvzdornost neboli jak velké námaze dlaždice odolají a i jak dlouho vám vydrží. Udává se písmeny PEI a čísly 1 až 5, přičemž platí, že čím vyšší hodnota, tím lépe. Na venkovní terasy, kde chodíte i v botách, tak zvolte zatížení minimálně čtyři. Jestliže se terasa nachází v blízkosti bazénu nebo není krytá, nezapomeňte také na protiskluznost. Ta se udává buď piktogramy, nebo písmenem R a číslem 9 až 13. I zde platí, že čím vyšší hodnota bude, tím menší je riziko, že na terase uklouznete a zraníte se. Pokud vámi vybraný výrobek tyto vlastnosti nesplňuje, raději ho nekupujte. Vyhnete se tak zklamání, když terasa po první zimě popraská a opadá.

Pokládka na terče
Pracným a nákladným opravám keramické terasy se lze vyhnout tím, že ji položíte takzvaně na sucho. Spodní beton se odizoluje, následně položíte plastové terče a do nich upevníte dlaždice. Voda protéká spárami mezi nimi a po vyspádovaném podkladu odtéká, aniž by způsobila nějaké škody.

Tato metoda stavby má ovšem také své nevýhody – pocit menší jistoty při došlapu. Když se použijí příliš lehké dlaždice, mohou se trochu viklat. A přesto, že se proudem vody při dešti podklad čistí sám, část prachu se usazuje na terčích a následně tam roste mech. Pak budete muset jednou za čas taková místa rozebrat a vyčistit.

Je to však daleko menší problém než rozbíjet celou klasickou terasu a obnovovat izolace a znovu pokládat celou dlažbu.


Dřevo, nebo dřevoplast?


Dřevo
+ přírodní materiál
+ nižší cena
– kratší trvanlivost
– pravidelná údržba
– náklady za oleje
– změna barevnosti

Kompozit
+ bezúdržbový
+ nehrozí zadření třísky
– vyšší cena při pořízení

 

Radek Tichý, foto Shutterstock, profimedia.cz a archiv firmy Buzon

Komentáře

Napsat komentář