NEJKRÁSNĚJŠÍ ZAHRADA: Je bez květin


Co se vám vybaví při slovech krásná zahrada? Desítky květin, barev i vůní, upravené záhony, zdobené treláže nebo třeba dřevěná pergola s malým posezením a venkovním grilem? Zkuste s námi objevit jinou krásu, ukrytou ve stromech vysokých i zakrslých, domácích i exotických.

bez2

Patří prý k nejkrásnějším zahradám. Zaujme už pečlivě tvarovanými višněmi křovitými u vstupní brány. A to je pouze začátek. Pokud si prohlédnete zbývajících více než tisíc čtverečních metrů pozemku a patříte-li mezi milovníky stromů, začnete tvrdit, že to je jednoznačně ta nejkrásnější zahrada.

Lehký pěnový tuf dokáže zadržet vodu, což stromkům i skalničkám vyhovuje.

Lehký pěnový tuf dokáže zadržet vodu, což stromkům i skalničkám vyhovuje.

Kámen ze staré stodoly

Zahrada vznikla zhruba před čtyřiceti lety tak trochu omylem. Majitel Václav Šiškin toužil po skalce, ovšem tu na rovném pozemku nevytvoříte, ani když tam navezete pět nákladních aut horniny. Používal k tomu tuf – kámen, který se tehdy dovážel ze Slovenska. „Zbourali tam celou vesnici a materiál rozprodávali. Kámen, který mám na zahradě, prý byla kdysi stodola,“ vzpomíná. Důvod, proč nesáhl například po pískovci či vápenci, které by určitě sehnal nedaleko, byl jednoduchý: „Lehký pěnový tuf, který tady používám, má tu vlastnost, že do něj jdou vyvrtat otvory a do nich zasadit například zakrslé verze stromků, skalničky a další rostliny. Navíc je silně nasákavý a dokáže v sobě udržet vodu, což rostlinám také prospívá,“ vysvětluje. Samozřejmě to neznamená, že by majitelé nemuseli zalévat. Na ploše mají rozveden automatický závlahový systém, který dodává vláhu nejen stromkům, ale také intenzivně pěstovanému trávníku. V loňském horkém létě byla v provozu každý den.

Tuf také ovlivnil výběr dřevin a rostlin; v jeho blízkosti se daří těm vápnomilným, proto v zahradě převažují.

Stromy jsou v zahradě vysazené tak, aby kolem nich majitel mohl projet se sekačkou.

Stromy jsou v zahradě vysazené tak, aby kolem nich majitel mohl projet se sekačkou.

Od borovic po palmy

Množství dřevin se v zahradě počítá na desítky. Začít můžete u živého plotu z tisu, zakrslých bělokorých boroviček (Pinus leucodermis Smithii) bylo na pozemek vysazeno kolem osmdesáti, a snad každého zaujmou palmy kolem bazénu. Nejde o nízké rostliny v nádobách, které majitel vynáší na zahradu pouze na léto, ale jsou to druhy, které dokážou přežít i tuzemské zimy. Je to Trachycarpus fortunei a Trachycarpus wagnerianus. První z nich nepoškodí krátkodobé poklesy teplot až minus šestnáct stupňů, druhou ještě o dva více, ovšem zase roste pomaleji. Vytvoří pouze osm listů ročně, Trachycarpus fortunei jich má až čtrnáct.

Samozřejmě palmy na zahradě zimu přežijí, jen když se jim dostane náležitá péče. „Nejprve jsem nad nimi zkoušel stavět polykarbonátovou stříšku, protože se do srdce rostlin nesmí dostat ani kapka vody. To se však neosvědčilo,“ přiznává majitel. Proto je nyní raději balí do konstrukce pokryté netkanou textilií a fóliových vaků, aby byly chráněny před nízkými teplotami. I když je pravda, že několik posledních zim bylo velmi teplých, a posezonní péče se tak značně zjednodušila.

Podél terasy se po ocelovém lanku pne vistárie, kterou v době květu zdobí fialové květy dlouhé deset až osmdesát centimetrů.

Podél terasy se po ocelovém lanku pne vistárie, kterou v době květu zdobí fialové květy dlouhé deset až osmdesát centimetrů.

Sortiment dřevin je však mnohem větší; najdete zde i vysoké borovice v několika druzích a několik juk, zimostrázy (Buxus sempervirens), jalovce obecné a mnoho dalších.

Václav Šiškin ovšem přiznává, že čas od času některé rostliny uhynou – zpravidla vlivem napadení houbovými chorobami. „Příčina je paradoxně v tom, že máme čistší ovzduší. Když se všude topilo uhlím, byly rostliny zdravější; ovšem teď jsou zdravější lidé.“

Že nevcházíte do obyčejné zahrady naznačují už pečlivě tvarované višně křovité u vstupu.

Že nevcházíte do obyčejné zahrady naznačují už pečlivě tvarované višně křovité u vstupu.

Na péči náročná

Současné trendy sice preferují zahrady nevyžadující téměř žádnou péči, ale o této se to říci nedá. Základem je pravidelná závlaha a sečení trávníku. Ačkoli kámen vypadá na pozemku jako volně položený bez jakýchkoli pravidel, a stejně působí i zakrslé borovice, nic z toho není pravda. Václav Šiškin je má rozmístěné tak, aby mezi nimi zůstaly cesty o šířce minimálně čtyřicet dva centimetrů a on mezi nimi projel benzinovou sekačkou. Pravda, nepovedlo se to hned napoprvé a zpočátku stromky přesazoval. „Zpravidla v noci, aby si sousedé nemysleli, že jsem blázen. A několikrát jsem si také zakopal nůžky,“ dodává.

Mezi nádobovými rostlinami najdete i bonsaj drobnolistého fikusu.

Mezi nádobovými rostlinami najdete i bonsaj drobnolistého fikusu.

Určitý čas zabere pravidelné tvarování dřevin. Desítky zakrslých borovic zaštipuji jednou ročně, zimostráz si pravidelnou péči žádá třikrát ročně, višně křovité u vchodu dokonce čtyřikrát. „Nejnáročnější je tvarování letité borovice, na niž lezu po žebříku a zaštipuji jí – jak já říkám na obláčky – skoro celý týden,“ dodává.

Naopak mnohem jednodušší je to s přihnojováním, neboť se zde používají pryskyřičné granule, z nichž se živiny uvolňují cíleně po dobu až půl roku, a to podle teploty a vlhkosti půdy.

Nejstarším stromům je už více než padesát let.

Nejstarším stromům je už více než padesát let.

Novinkou je bambus

Náročné bylo i založení háje z bambusu (Phyllostachys), který je v této zahradě novinkou. Protože majitel moc dobře věděl, o jakou rostlinu jde –, že se mohou výhony objevit až tři nebo třeba pět metrů od mateční rostliny a je jim jedno, že už jde o pozemek sousedů. Proto stěny výsadbové jámy vyložil až do hloubky sedmdesáti centimetrů speciální fólií, která má zabránit nekontrolovanému rozrůstání. A bambusu se zde daří. Největší stonky mají průměr pět centimetrů a výšku deset metrů.

Rostliny v nádobách je pak třeba odnést na místo, kde teploty neklesnou pod bod mrazu.

Vistárie zdobí nejen terasu u domu, ale zastiňuje i posezení umístěné v rohu pozemku.

Vistárie zdobí nejen terasu u domu, ale zastiňuje i posezení umístěné v rohu pozemku.

Máte pocit, že by si péči mohli majitelé zjednodušit a místo pracného pletí využít výhody mulče? „To nikdy! Jsem velkým odpůrcem mulče z kůry, zvlášť když pokrývá třetinu zahrady. Ty pak vypadají jedna jako druhá, chybí jim jakýkoli nápad, moment překvapení,“ vysvětluje Václav Šiškin.

Zároveň však uznává, že založit a starat se o zahradu, jako je ta jeho, není pro laiky zrovna jednoduché. On sám se k botanice dostal už ve škole a je vystudovaný agronom; proto lépe ví, jaké rostliny zvolit a jakou péči jim.

Nový bazén, staré jezírko

Zahrada je v současnosti pojata jako čistě okrasná. Ovšem nebylo tomu tak od samého začátku. Když si dům koupili, vybudovali u něj užitkovou část s pařeništěm i záhony. Rodina se stala, pokud se týká zeleniny, téměř soběstačná. Na místě záhonů je dnes bazén, který přináší více potěšení, a hlavně odpočinku.

Mnohem starší je jezírko mezi borovičkami. „Stavěl jsem ho sám… někdy před čtyřiceti lety. Jenže tehdy ještě nebyly k dostání fólie jako nyní. Tak jsem celý prostor vyarmoval plechem, protože jsem chtěl, aby nádrž měla přirozený tvar, ne čtverec či obdélník,“ popisuje a dodává, že práci zřejmě odvedl dobře, protože stěny stále drží. Jezírko funguje na přírodním principu, žádnou speciální filtraci ani zařízení na čištění vody tam tedy nehledejte.

Na zahradě najdete i několik palem, ale samozřejmě pouze takových, kterčým neublíží tuzemské zimy.

Na zahradě najdete i několik palem, ale samozřejmě pouze takových, kterčým neublíží tuzemské zimy.

Květiny zde přece jen nechybějí

Ačkoli stromy a dřeviny jsou na zahradě v převaze, nouzi o barvy prý tady nemají. Kolem terasy u bazénu se pne po ocelovém lanku vistárie, jejíž fialové květy tvoří hrozny dlouhé deset až osmdesát centimetrů. Na jaře zase kvetou lomikameny (Saxifraga) a samozřejmě na terase nechybí v sezoně jeden či dva truhlíky s pelargoniemi.

Ovšem majitelé tvrdí, že jim barvy nechybí. Jak se zahrada mění, nabízí desítky odstínů zelené. A to nejen od jara do podzimu, jak tomu bývá u kvetoucích rostlin, ale doslova po celý rok. „A jen málokdo si dovede představit, jaký je to úžasný pohled, když napadne sníh na bambus a borovice, Vypadá to tady úplně jinak než všechny ostatní zahrady,“ dodává Václav Šiškin.

Magdaléna Krajmerová, foto Jaroslav Hejzlar

Více informací se nachází v záříjovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde. Flora titulka_09_2016

Komentáře

Napsat komentář