O co si zahrada řekla…


Neplánovitě a živelně – přesně tak vznikala zahrada v pražské Podbabě. I tak je ale ukázkou zahradního umu, příkladem mimořádného citu pro rostliny a stojí za zhlédnutí.

Terasami pomalu stoupá chodníček, postavený částečně z dlažebních kostek.

Vznik a vývoj S odstraňováním náletových dřevin ze svažitého pozemku se podle jeho majitelky začalo, když jí bylo asi dvacet let. Kácení se ale muselo několikrát opakovat, protože křoví vždy znovu vybujelo. Teprve za dalších 15 let začala zahrada majitelku bavit, chytila ji za srdce a ona se se svým mužem pustila do budování zpevněných teras ve svahu za domem. Plán neměla přitom žádný. Jednoduše kupovala rostliny, které se jí líbily, a snažila se je vhodně umístit. Původně chtěla postavit jen dvě terasy, ale postupně kupovala další a další květiny, takže terasy přibývaly a nakonec zabraly celý svah. Dnes, po dalších více než 20 letech, říká, že kdyby mohla začít znovu, začala by cestami, dřevinami a následným dosazováním rostlin do vzniklého schématu – přesně tak, jak se o tom píše v knihách. Ničeho ale nelituje a je se svou zahradou spokojená. Rostliny v čase

Z podbabské zahrady je díky jejímu sklonu a poloze krásný výhled na Vltavu.

Skladba rostlin je zde s ohledem na vznik zahrady a vzhledem k prostředí rozmanitá. Vedle kaktusů tu najdete například bažinné rostliny. Po skále ve svahu totiž stéká voda, a je tady tudíž vlhko, zatímco o kousek dál je vyprahlá zem. O co si zahrada řekla, to tu z rostlin zůstalo. Některé letničky se rok co rok samy přesévají, jiné rostliny se neujaly, některé se časem ztratily, dalším se naopak ve stráni dařilo natolik, že nad ní téměř převzaly nadvládu. Podmínkami zahrada připomíná prostředí Itálie nebo bývalé Jugoslávie. Jelikož jde o jižní stráň, je zde teplo a svah je zalitý sluncem. Jak však rostliny rostou, mění se jejich skladba a rostoucí keře vytvářejí stín, který postupně nahrazuje úpal na vykácené stráni. Dříve na zahradě rostly především rozchodníky a juky, nyní majitelka vysazuje rostliny už do polostínu a časem bude sázet i do stínu. Problémy s výsadbou paní nemá. Rozchodníky jí rostou jako z vody, proto je využívá k pokrytí půdy. Plevele na zahradě díky tomu moc nerostou, občas se k ní ale dostanou z okolních zahrad. K oblíbeným rostlinám patří pivoňky, růže, dříve denivky. Vysadila tu také například rododendrony, ke kterým přidává rašelinu, protože tu není kyselá půda. Materiál a zvířata Podkladem zahrady je pravděpodobně břidlice. Terasy byly postupně vytvářeny z toho, co na pozemku bylo, v horní části jsou chodníčky tvořené žulovými dlažebními kostkami. V dolní části zahrady, hned u domu, bylo postaveno jezírko s umělým prameništěm. Čeho tu je spousta, jsou motýli, zvláště když kvetou budleje, rudbekie a třapatky, dále tu najdete spoustu ještěrek a v noci tu zaslechnete i žábu. výsledek a přání

Osluněná místa využívá pomalu rostoucí krásnoočko ouškaté se zlatožlutými květy.

S praxí přišla majitelka na to, že se vyplatí držet toho, co člověk chce, začínat by se ale mělo vždy s nějakou koncepcí. S rázem zahrady je přesto spokojená, občas už jí ale docházejí síly. Styl zahrady by výrazně neměnila, jenom místo tújí před domem by dnes vysadila něco jiného. Oddělují však rušnou silnici od domu a už se s nimi sžila. Přání ohledně zahrady by zahrnovala pěkné počasí, dostatek energie k péči o výsadby, případně peněz k zaplacení výpomoci. Protože se jedná o zahradu ve svahu, možná by k ní přidala kus roviny. Například by ráda koupila pole nad zahradou a pořídila by si tam lesík, jiné typy zahrady, jezírko, skleníky… a pak že nemá energie nazbyt. FOTO: RADKO VOLEMAN

O co si zahrada řekla…

Komentáře

Napsat komentář