Ovocné druhy do vlhčí půdy

Dostatek vody v půdě se zdá být jako jednoznačný klad. Vždy ale záleží na okolnostech.

Jabloně – klíčem k úspěšnému
pěstování jabloní je vhodná podnož.

Trvale mokré prostředí není pro ovocné dřeviny vhodné. V půdě je totiž důležitá nejen voda, ale i obsah vzduchu a jejich vzájemný poměr. Všechny užitkové plodiny, které se pěstují v našich podmínkách, trvalé zamokření nesnášejí. O poměrech v půdě vypovídá i hladina spodní vody. Pokud je vysoká, stromy špatně koření a hůře přijímají živiny, což se projeví na jejich snížené vitalitě.

Vhodné plodiny

Vlhčí půda je často spojena i s dalšími faktory, nejčastěji s vyšší nadmořskou výškou, tedy i chladnějším prostředím. S těmito podmínkami se lépe vyrovnávají jádroviny a z této skupiny ovocných dřevin spíše jabloně než hrušně. Z peckovin se sem hodí klasické druhy – švestky a některé mirabelky. Ze skupiny drobného ovoce obstojí ve vlhčí půdě maliník, v kyselých a lehčích půdách hlavně borůvky a brusinky, s omezením i některé rybízy. Alternativu k těmto klasickým druhům představuje třeba zimolez kamčatský, který i podle druhového jména pochází z nevlídných podmínek.

Jabloně – klíčem k úspěšnému pěstování jabloní je vhodná podnož. Do vlhkých a kamenitých půd se hodí třeba podnož MM106 se silným kořenovým systémem a vysokou odolností vůči mrazu nebo také A2 či Unima, které koření mělce a vysloveně nesnášejí suché půdy. Podobné vlastnosti má také podnož J-TE-F. Z raných odrůd pro letní sklizeň a konzum si můžete vybrat například odrůdy ‘Discovery’, ‘Manted’ nebo ‘Hana’, z podzimních ‘Desert’ nebo ‘Zlatava’ a z odrůd pro skladování ‘Biogolden’, ‘Denár’, ‘Melodie’ či ‘Otava’.
Švestky – sortiment klasických švestek je významně omezen výskytem virové choroby šarka. Vyšlechtění mezidruhoví „náhradníci“, kterým se říká také pološvestky, se svým charakterem blíží spíše renklódám, a to především letním termínem sklizně. V horších podmínkách obstojí nenáročný myrobalán ‘Klar’ a ‘Klaret’, z klasických švestek třeba odrůda ‘Wangenheimova’ či ‘Hamanova švestka’.
Maliník – sázkou na jistotu je do vlhčích půd maliník, potřebuje ale dost slunce. Lepší je pěstovat ho u drátěnky, k níž se jeho výhony vyvazují a prostřihávají. Bez pravidelné péče se za dvě sezony stane z maliniště džungle, zvlášť když ho založíte ve vzdáleném koutu zahrady. Maliník, stejně jako borůvky a brusinky, mělce koření, i proto ho lze pěstovat právě na místech s vysokou hladinou spodní vody.
Borůvky a brusinky – oba rody pocházejí z kyselých vlhčích půd lesnatých oblastí a stejné nároky si víceméně udržely i šlechtěné odrůdy. Půda by nikdy neměla být těžká či dokonce jílovitá a rostliny potřebují vyšší podíl rašeliny, která na stanovišti udržuje příznivě nízké (kyselé) pH. Na suchých místech mají borůvky i brusinky drobné plody bez chuti, proto by se neměly vysazovat na místa, kam se opírá po většinu dne prudké slunce.
Zimolez kamčatský – pro svou ranost patří k prvnímu dozrálému ovoci vůbec. Jeho kladem je vysoká odolnost vůči jarním mrazíkům, může se tedy pěstovat i ve vyšších polohách. Hodí se do větších zahrad, kde nevadí jeho široké keře.

FOTO: SHUTTERSTOCK

Ovocné druhy do vlhčí půdy