Pěstujeme lahůdkovou zeleninu


Vypěstovat si zeleninu, kterou na trhu běžně nedostanete – to je nejvyšší projev kulinářského požitkářství. Lahůdková zelenina není k obyčejnému nasycení, jejím prostřednictvím si doslova vychutnáváme život. Některé druhy, jako je chřest, se už na pultech obchodů poměrně často objevují, jiné, jako je třeba černý kořen, si opravdu musíte vypěstovat sami.

Artyčok má rád slunce a vyhnojenou kyprou půdu.

Artyčok má rád
slunce a vyhnojenou
kyprou půdu.

Co jsou zač
K lahůdkové zelenině se řadí už zmíněný chřest, který patří překvapivě do čeledi liliovitých. Pěstuje se v trvalé kultuře, na jednom místě tedy roste prakticky po desetiletí. Černý kořen, zelenina známá více ve francouzské gastronomii, náleží k čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), kam se řadí spíše okrasné rostliny než zeleninové druhy. Z botanického hlediska do ní přísluší i kardy a artyčoky. Obě zeleniny jsou stejného rodu (Cynara), ale liší se druhem. Kardy, tj. vybělené křehké řapíky listů, se pěstují z rostliny artyčok kardový (C. carduncullus), artyčoky, což jsou známější robustní zelená poupata s masivními zdužnatělými obaly, vyrůstají z rostliny artyčok zeleninový (C. scolymus). Jde o mohutné rostliny vysoké až dva metry. Kardy se vysévají každoročně, artyčoky zeleninové se pěstují jako trvalá kultura – rostliny každoročně obnovují růst a lze je srovnat třeba s revení.

Vhodný záhon
Pokud se rozhodnete tyto druhy zeleniny pěstovat, mělo by platit „když už, tak už“. Jednoduše to znamená, že musíte udělat vše, co tyto rostliny vyžadují. Jejich pěstování není ekonomické a nejde ošidit. Je tomu tak zejména proto, že neexistuje mnoho odrůd lahůdkové zeleniny a často se pěstuje jen jediný základní druh. U běžné zeleniny, třeba u mrkve či salátu, si vždy můžete vybrat odrůdu, které se povede i v méně vhodných podmínkách. Tady tuto možnost nemáte.

Černý kořen

  • Co potřebuje: Černý kořen je rostlina středně náročná na výživu, jde tedy o druh srovnatelný třeba s mrkví. Sklízí se z něj až 40 centimetrů dlouhý kořen. Do této velikosti však doroste jen v hluboce zpracovaných kyprých půdách s dostatečným podílem písku. Těžší půdy je proto třeba vylehčit, nepostradatelná je také dávka kompostu, která zajistí dostatek živin.
  • Jak se pěstuje: Tato zelenina se, na rozdíl třeba od křenu či chřestu, vysévá každý rok znovu. Termíny výsevu jsou dva – jarní v březnu a podzimní v září – a semena se sejí do řádků vzdálených asi 25 centimetrů od sebe. Vyseté řádky i klíčící rostlinky je třeba stále udržovat vlhké. Po vyklíčení se rostliny vyjednotí na deset centimetrů a záhon je nezbytné pečlivě zbavovat plevele. Jakmile se objeví květy, je nutné je vylomit. Kořeny se sklízejí až s přicházejícím podzimem, tedy od října (při jarním výsevu) a ve sklizni lze pokračovat až do jara. Sklizeň by měla být opatrná, kořeny černého kořenu se na rozdíl od ostatních kořenovin dost snadno lámou. Přes zimu se řádky přikrývají kyprým materiálem, aby půda nezamrzla do hloubky a byla možná průběžná sklizeň.

Artyčok

  • Co potřebuje: Oba výše uvedené artyčoky patří k druhům náročným na výživu a teplo. Artyčok kardový je původem stará teplomilná zelenina pocházející ze Středomoří. Je vysoký asi 1,5 metru a vypadá trochu jako vysoký stříbrný bodlák. Artyčok zeleninový se rovněž pěstuje v teplých oblastech a potřebuje výživnou půdu vyhnojenou rozleželým kompostem. Jde o rozložitou rostlinu, která se v posledních letech pěstuje ve smíšených záhonech i jako okrasná.
  • Jak se pěstuje: Artyčok kardový se pěstuje buď jako jednoletá rostlina a vysévá se opakovaně (ve vyšších polohách), nebo se zimním krytem jako trvalka. Semena se vysévají v polovině května, jednotí se a na metr záhonu se ponechává nejsilnější rostlina. V srpnu se řapíky listů svazují a zakrývají černou fólií, kartonem nebo jutovinou, aby byly bílé a křehké. Sklízejí se asi za pět měsíců od výsevu, tedy v září a říjnu. Vytrvalý artyčok zeleninový se přesazuje každé čtyři roky. Nové rostlinky získáte výsevem semen pod sklo nebo vysazováním postranních výhonků s kořeny z matečních rostlin. První rok po výsadbě květní poupata nesklízejte, ale vylomte je, aby rostliny zesílily. Následující rok už můžete uzavřená poupata sklízet od července do září. Před zimou rostliny ořežte a před mrazem je chraňte nastýlkou.

Chřest

  • Co potřebuje: Chřest je plodina lehkých záhřevných půd. Teplotu půdy lze snadno zvýšit nastýlkou nebo přikrytím fólií, ale kvalita půdy je základ. Půda by měla být nejlépe hlinitopísčitá, lehká, sypká a bez kamenů – jen tak z ní vyrostou krásné dlouhé výhony chřestu. Můžete pěstovat chřest bílý, který se pěstuje v navršených hrůbcích, nebo chřest zelený pěstovaný na rovných záhonech. Jde ale o dva odlišné druhy, které nelze zaměňovat (bílý – .Ivančický., zelený – .Spagavia Lucullus.).
  • Jak se pěstuje: Chřest se na jednom stanovišti může pěstovat třeba 15 let, je proto nutné věnovat přípravě místa velkou pozornost. Jednodušší je založení záhonu pro zelený chřest. Do hlubšího příkopu se na podzim uloží chlévský hnůj. Na jaře se k němu přidá ještě kompost a na něj se asi 30 centimetrů od sebe rozloží sazenice s alespoň pěti kořeny. Příkop se následně zaplní půdou a záhon se urovná. První výhonky se sklízejí až třetím rokem. Při zakládání vyvýšeného záhonu neboli hrůbku pro světlý chřest se vyhloubí rýha hluboká na dva rýče. Do ní se navrství hnůj (asi deseticentimetrová vrstva) a na jaře se k němu přidá kompost, do nějž se vysadí na vzdálenost 40–50 centimetrů od sebe rostliny. Sazenice se zahrnou půdou a na podzim se jim ořežou listy. Následující jaro se rýha přihrne do 30centimetrové výšky, záhon se zalévá a pravidelně pleje. Až třetí jaro se na záhon v polovině března navrství 40 centimetrů vysoký hrůbek, utuží se koruna hrůbku a zakryje se fólií. První výhonky se objeví asi za šest týdnů. Chřest se sklízí speciálním dlouhým nožem se zahnutou čepelí od dubna od poloviny června. Po sklizni se rostliny zastřihnou, růvky se rozhrnou a záhon se přihnojí organickými hnojivy. Půdou se přihrnují zase až v polovině března následujícího jara. Zelený chřest se nepřihrnuje.

Nezapomeňte to nejdůležitější

  • Lahůdková zelenina je náročná zelenina – na výživu, stanoviště, práci i znalosti.
  • Pokud teprve začínáte s jejím pěstováním, zajděte si do restaurace a ochutnejte  ji v typické úpravě – možná to není vůbec zelenina pro vás.
  • Když už se rozhodnete ji pěstovat, věnujte jí nejvyšší možnou péči, aby byla  kvalitní.
  • Najděte si zajímavé recepty, podle kterých ji budete připravovat.

FOTO: SHUTTERSTOCK

Pěstujeme lahůdkovou zeleninu


Komentáře

Napsat komentář