Pěstujeme vytrvalou zeleninu


V následujících vydáních časopisu nás čekají už jen trochu nesourodé skupiny zeleniny, a to zelenina vytrvalá, lahůdková a netradiční. Hranice mezi nimi není ostrá a jednotlivé druhy mohou někdy figurovat i ve dvou skupinách. Přesto stojí za to se u všech zastavit.

Z patrové cibule využijete v kuchyni hlavně pacibulky.

Z patrové cibule využijete v kuchyni hlavně pacibulky.

Co jsou zač
K vytrvalé zelenině se řadí takové druhy, které na záhonu vydrží úspěšně i přes zimu a na jaře obnoví bez problémů svůj růst. Nelze ale říct, že o takovou zeleninu není třeba se vůbec starat. Pokud jí nevěnujete alespoň minimum péče, za dva roky zplaní a váš výnos bude téměř nulový. Do skupiny vytrvalých zelenin patří v první řadě křen z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), dále reveň a zahradní šťovík z čeledi rdesnovitých (Polygonaceae) a vytrvalé druhy cibule – zimní (sibiřská) a také patrová (nebo také prorůstavá) z čeledi liliovitých (Liliaceae). Do této čeledi náleží rovněž česnek medvědí a pažitka. Dalším vytrvalým druhům, jako je chřest a černý kořen, se budeme věnovat v souvislosti se zeleninou lahůdkovou.

Vhodný záhon
Při výběru místa pro vytrvalé druhy zeleniny vycházejte ze skutečnosti, že zde porostou dlouho, někdy i desetiletí, jako v případě reveně. Stanoviště by proto mělo přesně odpovídat požadavkům rostlin, rozhodně by na ně neměl kvůli nedostatku prostoru zbýt nějaký zapomenutý koutek. Totéž se týká kvality půdy a výživy. Samozřejmostí je také pečlivé odplevelení před výsadbou. Před plevely s podzemními oddenky je efektivní výsadbu chránit zapuštěnými bariérami.

Nároky jednotlivých druhů
Reveň je náročná na místo i výživu – potřebuje slunce a kyprou, na organickou hmotu
bohatou půdou. Vybrané stanoviště by mělo být záhřevné a teplé, vlhčí nebo s možností zálivky. Jen tak budou sklízené řapíky křehké a šťavnaté. Před výsadbou je nutné půdu do hloubky zrýt a pořádně vyhnojit kompostem nebo rozloženým hnojem. Ten se pravidelně přidává i po sklizni, aby rostliny zesílily a kompenzovaly tak jarní ztrátu listů. Robustní květenství, pokud se v létě objeví, je třeba ze stejného důvodu vylomit.

Šťovík zahradní, jehož listy se používají do salátů, patří sice do stejné čeledi jako reveň, jeho nároky jsou ale nesrovnatelně skromnější – vystačí si s běžnou vlhčí půdou. Uvítá raději polostín než přímé slunce, je možné ho proto pěstovat i na okrajích trvalkových záhonů nebo pod dřevinami.

Cibule obecně upřednostňuje lehčí půdu, vytrvalé druhy ale potřebují půdu hlubší a humózní. Na podzim je proto třeba ji trochu vylepšit kompostem. Rozdíl mezi cibulí zimní a patrovou spočívá v tom, že první má na dutých silných stvolech pouze květy, zatímco ta druhá drobné pacibulky, kterými se rozmnožuje a které lze nakládat a využívat v kuchyni. Nejlépe se vytrvalým cibulím povede v bylinkovém záhonu.

Medvědí česnek roste jako podrost ve vlhčích listnatých lesích, potřebuje tedy kyprou půdu – ideálně listovku. K vytvoření toho správného výsadbového místa je proto navzdory své obyčejnosti (vždyť je to jen planá rostlina) nejnáročnější.

Pohled ekologa
Vytrvalé druhy zeleniny se vzhledem ke způsobu pěstování nevedou v osevním postupu ani ve společné kultuře. Výjimku představuje vytrvalá cibule, které je dobře na společném záhonu s bylinami (mátou, pažitkou, mařinkou a dalšími). Česnek medvědí lze pěstovat pod listnatými stromy jako podrost.

Nezapomeňte to nejdůležitější

  • Vytrvalým druhům zeleniny vyberte místo přesně podle jejich požadavků.
  • Pěstujte je ale jen tehdy, máte-li pro ně v kuchyni využití a má-li je rodina na  talíři ráda.
  • Nezapomínejte na ně, pravidelně je hnojte a plejte.
  • Na opravdu malých zahrádkách pěstujte raději běžnou sezonní zeleninu.

FOTO: PROFIMEDIA.CZ

Pěstujeme vytrvalou zeleninu


Komentáře

Napsat komentář