Podzimní toulky v zahradách Beth Chatto


Je to už více než padesát let, co paní Beth Chatto začala tvořit dílo, které dnes s úctou obdivují tisíce zahradnických nadšenců. Osud jí určil místo v jihovýchodní Anglii, jenom pár kilometrů východně od města Colchester. Nová zahrada začala shodou okolností vznikat na jednom z nejsušších míst celé Anglie. Tato okolnost později výrazně ovlivnila další chod událostí i příští vývoj zahrady.

V údolíčku podél vodních nádrží se daří i vlhkomilným druhům rostlin. Bujná vegetace trvalkových záhonů místy zcela zakrývá pohled na klidnou vodní hladinu.

Poloha místa, na kterém se zahrada rozprostírá, je jedinečná. Horní část pozemku je rovinatá, posléze ale rovina přechází do kratičkého, avšak poměrně strmého svahu. Pod svahem se nachází malé údolíčko, do kterého je zaříznuta soustava několika spojených vodních nádrží. Zatímco v horní části je klima suché a teplé, v údolí je i díky stromům stále čerstvý a vlhký vzduch. Na relativně malé ploše přibližně 2,5 hektaru se právě kvůli terénní rozmanitosti střídají různé, velice odlišné podmínky. Tohoto zvláštního daru přírody dokázala paní Beth Chatto dokonale využít a vytvořila jedinečné dílo. Vedle sebe tu tak rostou rostliny suchomilné i vlhkomilné, teplomilné i mrazuvzdorné – původem z různých oblastí světa. Rostou spolu v naprosté shodě v kombinacích, které by ve volné přírodě nebyly možné. Díky různorodému terénu zde paní Beth mohla vybudovat několik zcela odlišných biotopů, z nichž každý má své osobité kouzlo. Lesní kulisa V okrajových částech zahrady se nacházejí velké skupiny stromů a keřů, které tvoří výbornou pohledovou kulisu. Pod korunami stromů a v řídkých keřových skupinách jsou vysazeny různé druhy cibulovin a hlíznatých rostlin dominující zahradě v první polovině jara. Při naší podzimní návštěvě však zde kvetly pouze podzimní bramboříky i ocúny a atmosféru podzimu dokreslovalo první padající listí a vybarvující se plody některých stromů. V okolí vody

Vodní hladinu zdobí vitální porosty pontederie (Pontederia cordata).

Část zahrady kolem vodních nádrží je naopak začátkem podzimu ještě stále v plné kráse. Podzimní trvalky, jako jsou astry, sadce, třapatky či zápleváky, tu kvetou jako o závod. Doplňují je také ve vánku tančící květy podzimních sasanek, dokvétající rdesna i některé druhy kakostů. Nedbalou elegancí se předvádějí i filigránská stébla a květenství žloutnoucích trav. Vodním plochám dominují bohaté porosty modře kvetoucích pontederií, ale najdou se i poslední květy leknínů, jejichž siluety se odrážejí v klidné hladině. Vlhké klima malého údolí svědčí i trávníku, který ve své typicky anglické kvalitě zeleně rámuje bujaré výsadby trvalek i barevných keřů a stromů. U jedné z nádrží tvoří rozhraní mezi trávníkem a vodní plochou snad nejmohutnější trvalka světa – jihoamerická Gunnera manicata. Její obrovské zkrabacené listy ční někdy až do více než dvoumetrové výšky, takže se pod ně pohodlně postaví dospělý člověk. Štěrková výsadba

Na štěrkovém záhoně ještě v létě roku 1991 parkovala auta návštěvníků.

Snad nejpozoruhodnějším místem je výsadba v horní části pozemku. Začala vznikat v říjnu roku 1991 a i pro tvůrkyni to byl experiment s velmi nejasným výsledkem. Vychází ze specifických podmínek stanoviště, které byly ovlivněny zejména suchým klimatem této části Anglie. Paní Beth Chatto vždy prosazovala teorii, že při zahradní tvorbě je nutné s přírodou nebojovat a dělat vše v souladu s ní. Rozhodla se proto, že přirozeně suché místo osází rostlinami, kterým tyto podmínky vyhovují. Pro založení štěrkové zahrady obětovala dřívější parkoviště. Nechala odbagrovat původní půdu a do spodní vrstvy navezla kvalitní kompost. Horní část záhonů tvoří silná vrstva štěrku, do které vysázela různé odrůdy rozchodníků, bergénií, pryšců, sporýšů i pro nás méně známých středomořských či novozélandských rostlin. Keře zastupují některé druhy skalníků i dřišťálů, dobře se zde daří ořechokřídlatcům, kručinkám i některým brslenům. Volná místa mezi rostlinami často vyplňují různé druhy okrasných trav, které právě na podzim vstupují do své nejatraktivnější podoby. Také jsou tu vysázeny různé druhy cibulovin, ty ale při naší podzimní návštěvě už nebyly k vidění. Experiment se štěrkovým záhonem dopadl více než dobře. Vysazeným rostlinám se v tomto prostředí nesmírně daří a skvostně prosperují i bez umělé závlahy, které se jim nedostává ani v nejsušších obdobích roku. Suťový záhon

Ve štěrkovém záhoně se daří celé řadě suchomilných rostlin.

Poblíž domu se nachází další zajímavý prostor, který je nejmladší ze všech částí zahrady a vzhledem se v mnoha ohledech 5 přibližuje štěrkové zahradě. Pro výsadbu suťového záhonu však paní Chatto použila i mnoho druhů menších rostlin, které by ve velkém štěrkovém záhoně mohly snadno zaniknout. Suťový záhon navíc hraničí s čistě privátním prostorem a je v podstatě zahradnickou úpravou bezprostředního okolí domu. Na okraji tohoto záhonu se nachází i nevelká zahrádka sukulentů pěstovaných v nádobách a malý bílý skleníček vystavěný v trochu starodávném stylu. Z druhé strany tento prostor končí brankou, která vede do prodejny rostlin. I zde si návštěvníci mohou začít spřádat vlastní sny o zahradě vytvořené s fantazií, láskou a v souladu s přírodou. FOTO: AUTOR

Podzimní toulky v zahradách Beth Chatto


Komentáře

Napsat komentář