Pohlazení po duši v zahradě Great Dixter

Rubrika: Doporučujeme, Zahradní architektura

V něžné venkovské krajině jihovýchodní Anglie se nachází mnoho zajímavých míst. Při pečlivém hledání zde najdete půvabná panství, menší domy i pozoruhodné zahrady. V oblasti východního Sussexu se nachází i místo, které má pro zahradníky zvláštní význam. Může za to nepochybně osobnost anglického zahradníka a zahradnického spisovatele Christophera Lloyda, který celý svůj život prožil právě zde – v Great Dixter.

V něžné venkovské krajině jihovýchodní Anglie se nachází mnoho zajímavých míst.

K zahradě Great Dixter byste sice mohli přijet, vstoupit do ní a projít si ji tak, jak to ročně činí tisíce běžných zahradnických turistů. Great Dixter ovšem nestačí jen vidět, Great Dixter musíte pochopit, protože pouze pochopení zahrady jako celku vede k poznání a plnohodnotnému zážitku z návštěvy tohoto místa.

Christopher Lloyd

Za všechno může Christopher Lloyd, který toto místo tvořil už od svého mládí, přičemž sám byl ovlivňován atmosférou domu. Není se čemu divit, když část domu pochází z poloviny 15. století a vrzající podlaha a stařičké trámy nad vstupem do domu propůjčují místu tajemnou náladu zašlých časů. Působí tak zvláštně zastarale až pitoreskně, že vnímavého Christophera Lloyda prostě ovlivnit musely. Na vzhledu domu i zahrady se navíc podepsal i známý zahradní architekt Edwin Lutyens, který zde provedl několik podstatných změn. Najal si ho ještě Christopherův tatínek brzy poté, co se dům stal definitivně jeho majetkem. Christopher se narodil v roce 1921 a sám o sobě uvádí, „… já byl z nás šesti nejmladší a odmala jsem miloval rostliny. Nikdo jiný o ně naštěstí neprojevoval zájem…“

Láska k rostlinám

Rostliny v květináčích u vchodu do domu původně vítaly
Christophera Lloyda, nyní patří k hlavním atrakcím této staré
zahrady.

Láska Christophera Lloyda k rostlinám vedla tak daleko, že vystudoval zahradnictví na univerzitě v Londýně (studium tehdy trvalo sedm let!) a potom se s nadšením začal věnovat vlastní zahradě. Své znalosti odevzdával i dalším studentům, ale skromně tvrdil, že je před nimi jen malý krůček napřed. Byl pozorný a všímavý, a navíc nemiloval jen rostliny, ale také jazyk, se kterým umně nakládal jako opravdový mistr. Ve chvíli, kdy zahrada naplňovala jeho představy, začal ji, zejména o víkendech, otevírat milovníkům rostlin a zahradního umění z řad veřejnosti. Setkání s lidmi miloval a užíval si rozhovorů, které ho často inspirovaly k novým nápadům.

Od rýče ke knihám

Od záhonů si Lloyd stále častěji odskakoval k psacímu stolku a psal a psal. Nejdříve sloupky do časopisu Country Life, později také knihy, z nichž některé vyšly i v češtině. Nakonec se mu psaní stalo hlavním zdrojem obživy, protože čtenáři ho milovali. Na jeho dlouhé jméno jako by zapomněli a začali ho oslovovat trochu familiárně Christo. Jeho přátelé a známí o něm říkali, že byl sice někdy trochu jízlivý, často však velice vtipný. Měl vynikající postřeh a nadhled, se kterým komentoval dění na své zahradě. Ti, kteří hodnotí jeho dílo, o něm často mluví jako o zahradnickém provokatérovi a návštěva jeho zahrady jim dává v mnohém za pravdu. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že Great Dixter je místo, kde krása rostlin zvítězila nad zahradní architekturou. S tím ovšem souvisí už vyřčená věta, že jenom vidět Great Dixter nestačí. Musí se pochopit v souvislostech.

Milovaná zahrada

Velké figury vytvořené ze stříhaných tisů se vyskytují v různých
částech zahrady a působí jako prvek, který celou zahradu spojuje
a sjednocuje.

Christo si svou zahradu rozdělil do několika částí, z nichž každá působí jinak, ale všechny tvoří s domem jeden povedený celek. K domu se přichází tzv. velkou loukou, která se seče dvakrát ročně, aby se rostliny mohly vysemenit. Široký chodník přivádí všechny hosty zahrady k průčelí Lloydova domu, kde na ně čeká první překvapení. Při pohledu zblízka na nejstarší část domu se totiž nejednomu návštěvníkovi zastaví dech v obavách, že stařičký dům nevydrží nejbližší závan větru. Vchod je vyzdobený vzorně, jak se na tak slavnou zahradu patří. Po obou jeho stranách se nacházejí bohaté kombinace rostlin v nádobách, které vítají návštěvníky pestrými barvami a rozmanitými tvary. Ke vchodu se přitom vždy umísťují rostliny, které právě dorostly do nejkrásnější podoby. Ve své knize Květinová zahrada Christopher Lloyd o rostlinách v květináčích píše, „… Tam mě jásavě vítají, když vcházím dovnitř a něžně s láskou, někdy vyčítavě a káravě mi mávají na rozloučenou. Výčitky mi ovšem nejsou adresovány příliš často, protože těmto rostlinám se v jejich postavení dostává více pozornosti než kterékoli jiné části zahrady.“

Rozčlenění plochy

Great Dixter je hodně členitá zahrada a obsahuje zeleninovou, ale i ovocnou část. Je tu i jezírko přírodního vzhledu, ve kterém si bujná příroda tak trochu dělá, co se jí zachce. Blíže k domu se nachází ještě jedna vodní plocha, ta má však mnohem uspořádanější vzhled. Jde o osmistranné jezírko, které je v zapuštěné zahradě. Tu v Great Dixter zakládal ještě Christopherův tatínek, je umístěná pod úrovní okolního terénu a vchází se do ní po několika schodech. Z dalších částí zahrady určitě stojí za zmínku tzv. prérie, což je zóna, ve které jsou zdánlivě chaoticky vysazené různé druhy trvalek i jednoletých rostlin. Není zcela zřejmé, jestli se jednoleté rostliny každoročně znovu vysazují nebo se samy vysemeňují a objevují se tak vlastně náhodně. Možná právě tato prérie vysloužila Christovi přezdívku zahradního provokatéra. Ne každý návštěvník Great Dixter totiž toto místo vnímá s nadšením. Rostliny se tu prolínají a nepochybně v tomto silném konkurenčním prostředí i bojují o přežití. Taková ale pravá prérie skutečně je, nevysazuje ji žádný zahradní architekt. Charakteristický vzhled dodávají zahradě i přísně stříhané živé ploty a tvarované figury z tisů, které se nacházejí v různých částech zahrady. Jejich krása vynikne nejvíce v zimním období. Krásu květin v období vrcholného léta podporuje dlouhý tisový plot, jehož tmavé jehlice slouží jako pozadí pro všechny rostliny světlých odstínů. Ty jsou vysazené v dlouhém pruhu, kterému Lloyd neřekl jinak než Dlouhý záhon. V jarním období se tu sice objeví některé pozoruhodné rostliny, ale do nejlepší kondice se tato část zahrady dostává teprve na konci léta. Tehdy zde rozkvétají různé druhy trvalek, zejména těch vysokých, jejichž krása září i při pozorování zdálky.

Myšlenky a práce

Kontrastní barvy rostlin rozehrávají zajímavá představení. Díky
tmavému pozadí tisového plotu česneková soukvětí prozářená
sluncem krásně vyniknou.

Christopher Lloyd se narodil v Great Dixter a žil zde až do svých posledních dnů v roce 2006. Všechno, co na zahradě dělal, mělo nějaký důvod. Jeho kroky byly promyšlené a často vedly k experimentu. Za svůj dlouhý zahradnický život si vytvořil vize i postupy, se kterými se ztotožnil a nestyděl se za ně, i když šly třeba proti proudu většinových názorů. Některé rostliny miloval, ale měl i ty, které mu k srdci nepřirostly. Když už se tak stalo, nebál se to otevřeně říct. K negativním informacím přidal špetku anglického humoru, který mu dovoloval i horší zprávy sdělovat pozitivně. Když mu třeba jeho břečťan poškodil střechu domu tak silně, že se musela celá za velkých nákladů rekonstruovat, jednoduše napsal, že „… Z lekce, kterou mi břečťan udělil, jsem se nakonec poučil, ale přesto mám obrovskou radost, vidím-li ten báječný efekt, který popínavé rostliny vytvářejí – samozřejmě za předpokladu, že se jedná o střechu někoho jiného.“

Pro vnímavé duše

Návštěvu Great Dixter lze pojmout dvěma způsoby. Projít zahradou a omezit se na hodnocení, co se líbí a co nikoli. Také ale můžete vnímat a přemýšlet nad posláním jednotlivých rostlin. O tom, jak spolu souvisejí, jak se doplňují a podporují. Na těchto vztazích záleží obvykle tvůrcům zahrad nejvíce. Zejména ti dobří a uznávaní chtějí, aby spolu ladily barvy i tvary, aby se jednotlivé efekty střídaly tak, jak se střídají roční období. Toho nepochybně Lloyd v Great Dixter dosáhl a jeho následovníci tyto myšlenky striktně ctí. S údržbou současné zahrady musí být hodně práce, protože se nejedná jen o udržovací péči. V zahradách je hodně letniček, ale třeba i jiřinek, které se musejí každý rok znovu vysazovat. To se týká také některých cibulovin. I když Christopher Lloyd už nemůže vítat hosty osobně a odpovídat na jejich zvídavé i poťouchlé otázky, vliv jeho osobnosti je zde stále znát. Great Dixter má svého genia loci, který navždy ovlivní váš pohled na klasickou zahradní architekturu.

FOTO: AUTOR A IVETA CHLOUBOVÁ