Přednost dostaly krásné vřesy

Zahrada je místem pro odpočinek, nikoli prostorem, jehož se stanete otroky, protože vás donutí trávit volné chvíle pletím či kosením. „Nejsem trávníkář, odmítám trávě věnovat tolik péče, kolik potřebuje, a když se jí chce, ať si uschne. Mně je to jedno,“ říká majitel zahrady na jihozápadním okraji Prahy. A dodává: „Já si totiž koukám na krásné vřesy, které ode mě téměř nic nechtějí.“

Bezúdržbová zahrada je zřejmě snem každého majitele rodinného domu, chaty či chalupy. Ve snaze vytvořit takový prostor většina lidí všude vyseje trávník a po okrajích vysadí živý plot, aby chránil soukromí. Jenže pak se nestačí divit, že má na zahradě práci od brzkého jara do podzimu. Tráva a živý plot patří co do péče k nejnároč nějším prvkům. Věděl to z vlastní zkušenosti i majitel této krásné zahrady: „Ověřili jsme si to kdysi na chalupě, kolem níž jsme měli velmi složitý, navíc částečně svažitý pozemek, a péče o trávu byla tak náročná, že se do určitých míst časem přestalo úplně vstupovat, “ vzpomíná a pokračuje: „Od té doby nejsem trávníkář, trávník mě nezajímá, odmítám mu věnovat takovou péči, kterou potřebuje, a když si chce uschnout, ať si uschne. Mě to netrápí. Já si koukám na krásné vřesy, mezi nimiž neroste plevel, a stačí je jednou za rok ostříhat a čas od času zalít, tedy pokud zrovna není takové horké léto jako letos.“

Podmínky nemusejí být ideální

Na první pohled to byla ideální parcela – devět set metrů čtverečních orientovaných na osluněnou jihozápadní stranu se ukázalo jako ideální pro stavbu rodinného domu, trochu méně pak pro zakládání vřesoviště, které si zde majitel přál. Vřes všeobecně vyžaduje vlhčí prostředí a kyselou půdu. Ovšem, jak dokládá tato zahrada, při správném založení může prospívat i v takovýchto podmínkách.

Po dostavení domu vznikla základní koncepce okolí, které má kolem tří set metrů čtverečních. Lze ho rozdělit na tři části – dominantním prvkem je právě vřesoviště, které přes skalku přechází v trávník. Ten se majitel už od počátku snažil omezit na minimum a jeho plocha se – právě kvůli náročné péči – stále zmenšuje. Rodina trvá na tom, aby prostor kolem domu a zahra da celkově vyžadovaly pokud možno jen málo práce, což záhon s vřesy a skalka splňují.

Dva měsíce před vysazením rostlin

„Se zakládáním, což je na pěstování vřesů ta nejnáročnější věc, mi pomáhal kamarád. Ačkoli není vystudovaný profesionál, rostliny a zahrady ho baví a zajímají a základní rozvržení a rozlo žení zvládl výborně,“ říká majitel a přidává popis, co se všechno muselo během dvou měsíců zvládnout: „Jílové podloží, které jsme tu měli, bylo zcela nevyhovující. A vřesy nelze – jak to mnozí dělají – zasadit do běžné půdy. Trvalo tedy zhruba dva měsíce, než se udělala příprava půdy a osazení. Na pozemek se navezlo plné nákladní auto rašeliny, kterou bylo nutné smíchat s pískem a jílem a pak prolévat vodou, než se vytvořil substrát o správné vlhkosti a kyselosti, který by vřesům vyhovoval.“ Jak však dodává, samotné založení je na vřesovém záhonu opravdu to jediné složité a je dobré nechat tuto práci odborníkům. Od té doby je vřesoviště v podstatě bezúdržbové.

Zkouškou pro všechny bylo letošní horké léto. „Je pravda, že jsem musel dosazovat asi padesát sazenic. Možná to bylo příliš velkým omlazovacím řezem, který se doporučuje každoročně dělat, neboť už zkraje sezony některé rostliny špatně obrážely, anebo suchem a počasím,“ říká vlastník. Letos přitom zaléval mnohem více než v předchozích letech, kdy si vystačil s posbíranou dešťovou vodou. Tentokrát se zahrada neobešla bez důkladné zálivky z vodovod ního řadu, takže rodina s napětím čeká na účet za vodu. Zalévání probíhalo „od oka“ a ručně.

Velká horka ukázala, že součástí vřesoviště měla být kapková závlaha. Při zakládání zahrady ji považovali za zbytečnou, a teď ví, že to byla chyba, neboť dodatečně ji instalovat nelze. Sucho a vysoké teploty si vyžádaly i jeden uschlý jedlý kaštanovník, postupně zde zašly i roubované skalníky. Ten poslední měřil už skoro tři metry. Majitel to ovšem bere s nadhledem: „Když si ten trouba uschnul, nevadí, nasázím sem něco jiného.“

Vysadit do vřesoviště stromky je nutné, protože jejich listy stíní a před sluncem chrání rostliny, což potřebují. Letos se ještě v jílo vém podloží drželo vlhko, pokud by ale přišel ještě jeden podobně suchý a horký rok, pro vřesy by to bylo špatně.

Záliba v kamenech je vidět

S úhynem rostlin se ve vřesovišti počítá, místo odumřelých musí dát majitel nové sazenice. Anebo, což je na péči ještě jednoduš ší, na místo usadí nějaký pěkný kámen. Není to problém, na vřesoviště navazuje skalka, která se neustále zvětšuje. Zahrada se nachází v poměrně známé geologické oblasti, kde se nalézá vápenec. A ten dominuje i tomuto prostoru. Naprostá většina z nich pochází přímo z okolí domu. „Jakmile někdo kope v okolí základy, hned vyrážím na místo a nejkrásnější a nejzajímavější kameny si odvážím na zahradu. Skalka u domu se tak stále zvět šuje, ovšem nikoli na úkor vřesoviště – tam zajímavé kameny působí jen jako doplněk – ale ubírá prostor z trávníku, který se stále zmenšuje. Skalka je osazená hlavně půdopokryvnými rostlinami a sukulenty, které jsou opět na péči i zálivku nenároč né, zpravidla jde o dárky od kamarádů. Důležitá je jejich výška, kterou majitel hlídá. Rostliny nesmějí zakrývat výhled z terasy na vřesoviště.

Traviny v roli ochránce soukromí

Ačkoli vřesoviště a skalka zaujmou na první pohled, krásných zákoutí je zde více. Na dům navazuje terasa a bazén spojený s ví řivkou. Soukromí při plavání a slunění majitelům zajišťují traviny, které zcela splňovaly požadavek na bezúdržbovou a rychle se rozrůstající výsadbu. Po pár letech vytvořily optickou bariéru mezi bazénem a pozemkem sousedů. „Dokonce si myslím, že jejich růst budu muset nějak více umravnit, neboť je natolik bujný, že odtud každé jaro odvážíme dva vozíky bioodpadu,“ dodává vlastník. Trá vy by určitě doporučil i ostatním, protože tyto nedoceněné rostliny rozhodně nejsou sezonní záležitostí. „V létě nahrazují živý plot, a protože zde máme zabudované osvětlení a můžeme je nasvítit zespodu, musím přiznat, že je hezké koukat se na namrzlou nebo sněhem zapadanou a nasvícenou trávu,“ vypráví.

Součástí zahrady je také velký záhon anglických růží, pod něž přišly půdopokryvné růže. Pokud si myslíte, že tato rostlina vždy vyžaduje nadměrnou péči jako opravdová královna zahrady, tento druh vás přesvědčí o opaku. Podobně jako trávy se hodně a bez velkého ošetřování rozrůstají. To je ovšem na překážku, protože je jich likvidace je kvůli trnům mnohem náročnější než třeba u trav.

O odolnosti zahrady svědčí i to, že zde v pohodě žijí vedle sebe nejen lidé a rostliny, ale také psi. „Když se zakládala, měli jsme křížence ruského vlka s malamutem, který neměl potřebu čerstvě zasazení rostliny vyhrabávat. Nyní zde s námi pobývá chrt, který chodí disciplinovaně hrabat pod meruňku, což podporuji, neboť kyprá půda stromku dělá dobře,“ říká majitel.

Další výzva na rodinu i zahradu čeká. Opět zmizí kus trávníku, ovšem neustoupí skalce, nýbrž dětskému pískovišti. Bude tak možné pozorovat, jak se tato krásná zahrada vyrovná s pobytem malého potomka a potomek s ní. ✿

foto Radko Voleman

Uložit

Přednost dostaly krásné vřesy