Příběh předělaného záhonu

Snad na každé či téměř každé zahradě se čas od času musí provést razantnější zásah – je potřeba něco ostříhat, přesadit nebo upravit. Někdy ale vzhledem k okolnostem vznikne i důvod k výraznějším změnám, což byl i případ zahrady, kterou vám nyní trochu přiblížíme. Vnímavým a hlavně stálým čtenářům našeho časopisu je možná při prvním pohledu tato zahrada povědomá. Jednu její proměnu jsme vám totiž už ukázali před necelými dvěma roky. Druhá úprava však byla ještě ráznější. Důvodem obou proměn byly podstatné změny v rodině majitelů. Jednou z hlavních částí této malé rekreační zahrady byla před lety velká houpací lavice zavěšená na masivní dřevěné konstrukci. Za ní byl zasazen tehdy ještě malý bambus Fargesia. Jeho volba nebyla tenkrát náhodná – za houpačku bylo nutné vysadit zelenou rostlinu, které by houpající se lavice neublížila, a trsnatě rostoucí bambus se zdál nejvhodnější. Jak ale bambus narůstal do stále větších a větších rozměrů, odrůstalo také dítě, pro které byla houpačka určena. Najednou se ukázalo, že se na ní nemá už kdo zhoupnout, takže její přítomnost na zahradě byla zbytečná. Houpací lavice byla proto přestěhována na jinou zahradu, kde si ji malé děti ještě mohou užít… Jakmile ale byla houpačka ze zahrady odvezena, jemná stébla bambusu, která se doteď opírala o dřevěnou konstrukci, se najednou rozklesla ve snaze získat pro sebe pořádný kus prostoru. Tím si nechtěně podepsala svůj likvidační rozsudek – bylo totiž nasnadě, že milý bambus musí pryč. Suchá zídka z cihel Na místě vzniklém po velkém bambusu se majitelé rozhodli vybudovat malou, relativně nízkou cihlovou zídku esovitě prohnutého tvaru. Zídku si ale nejdříve postavili nanečisto, aby se utvrdili v tom, že její tvary nebudou rušivé a do zahrady se hodí. Následná stavba byla jednoduchá. Zídka byla postavena jako suchá, bez zdění, malty, betonu a jakýchkoli závazných zásahů tak, aby se v budoucnu dala kdykoli zrušit a rozebrat. Pro zídku bylo vytvořeno mělké štěrkové lůžko, do nějž byly na sucho usazeny a naskládány staré použité cihly tak, aby dodržely předem stanovený tvar. Celé minidílo bylo vytvářené s vědomím, že jde o experiment s nejistým výsledkem. Po vytvoření zídky byl lehce vymodelován její tvar a z její zadní strany doplněna půda. Vše bylo provedeno v březnu roku 2014. Nezbytný vodní prvek Majitelé byli přesvědčeni, že novému místu bude rozhodně svědčit voda, zbývalo jen rozhodnout, jakou podobu nakonec dostane. Netrvalo dlouho a byla zvolena stará kovová nádoba a starý vodovodní kohoutek, ze kterého bude voda do nádoby vytékat a z ní přepadat do jímky. K realizaci bylo potřeba sehnat jezírkovou fólii, kovový rošt pod nádobu i hlavní estetické prvky celé kaskády, nejdůležitější však bylo zavést na místo elektřinu. Vlastní realizace nebyla náročná. Spočívala ve vykopání jámy, položení jezírkové fólie, kovového roštu, umístění čerpadla a jeho propojení se starým kohoutkem. Finální umístění nádoby vyžadovalo trochu trpělivosti, protože bylo nutné vycentrovat ji tak, aby jako celek působila hezky. Poslední hrubou prací bylo obsypat nádobu kamením, aby nebylo vidět kovový rošt, na kterém stojí. Pro tento účel byly použity lávové kameny, které s barvou nádoby poměrně věrně ladí. Zrezivělý vzhled nádoby byl záměrně ponechán. Systém čerpadla se spouští vypínačem na venkovní zásuvce a vodovodní kohoutek je nefunkční a trvale nastaven v poloze otevřeno. Citlivá volba rostlin Rostliny pro osázení nově vzniklého prostoru byly vybrány s ohledem na sousedící zeleň, půdu a místo, které bylo k dispozici. Záhon je část dne vystaven přímému slunci, od odpoledních hodin jím ale prochází tzv. toulavý stín. Záměrem bylo vytvořit výsadbu inspirovanou lesním zákoutím. Dominantu stanoviště představuje jeden z mála jehličnanů této zahrady, a to cypřišek (Chamaecyparis nootkatensis), který na místě roste už delší čas. Další důležitou rostlinou je stálezelený keř pieris (Pieris japonica ‚Forest Flame‘), který rostl původně o kousek dál a byl citlivě přesazen. Z trvalek jsou zde dominantní dlužichy a čechravy, trochu dále rostou bohyšky. Na podzim byly na záhon vysazeny i rané jarní cibuloviny. Na tento prostor navazují rostliny z minulé rekonstrukce. Dominantní roli zde hrají hortenzie stromečkovité (Hydrangea arborescens ‚Strong Annabelle‘ a ‚Pink Annabelle‘), dřevité třezalky (Hypericum ‚Miracle Atraction‘), nízké tavolníky (Spiraea japonica ‚Magic Carpet‘) a krásná stálezelená ostřice (Carex ‚Ice Dance‘). Tyto rostliny spolu s novým porostem tvoří nedílný celek. Detaily a záblesk romantiky S jistou nadsázkou by se dalo říct, že doplňkové materiály hrají na tomto záhonu hlavní roli. Jde zejména o pařezy z lesa a mech, které místo pozitivně dotvářejí. V některých případech je to právě smysl pro detail, který výrazně vylepší celkový pocit z místa. Ke zdánlivě obyčejným drobnostem patří také břidlicové desky, které kryjí cihlovou zídku, nebo malá lucernička, která je víc romantická než důležitá. Romantika by vlastně mohla být mottem tohoto místa. Pro teplé letní večery může totiž vodní prvek fungovat i jinak – stačí vypnout čerpadlo a zastavit tok vody. Vodní hladina se v nádobě brzy zklidní a poslouží třeba několika plovoucím svíčkám. Blikající plaménky zrcadlící se na vodní hladině vytvoří dojem klidu a pohody. V těchto chvílích si majitelé zahrady často uvědomují, že rekonstrukce záhonu byla krokem správným směrem. FOTO A REALIZACE: AUTOR A IVETA CHLOUBOVÁ

Příběh předělaného záhonu

Komentáře