Přirozený i umělý svah

Ne každý má to štěstí, že získá pozemek ve svahu a s ním i výhled do okolí. Někteří zahrádkáři ale považují svah za omezení, jelikož nevědí, jak danou plochu upravit a zvelebit, aby poskytovala stejné pohodlí jako klasická zahrada.

Osázení svažitého záhonu pomůže i ekotextilie ukrytá pod štěpkou.

Rovina působí na zahradě jednotvárně, a proto se na ní někdy záměrně vytvářejí umělé kopce a skalky, které jí zajistí členitost. Nic se však nevyrovná přirozenému svahu, který i když bude prudký, lze vyřešit. Zahrada ve svahu vyžaduje hodně práce při zakládání i během údržby, záleží na velikosti pozemku, stojí ale za námahu. Ani ve svahu však nemůžete mít všechno. Malé zahradě budou dominovat terasy. Pozemek se rozdělí několika rovinami určenými k pěstování rostlin, stromků a trávníku nebo k vybudování oddechové plochy. Na velkém prostoru můžete využít přírodní svah i terasy. I po úpravě svahu by ale měla zahrada vypadat přirozeně a zapadat do okolní krajiny, přestože je oplocena.

Terasy

Terasování znamená vytváření vodorovných ploch, které jsou ve směru vrstevnic podepřené zatravněným prudkým svahem nebo opěrnou zídkou z kamene či betonu. Konkrétní podoba závisí na výšce svahu, velikosti plochy a podloží. Množství teras se odvíjí od výšky terénu. Jejich přístupnost zajišťují obvykle schody po okraji nebo uprostřed pozemku. Podstatná je i variabilita teras – neměly by být jednotně široké a vysoké. Kromě zpřístupnění a úpravnosti svahu přispívají terasy k obraně proti půdní erozi, jelikož jejich osázení nebo zatravnění zamezuje vyplavování půdy. Terasy ve svahu představují navíc dokonalý prostor pro oddech a stolování. Pokud zvolíte dostatečnou šířku, umístíte na ně posezení, houpačku, případně gril a květinové nebo bylinkové záhony. Opěrná zeď, která terasu dotváří a jistí, musí být však dostatečně stabilní.

Zídky

Několik nízkých opěrných zídek nad sebou vypadá vždy lépe než jediná vysoká zeď.

Opěrné zídky výborně doplňují kompozici zahrady. Zvládnete je postavit sami a náklady na stavební materiál se vám vrátí v podobě upravené a stabilní zahrady. Šířka a výška jednotlivých zídek závisí na svažitosti pozemku. Vždy vytvořte raději více menších zídek nad sebou než jednu vysokou zeď. Zahradu tak opticky prodloužíte a vyvýšíte. Jedna vysoká terasa působí příliš dominantně a může vyvolávat pocit, že se sesype, což se za intenzivních dešťů může i stát. Betonové či zděné zídky jsou stabilní, ale nelze je osázet. Pomoci si ale můžete různými popínavkami, které vysadíte k patě zídky, nebo rostlinami s převisajícími výhony – ty naopak najdou svoje místo těsně nad zídkou.

Na sucho

K vytvoření jen jedné terasy, např. v malé atriové zahradě, postačí opěrná suchá zídka, která vzniká ukládáním kamenů bez použití betonu a malty. Prosypána je zeminou a štěrkem, do kterého se posléze vysadí nízké kobercové trvalky. Teď na podzim je můžete osázet i drobnými cibulovinami. Obvyklým materiálem je kámen z blízkého okolí, který je díky dostupnosti i finančně méně náročný. Nejvhodnější jsou zvětrané vápence a pískovce. Spodní vrstva kamenů musí být v půdě dobře ukotvena, aby byl základ zídky stabilní. Šířka zídky se odvíjí od její výšky, minimálně by však měla měřit 25 centimetrů. Na výšku by měla mít maximálně 50 cm. Staví se i vyšší – až do metru, základna musí ale být širší a nakloněná ke svahu. Jelikož zídka zadržuje svah a tlak půdy uložené za ní, měla by být po celé ploše pečlivě vyskládána z kamenů přibližně stejné velikosti. U vyšších staveb je vhodné v dolní části vytvořit drenážní otvory na odtok přebytečné vody.

Schody

Pro překonání malého výškového rozdílu lze využít i několika nízkých schodů.

Důležitým prvkem svažité zahrady jsou schody. Materiálem by měly korespondovat s opěrnými zídkami, stěnami, terasami a dalšími prvky. Vhodnou kombinací je kámen a dřevo. Je-li v zahradě několik teras nad sebou a jsou-li mezi nimi krátké vzdálenosti, je vhodné postavit k nim schody kolmo, se dvěma až třemi stupni. Větší rozdíly a vzdálenosti mezi terasami využijte k vytvoření schodiště vedeného do stran. Při stavbě schodů nezapomeňte na bezpečnost, aby zejména v zimě nebyly příliš kluzké. Samozřejmostí u strmých a dlouhých schodů je zábradlí. Zvažte i případná odpočívadla, ze kterých se můžete kochat zahradou pod sebou.

Výsadba

Strmé svahy se udržují nejhůře. Kosit, zavlažovat a jinak ošetřovat trávník v prudkém svahu mezi terasami je obtížné. Proto je vhodnější je osázet půdopokryvnými rostlinami, které svah nejen zkrášlí, ale svými kořeny i zpevní, a navíc dobře snášejí nevhodné podmínky, sucho a nedostatek živin. Z dřevin se doporučuje skalník (Cotoneaster), borovice kleč (Pinus mugo) a jalovec (Juniperus), do stínu barvínek menší a větší (Vinca minor, V. major) nebo břečťan (Hedera). Pokud se přece jen rozhodnete pro trávník, vytvořte svah s co nejmenším sklonem nebo se ho pokuste sekat odspodu, např. křovinořezem. Rovné plochy teras zatravněte, po obvodě vysaďte živý plot nebo založte letničkové a trvalkové záhony. Nezapomeňte ani na cibuloviny, které rozzáří zahradu na jaře. Terasu může lemovat např. nízký zimostrázový plůtek nebo levandule. Navazuje-li zahrada ve svahu na les, přizpůsobte výsadbu okolí a použijte dřeviny vyskytující se v blízkém lese, např. borovice, javory, břízy, doplňte okrasné jabloně, mišpule, jeřabiny a muchovníky.

Na rovině

Na rovinné zahradě můžete terénní deprese a uměle vytvořené terasy vytvořit pomocí dostatečné navážky zeminy. Svrchní část půdy však uložte během modelace někam stranou a po ukončení práce ji opět na zahradu navezte. Navážka potřebuje čas na slehnutí, aby se nepropadala, nejvhodnější dobou k vytvoření svahu je proto podzim. Plochu vymodelujte nebo vytvořte terasy, půdu utužte a uválcujte, příp. zhutněte těžkým strojem. Přetrvávající hroudy se po zimě ještě rozdrobí a půda se působením mrazu a střídáním teplot sesedne. Na jaře bude připravena na finální úpravy, výsevy a výsadby.

Skalka

Řešením zahrady ve svahu může být i skalka. Nejpřirozeněji vypadá na pozemku s velkými i malými kameny, vysypaná štěrkem a osázená polštářovitými trvalkami a skalničkami, které časem vyplní prostor tak, že kameny nebudou téměř vidět. Skalku lze vytvořit i na umělém svahu. Je to složitější a nejde přitom jen o rozmístění různých kamenů. Malé skalky působí navíc většinou nepřirozeně jako ostrov olemovaný kameny a trávníkem. Pokud na malé ploše toužíte po skalce, zvolte svahové tvárnice. Jsou trvalé, z betonu, mají různý tvar a barvu a představují dokonale umělou skládačku, která se však nehodí do každé zahrady. Práce s nimi je ale jednoduchá a rychlá. V krátké době z nich vytvoříte opěrnou zeď, stěnu, svah nebo plot. Skládají se na sebe bez spojovací hmoty, jejich stabilní uložení a pevné spojení zajišťuje jednoduchá drážka. Tvárnice bývají obvykle duté, vnitřní prostor se vyplňuje substrátem a osazuje rostlinami. Pro efektivnější výsadbu obsahují některé plastové dno. Používají se i ke stavbě protihlukových stěn a bariér, které se časem zazelenají, příliš vysoké stavby musejí být ale zpevněny armovacími výztužemi. Uplatní se v městské i venkovské zahradě, záleží na její koncepci. Jestliže však preferujete kámen a dřevo, beton se k nim nehodí.

FOTO: SHUTTERSTOCK A ARCHIV FIREM GEOMAT, KB-BLOK SYSTÉM A BETON BROŽ

KRESBY: AUTORKA

Přirozený i umělý svah

Přirozený i umělý svah