Proč patří kdouloně do zahrady?


Kdouloně jsou krásné stromy, které nejen ozdobí zahradu, ale na podzim se na nich urodí plody s všestranným využitím. Nezaslouží si toto ovoce místo také u vás?

kdoule1

Rosoly, čatní, marmelády, vína a mošty… to všechno můžete vyrobit z kdouloní. Pro přímou konzumaci jsou kvůli velkému množství pektinů nevhodné. Nejčastěji se ale používají na přípravu vynikajících kompotů a ovocných destilátů s charakteristickou vůní. Známý je i takzvaný kdoulový sýr. Díky své pevnosti se plody dobře skladují, ve sklepě vydrží bez problémů i několik měsíců.

Mráz jim nevadí, ale…

Kdouloň (Cydonia oblonga) se do Evropy dostala z Persie a Malé Asie. Za místo jejího původu se ale považuje Zakavkazsko. Je to teplomilný ovocný druh, který se úspěšně pěstuje hlavně v jižní Evropě. Mimořádné oblibě se tyto stromy těší v Srbsku, kde se z nich po desítiletí vyrábějí místní destiláty. V tuzemsku se na velkých plochách prakticky nepěstují, najdete je především v soukromých zahradách.

Kdouloním vyhovují teplé lokality s úrodnou půdou. Ideální jsou zejména taková místa, kde se daří broskvoním a meruňkám. Stromy nebývají choulostivé, v zimě snesou až třicetistupňové mrazy, ovšem pozor, v příliš chladných lokalitách by plody některých odrůd nemusely stihnout uzrát, a připravili byste se tak o bohatou úrodu.

Kdouloně se nedoporučuje pěstovat ani na zásaditých půdách, protože pak trpí chlorózou listů. Jestliže ale jinou možnost nemáte, vysaďte je tam. Jen péče o ně bude o něco náročnější, protože pak potřebují pravidelné hnojení dusíkatými a železitými hnojivy, nejlépe na list. Nejsou nijak náročné ani na vodu, ovšem za pravidelnou zálivku se vám odmění mnohem větší úrodou.

Květy kdouloví jsou velké, mají až 5 cm v průměru.

Květy kdouloví jsou velké, mají až 5 cm v průměru.

Obejdou se bez chemie

Ideální je, pokud kdouloně vysadíte do sponu tři až čtyřikrát čtyři až pět metrů a ponecháte jim volnější pěstitelské tvary. Ty jim vyhovují nejvíce, pak hodně plodí. Ovšem vhodné jsou i na menší pozemky. Dobře totiž reagují na hlubší řez; díky tomu můžete zvolit intenzivnější pěstitelský tar, například štíhlé vřeteno, a vysadit je i blíže u sebe. Doba řezu je prakticky stejná jako u jabloní a hrušní.

Stromky se roubují na kdouloňový semenáč, který poměrně mělce koření, na což je třeba brát ohled při okopávce. A také se doporučuje je na zimu nastýlat, aby byly kořeny chráněny před namrznutím.

Tyto dřeviny mají vysokou odolnost proti chorobám a škůdcům, na zahradách se dají pěstovat prakticky bez chemické ochrany. Někdy se na plodech či listech sice mohou objevit běžné houbové choroby, například v chladných deštivých letech monilióza plodů, ty se ale dají odstranit pomocí běžně dostupných přípravků. Samozřejmé můžete sáhnout i po ekologicky šetrných výrobcích, kterých je na trhu naštěstí dostatek.

Krásné a velké květy

Do plodnosti vstupují kdouloně velmi brzy, první květy se na stromech objevují už druhý rok po výsadbě. Proti jinému ovoci kvetou později, zpravidla až v polovině května, proto je neohrožují jarní mrazíky. Květy se vyvíjejí obvykle samostatně, vypadají jako jabloňové, jsou ale výrazně větší, mají až pět centimetrů v průměru. Na zahradě tak jejich krásu určitě nepřehlédnete.

Plodem kdouloní je větší malvice, která – podle odrůdy – může mít jablíčkový nebo hruškovitý tvar. Jsou pevné, odolné proti otlačení, slupka má svítivě žlutou barvu. Povrch pokrývají typické jemné chloupky, které po dozrání snadno setřete. Plody jsou opravdu velké, u některých odrůd mohou dosáhnout váhy i kolem kilogramu. Dozrávají pozdě na podzim, nejčastěji se sklízejí na konci října, ale ještě před příchodem mrazů. Je pro ně typická i silná vůně.


Na žaludek i kašel

Plody obsahují kolem 10 % cukrů, do 2 % ovocných kyselin, zhruba 2 % pektinů a značné množství vitaminu C, z minerálních prvků hlavně draslík. Mají léčivé účinky, používají se na žaludeční a zažívací problémy či kašel. Naše babičky kladly kdoule mezi prádlo, které jednak navoněly, a navíc jejich intenzivní aroma také odpuzovalo moly.


PŘEHLED ODRŮD

‚Champion‘

Nejpěstovanější, nejznámější a nejmnoženější odrůda pocházející z USA. Roste středně silně, plodí pravidelně a hodně. Malvice jsou velké, hruškovité a slabě plstnaté. Sklízejí se na konci září a dobře se skladují.

‚Angerská‘

Pozdní francouzská odrůda jablíčkového typu s plody menší až střední velikosti, které jsou výrazně hranaté a silně aromatické. Nejprve mají zelenkavě žlutou a později intenzivně žlutou barvu. Jde o starou odrůdu, s níž se v současnosti v nabídce ovocnářů už prakticky nesetkáte.

‚Leskovac‘

Srbská odrůda s plody jablíčkového tvaru, které mají žlutou barvu se zeleným pruhováním. Dorůstají do nadprůměrné velikosti, malvice může vážit dokonce až 1,5 kilogramu. Nabízejí velmi šťavnatou dužinu, jsou tedy vhodné pro všestranné zpracování. Jde o velmi plodnou úrodu, která se každoročně objevuje v prodávaném sortimentu.

‚No26′

Jde o novější moderní odrůdu, která se v posledních letech začíná hodně pěstovat nejen na malých zahradách. Dává zářivě žluté plody o hmotnosti až 450 gramů. Slupka plodů je pevná, proto se dobře skladují i přepravují. Stromy rostou středně silně, jsou samosprašné a odolné proti mrazům. Doporučený spon pro vysazování je 5 x 3 metry.

‚Vranja‘ (syn. ‚Bereczkého‘)

Tato srbská odrůda pochází ze stejnojmenného městečka. V českých školkách se sice nemnoží, ovšem každoročně se objevuje v dováženém sortimentu. Vyznačuje se silným růstem a pozdní dobou dozrávání. Plody mají hruškovitý tvar, jsou slabě rýhované, pěkně žluté, jemně plstnaté, a hlavně velké, váží až půl kilogramu. Odrůda vyniká i velmi silnou vůní a výbornou chutí plodů. Plodí brzy a hojně.

‚Perská cukrová‘

Pozdní odrůda s menšími plody sladké chuti. Barva slupky je jasně žlutá, šedě plstnatá, plody mohou mít jablíčkový i hruškovitý tvar. V tuzemsku se už nemnoží.

‚Portugalská‘

Starší, slabě rostoucí a kdysi velmi oblíbená a úrodná odrůda. Plody má velké, chutné, slabě ochlupené, hruškovitého tvaru. Od jiných odrůd se liší výrazně šťavnatější dužninou a vybarvením, které přechází do žlutooranžové barvy. Také ona se už u nás ale nemnoží.

Marián Komžík, foto autor

Více informací se nachází v červencovém vydání z roku 2016, které si můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu zde.

Flora titulka_07_2016


Komentáře

Napsat komentář