Rozhovory s architektem


Když se mluví o různých estetických efektech, které se na zahradách objevují, k nejfrekventovanějším výrazům patří slovo kvetení. Krásné květy mohou zahradě poskytovat stromy i keře, ale nejintenzivnější prožitek z kvetení nabízejí trvalky, letničky a dvouleté rostliny.

Hodně často vysazují trvalky podél dlouhých zdí, které vytvářejí rostlinám příznivé prostředí.

A právě na trvalky se podíváme trochu blíže, protože tyto rostliny mají obrovskou moc nabídnout zahradě pestrost, proměnlivost i nejedno překvapení. O trvalkách si budeme opět povídat s naším kolegou, zahradníkem Pavlem Chloubou. Pod pojmem trvalky si můžeme představit širokou škálu různých rostlin. Které rostliny přesně označujeme tímto slovem? Je to opravdu bohatá skupina rostlin. Patří sem vlastně všechny bylinné, tj. nedřevnatějící druhy rostlin, které na stanovišti rostou řadu sezon. Náležejí k nim jak nízké, tak vysoké druhy běžných kvetoucích rostlin, ale například i skalničky, cibuloviny, kapradiny, okrasné trávy či tzv. bylinky, k nimž se řadí zejména aromatické a léčivé rostliny. Aby ale nedošlo k omylu – nelze obecně říct, že všechny trvalky jsou věčné. Některé druhy mohou na vybraném místě růst desítky let, a čím jsou starší, tím jsou působivější. Mezi trvalkami ale existuje i podstatné množství tzv. krátkověkých rostlin. Ty sice vydrží na stanovišti více let, ale pokud je svým zásahem nezmladíte, relativně rychle zestárnou a postupně odumřou. O trvalkách se často říká, že jejich pěstování je poměrně náročné. Kvůli tomu na mnoha zahradách trvalkové záhony stále chybějí, jako by se někteří majitelé zahrad k jejich založení nedokázali odhodlat. To je velmi výstižné. Znám opravu málo lidí, kterým by vadily kvetoucí rostliny. Mnozí majitele zahrad o rozkvetlé zahradě přímo sní, a přesto trvalky na svých zahradách nevysazují vůbec, anebo jen výjimečně. Příčin bude patrně více. Jako hlavní důvod se nejčastěji uvádí velké množství práce, která se musí trvalkám věnovat. Velkou roli ale asi hraje i to, že vymyslet a realizovat pěkný a po dlouhou dobu atraktivní trvalkový záhon není právě jednoduché a vyžaduje to alespoň malou porci odvahy, fantazie a zkušeností. Je ale péče o trvalkový záhon opravdu tak náročná? Vždy záleží na mnoha okolnostech. Náročnost údržby ovlivňuje jak typ použitých rostlin, tak stupeň přípravy půdy a stanoviště před výsadbou. Moderně vytvořený záhon z několika druhů okrasných travin bude na údržbu určitě méně náročný než skalka sousedící se zapleveleným pozemkem. Pokud věnujete dostatečnou péči přípravě pozemku, rozhodně se vám to vrátí na ušetřeném čase při následné údržbě. Intenzitu údržby ovlivní i sortiment použitých rostlin. Pokud se povede trvalkový záhon vysadit tak, aby nevznikl zbytečně volný prostor pro plevel, jeho údržba nebude moc náročná. Je ale pravda, že v souhrnu budete muset trvalkám věnovat více času než třeba výsadbám z jehličnanů. Kvůli rozmanitosti jednotlivých skupin trvalek je asi nemožné nabídnout jeden univerzální návod pro založení trvalkového záhonu. Určitě budeme jinak zakládat skalku a jinak bylinkový záhon. Pojďme se tedy věnovat nejtradičnějšímu trvalkovému záhonu, ve kterém převažují zajímavě kvetoucí druhy rostlin. Fyzické založení trvalkového záhonu může být trochu pracné při přípravě půdy. Ta by měla být dobře odplevelená a připravená tak, aby byla kyprá alespoň do hloubky dvaceti centimetrů. O celkovém úspěchu trvalkového záhonu však nerozhoduje jenom jeho provedení, ale i důmyslné naplánování. Nejtěžší je vymyslet takové kombinace rostlin, aby byl trvalkový záhon atraktivní po co nejdelší období roku. Jako modelový příklad si můžeme uvést například okrasné máky. V období, kdy raší, jsou jenom průměrně zajímavé. Mladé listy se rozkládají v přízemní růžici a stále zůstávají poměrně nenápadné. Ve chvíli, kdy však máky vykvetou, je to opravdová nádhera. S nadsázkou lze květy máků přirovnat k ohňostroji. Jeho příprava vyžaduje poměrně dost času, pak na krátkou dobu zazáří a relativně rychle zhasne. Podobně se chovají i okrasné máky – krátce po odkvetení začnou jejich listy žloutnout a rostlina se brzo zatáhne a na zbytek roku zmizí z povrchu půdy. Pokud tedy máky vysadíte na záhon samotné, bude vaše radost z květů krátká. Jestliže ale budou v blízkosti máků vysazené třeba krokusy, sněženky, perovskie, montbrécie, denivky či podzimní astry, přirozeně se prodlouží doba atraktivity takto vysazeného záhonu. Právě v povedených kombinacích tkví základní úspěch zakládání trvalkových záhonů. Dalo by se obecně říct, jakých chyb se zahrádkáři či majitelé zahrad při zakládání trvalkových záhonů nejčastěji dopouštějí? Při pokukování po trvalkových záhonech na cizích zahradách samozřejmě vnímám nejenom krásu, ale i omyly. Za ten největší ale považuji strach z případného neúspěchu a z něho vyplývající odmítání trvalkových záhonů. Poměrně obvykle jsou k vidění různé nedokonalosti z nezkušenosti. Ty však lze celkem snadno po určitém čase napravit. U trvalek by se rozhodně mělo vysazovat větší množství kusů od jednoho druhu, aby tyto rostliny měly šanci vůbec vyniknout. Příliš rozmanité výsadby vytvořené z jednotlivých a velmi odlišných rostlin často nepůsobí nejlépe. Za jednu z největších chyb při zakládání trvalkových záhonů však považuji použití některých mulčovacích materiálů a různých textilií proti zaplevelení. Máte na mysli mulčovací kůru?

Textilie proti plevelům trvalkám rozhodně nesvědčí.

Ano, zejména tu, ale i třeba dřevěné štěpky, někdy dokonce barvené do různých odstínů. Mulčovací kůra může být dobrý sluha, ale i zlý pán. K výsadbám dřevin je její použití často opodstatněně, ale k trvalkám se hodí jen málokdy, jestli vůbec. Zvláště vyšší vrstva hrubé kůry vyžaduje při jarním rašení od trvalek velké množství energie, aby se rostliny vůbec dostaly na povrch. Vlhkost, která se pod kůrovým mulčem drží, navíc zdaleka ne všem trvalkám vyhovuje. Nemám to potvrzené, ale ze zkušeností mám pocit, že když se k nastýlání použije příliš čerstvá kůra, může dojít spíše k omezování růstu některých druhů rostlin. Mulčování výsadby je ovšem pro většinu rostlin přínosné. Pro trvalky se podle druhu hodí rašelina, zahradnický substrát nebo ještě lépe pěkný a kvalitní kompost. Některým, zejména stepním druhům trvalek vyhovuje na povrchu půdy vrstva jemného štěrku. Štěrk umožňuje rychlý odtok vody z oblasti kořenového krčku, čímž zabrání různým hnilobám. Také se dokáže pěkně prohřát a nastartovat tím rychlejší nástup do vegetace i bujnější růst rostlin, kterým toto teplo vyhovuje. Mnozí zahrádkáři řeší často problém, jak zabránit zaplevelení záhonů – pletí je přece jen na čas náročná a nepříliš zábavná práce. Z tohoto důvodu používají různé druhy textilií, které mají růstu plevelů zabránit. To je pravda, textilie jsou v kurzu. Některé druhy plevelů tyto textilie opravdu udrží pod kontrolou, ale nejúpornější plevele si i s textilií poradí docela snadno. Pýr ji třeba proroste poměrně bez obtíží. Mnohem horší situace ale nastane, když se na záhon dostanou nová semena plevelů. Ty nad textilií vyklíčí a uchytí se tak, že pletí je nepoměrně obtížnější. Obecně se k těmto materiálům stavím zdrženlivě, ale v případě trvalek považuji použití mulčovacích textilií za vyslovený omyl. Mohl byste to vysvětlit? Tyto pevné a těžko propustné materiály zcela popírají základní formy existence většiny trvalek. Ty se na dobrém stanovišti přirozeně rozmnožují. Vytvářejí oddenky a výběžky, které se přirozeně šíří rohože, které na krátkou dobu nutnou pro zakořenění mladých trvalek existenci plevelů silně omezí. Tyto papírové rohože sice nefungují dlouhodobě, ale pokud trvalky v první etapě života rychle zakoření, vytvoří silné trsy, mezi kterými se pak plevel rozšiřuje už jen omezeně. Místo těchto speciálních rohoží lze na malých plochách použít třeba i obyčejný karton. Takto ošetřené výsadby se musejí domulčovat, čímž se kusy papíru schovají a celkový vzhled výsadby bude od začátku velice pohledný. FOTO: PAVEL CHLOUBA

Rozhovory s architektem


Komentáře

Napsat komentář