Schizandra neboli klanopraška


Pokud byste chtěli vyjmenovat, které z ovocných druhů jsou krásné i užitečné zároveň, schizandra by jistě byla na prvním místě.

Schizandra čínská (Schisandra chinensi), česky i klanopraška, patří k méně známým ovocným druhům, ačkoli se v tuzemsku pěstuje už desítky let. Rozhodně ale nejde o rozšířený strom, přitom je nenáročná, daří se jí ve všech oblastech včetně vyšších poloh. Potřebuje málo místa, ale každoročně z ní sklidíte pěknou úrodu. Nepoškodí ji jarní mrazíky, je také mimořádně odolná vůči všem chorobám a škůdcům, takže se dá pěstovat prakticky bez postřiků.

Schizandra rozkvétá zhruba po pěti letech. V té době jde už o poměrně velkou rostlinu, a tak i první úroda bývá bohatá.

Přejete si liánu?

Schizandra – podobně jako aktinidie neboli kiwi – patří k typickým představitelům lián. Její výhony dokáží dorůst až dvanácti metrů, proto potřebuje vhodnou podpěru. Podobně jako vinné révě jí můžete vybudovat jednoduchou oporu z několika nad sebou napnutých drátů. Dá se také pěstovat u plotu nebo zahradních staveb, jako jsou pergoly či altánky. Vyhovuje jí klasická zahradní půda, kterou najdete na většině obdělávaných zahrad. Pro přihnojení používejte běžná hnojiva na bázi NPK, ovšem snažte se vybrat jejich ekologické varianty, tedy například rohovinu či dobře vyzrálý kompost, které velmi mělce zapravíte motyčkou do povrchu půdy. Schizandra má totiž velmi mělce uložené kořeny a při hlubší okopávce byste je mohli snadno poškodit. Proto také pozor na správné zalévání. Aby se voda udržela u kořenů, doporučuje se povrch půdy pod keři nastýlat dostatečně silnou vrstvou mulčovacího rostlinného materiálu. Tím současně zamezíte i růstu plevele, který by mohl dřevině zbytečně odebírat vláhu a živiny. Pokud se zde plevel přece jen objeví, motyčku raději nechte stranou, abyste nepoškodili choulostivé kořeny, a vytrhejte ho ručně.

Různé odrůdy nehledejte

U schizandry v zahradních centrech a ovocnářských školkách určitě nehledejte různé odrůdy. Rostlina se prodává jen jako samostatný botanický druh. Komerčně se množí semenem, řízkováním, hřížením či pomocí meristémů, tedy tkáňových kultur v laboratořích. Na náš trh se dostávají převážně z Polska, najdete ale i sazenice pocházející z České republiky.

Rostliny schizandry koupíte téměř vždy v kontejnerech, proto se mohou vysazovat prakticky po celou vegetační sezonu. Postupujte standardně jako u ostatních ovocných druhů pěstovaných v kontejnerech. Rostlina se opatrně vyklopí a zasadí do předem připravené jámy, do níž přidejte trochu kompostu. Dávejte je hlouběji, než rostly původně v kontejneru, kořeny pak zahrňte zeminou, opatrně přišlápněte a hodně zalijte. Nezapomeňte na povýsadbový řez, který je velmi jednoduchý. U silných sazenic z kontejnerů větších objemů se dokonce nedělá vůbec, menší nebo mladší dřeviny naopak seřízněte poměrně hluboko, abyste podpořili jejich rozvětvení a zakořenění během prvního roku. Ani v následujících letech nejde při řezu o žádné složité postupy, dbejte jen na pravidelné zmlazování keřů, čímž docílíte obměny starších výhonů za mladší, a odstraňování zahušťujících výhonů. Schizandra roste velmi bujně a dokáže za pár měsíců vytvořit velmi husté zelené porosty, které zcela zakryjí pergolu či altán.

Jde o liánu, jejíž šlahouny mívají délku až 12 metrů. Dopřejte jí proto dobrou oporu.

Úroda přichází po pěti letech

Schizandra patří k jednodomým rostlinám, což znamená, že samčí i samičí květy rostou na jedné rostlině, podobně jako známé ořešáky či lísky. Jednotlivé keře jsou také samosprašné. Poprvé rozkvétá asi pět let po výsadbě. V této době jde už o poměrně velkou rostlinu, a tak i první úroda bývá poměrně bohatá. Sklízíte ji zpravidla najednou, a to na přelomu září a října.

Plody – červené bobule – jsou seskupené do hroznů a připomínají třeba rybíz. Uvnitř najdete dvě až tři semena ledvinitého tvaru. Dužnina obsahuje cukry, bílkoviny, tuky i velké množství vitaminu C. Najdete zde i vitaminy B, E a P, slupka plodů zase obsahuje cenné antokyany, tedy ve vodě rozpustné pigmenty, které slouží jako přírodní a nezávadné potravinářské barvivo.

Schizandra je mimořádně bohatá také na organické kyseliny – tedy kyselinu jablečnou, vinnou a citronovou. Díky terpenům má příjemnou vůní připomínající citrusy, v semenech najdete lignany, které chrání buňky před účinky škodlivých volných radikálů. Není možné vynechat ani množství minerálů v plodech, jako jsou draslík, vápník, síra, hořčík, sodík, a dalších mikroprvků.

Schizandra je nenáročná rostlina, které se daří ve všech oblastech včetně vyšších poloh.

Hodí se i na léčivé víno

Plody schizandry mají široké využití, velmi často se suší, ale bývají také součástí čajů a kompotů, džemů, povidel, bowle, marmelád a ovocných šťáv. Dá se z nich vyrábět i léčivé víno, macerovat je a následně vyrábět likéry. Nejúčinnější jsou však stále v čerstvém stavu. Proto se snažte co největší podíl úrody zkonzumovat bez jakékoli úpravy, v kuchyni zpracujte jen velké přebytky. Plody schizandry patří mezi nejlepší prostředky proti nachlazení a chřipce. Díky schizandrinu také harmonizují a uklidňují celý lidský organismus. Uvolňují napětí a zmírňují depresivní stavy, spolehlivě účinkují proti stresu, pomáhají také při únavovém syndromu. Schizandra se využívá rovněž při nemocech ledvin a jater, přispívá i ke zlepšení zraku. Vysoký obsah koenzymu Q dodává organismu energii a působí antioxidačně.

Marián Komžík, foto autor

Více informací se nachází v červnovém vydání z roku 2017.


Komentáře

Napsat komentář