Skleník vám ušetří čas i práci


Skleník prodlužuje vegetační dobu rostlin, zvyšuje výnosy a rozšiřuje pěstební možnosti, protože je možné v něm vypěstovat i takové plodiny, které by v našich zeměpisných šířkách na záhonu nedozrály.

Příliš vysoké teploty je třeba řešit větráním. Ruční můžete nahradit automatickým, které reaguje na aktuální teplotu.

Pro pořízení skleníku hovoří i vzrůstající obliba biopotravin a doma pěstované bylinky a zeleninu můžete mít na stole stále čerstvé. Kdo si navíc někdy pochutnal na právě utrženém salátu, ředkvičkách či okurce, ví, že chutnají docela jinak než zelenina ze supermarketu, která má za sebou dlouhou cestu od pěstitele ke spotřebiteli. Skleníkový efekt Skleník, ať už volně stojící nebo přistavěný ke stěně domu, tvoří kovová nebo dřevěná konstrukce s výplněmi ze skla, případně z plastu. Díky působení světla vzniká skleníkový efekt – vzduch uvnitř se rychle ohřívá, takže zelenina dříve klíčí, lépe roste a rychleji dozrává než na venkovních záhonech. Navíc je chráněna před silným větrem, lijáky a kroupami i před jarními či podzimními mrazíky. Skleník ovšem může sloužit nejen k rychlení bylinek a zeleniny, ale i k přezimování rostlin a květin. Kam s ním V zahradních centrech nebo v hobbymarketech jsou k dostání prefabrikované sady a zručný kutil si tak může skleník postavit svépomocí. Předem si ale rozmyslete, co chcete pěstovat, a podle toho zvolte velikost a typ skleníku. Chcete jen obohatit jídelníček o pár čerstvých rajčat a okurek, nebo má skleník sloužit k samozásobování větší rodiny? Také na vhodném umístění skleníku záleží. Měl by být chráněn před větrem a neměl by stát pod vzrostlými stromy, které by ho jednak stínily a jednak by ho mohla poškodit ulomená větev. Důležitá je i orientace podle světových stran. Výhodné je umístění podélné osy ve směru výhod – západ. Ranní východní slunce skleník rychleji ohřívá, a když se odpoledne kloní k západu, zachytí skleník i poslední sluneční paprsky. Oceníte to především na jaře a na podzim, kdy je slunečního světla nejméně, v létě naopak budete muset víc větrat. Potřebu letního větrání naopak sníží orientace vchodu k severu. Pokud si chcete ušetřit čas a práci s ručním větráním, můžete si do skleníku pořídit automatické, které otevírá a zavírá větrací okna podle teploty. Pevné základy Funkční skleník potřebuje dobré základy. Mohou být dřevěné nebo betonové, případně ocelové. Výhodou dřevěných základů je rychlá montáž, nevýhodou kratší trvanlivost dřeva – základy mohou mít podstatně kratší životnost než samotný skleník. Základy z betonu jsou sice dražší a náročnější na čas a práci, zato jsou ale pevnější a vydrží mnohem déle. Je možné vybudovat je buď klasicky, nebo metodou ztraceného bednění. Okolní terén by měla podezdívka skleníku převyšovat alespoň o deset centimetrů a do země by měla být zapuštěna zhruba 60 až 80 cm, tedy do nezámrzné hloubky. Pro menší skleníky jsou dobrým řešením ocelové základy, které vyjdou levněji než betonové, zajišťují skleníku dobré ukotvení do země a mají téměř neomezenou životnost. Konstrukce skleníku by měla být pevná a zároveň propouštět co nejvíce světla. Je potřeba ji chránit proti povětrnostním vlivům. Kovová konstrukce se neobejde bez ochrany proti korozi, méně náročné na údržbu jsou konstrukce hliníkové nebo z hliníkových slitin. Sklo nebo polykarbonát Klasickým materiálem pro opláštění skleníku je sklo, v dnešní době se ale stále častěji používá polykarbonát. Oba materiály mají své přednosti i zápory. Čiré sklo propouští velké množství světla a je dokonale průhledné. Vyžaduje však dobré stínění, aby se skleník nepřehříval. Velké výkyvy teplot rostlinám nesvědčí – je třeba je řešit větráním, instalací stínicí sítě a zateplovací clony, případně vytápěním. Vytápěný skleník vyžaduje dobrou izolaci, aby náklady na vytápění nebyly zbytečně vysoké. K nevýhodám skla patří jeho křehkost a rozbitnost – problém může způsobit nejen ulomená větev, ale třeba i krupobití. Pozor je potřeba dávat i při přepravě a montáži. Polykarbonát je průhledný do tloušťky šest milimetrů. Silnější desky mohou propouštět na jaře a na podzim málo světla. Výhodou je odolnost vůči UV záření a dobré izolační vlastnosti. V důsledku toho ovšem může být ve skleníku vyšší vlhkost, což lze řešit zabudováním ventilátoru, nejlépe na solární pohon. Na vytápění má polykarbonátový skleník nižší náklady než skleněný „domeček“, což se vyplatí, chcete-li používat skleník k přezimování rostlin. Polykarbonátové desky jsou odolnější vůči nárazům, při přepravě se nerozbijí a při montáži se o ně nepořežete. Jsou ale náchylnější k poškrábání, mohou porůstat řasami a časem se může zhoršovat jejich průhlednost. Zcela vyloučeny zatím nejsou ani možné nepříznivé účinky polykarbonátu na lidské zdraví. Jednodušší pařeniště Zjednodušenou variantou skleníku je pařeniště, které se hodí k předpěstování sadby pro pozdější vysazení na volné záhony, k rychlení rané zeleniny i pěstování zeleniny a bylinek během celého roku. Například čerstvý salát, ředkvičky a kedlubny z něho můžete sklízet zhruba o tři týdny dřív. Princip pařeniště je založený na tom, že se vyhřívá samo. Zdrojem tepla je rozkládající se organický materiál, např. vrstva postupně tlejícího listí nebo hnůj, nejlépe koňský. Pařeniště je ale možné i vytápět, např. tepelnými kabely ohřívajícími půdu. Teplota v pařeništi by však neměla překročit 22 až 25 °C, proto je potřeba vydatně větrat. Na to myslete už při pořizování pařeniště – mělo by umožňovat snadnou manipulaci při otevírání a zajišťování oken. Tradiční pařeniště má podsadu ze dřeva nebo z cihel, která je na straně odkloněné od slunce vyšší a na straně přikloněné ke slunci nižší, takže skleněná okna, která tuto ohrádku zakrývají, přijímají celou plochou sluneční světlo, a zároveň chrání záhon před deštěm a krupobitím. Dnes jsou k dostání i pařeniště, která mají kovovou nebo plastovou konstrukci a střechu ze dvou šikmin spojených v hřebeni. I pro umístění pařeniště je třeba vybrat dobře chráněné slunné místo. Šikmá strana by měla zachycovat co nejvíce slunečního světla. Za chladných nocí je možné zakrýt pařeništní okna pytlovinou nebo kusem starého koberce. Na co nezapomenout 

Základní varianta skleníku klasické konstrukce je standardně vybavena dvoukřídlými dveřmi v obou čelech a jedním oknem na každých 1,5 metru délky.

Dvoustranný, tj. volně stojící skleník by měl být pokud možno vyšší než dva metry a se sedlovou střechou. Nižší stavby a skleníky s plochou střechou se na jedné straně rychleji přehřívají, a na druhé straně špatně drží teplo. Dveře sloužící nejen ke vstupu do skleníku, ale i k větrání, by měly být dostatečně široké, výhodnější jsou posuvné. Okna určená k větrání by měla být umístěna ve střeše naproti sobě tak, aby ani pootevřenými dovnitř nepršelo. Skleník je dobré vybavit poličkami pro předpěstování sadby a roštem nebo sítí pro vyvazování rostlin. FOTO: SHUTTERSTOCK, THINKSTOCK A ARCHIV ZD DOLNÍ ÚJEZD  

Uvažujete o nákupu skleníku? Nejprodávanější modely za skvělé ceny naleznete na www.give.cz/skleniky

 

Skleník vám ušetří čas i práci


Komentáře

Napsat komentář