Solitérní dřeviny do zahrad


Náš seriál o vybraných okrasných rostlinách uzavřeme solitérními dřevinami. Zkušené zahrádkáře už jen tak něčím nepřekvapíme, a proto jsme se zaměřili na druhy, které se na zahradách pěstují poměrně málo. Už se tedy nemusíte nechat svazovat obligátní nabídkou zahradních center ve stylu sakura – magnólie – smrk stříbrný.

Solitérní dřeviny do zahrad

Solitérní dřeviny
do zahrad

Funkce solitérní dřeviny v zahradě je podobná neobvyklému koření při vaření. Není nepostradatelná, ale její přítomnost výrazně ovlivní náladu zahrady. Takže vybírejte pečlivě, nabízíme vám hned 12 zajímavých tipů. Při volbě vhodné dřeviny vezměte ale v úvahu, ve kterém ročním období je daný druh nejkrásnější a kterou část jeho vegetačního cyklu chcete zdůraznit. Třeba sakura přitáhne pozornost v době květu, ambroň zase upoutá podzimním vzhledem a neobvyklými plody. Tomu by mělo proto odpovídat i umístění solitéry a okolní výsadba, která její efekt může ještě znásobit. Pouze některé dřeviny mají univerzální využití a jedná se vždy spíše o výjimky.

Jedle korejská

Jedle korejská

Jedle korejská (Abies koreana)

Poznámka: kontrastní fialové šišky

Jedle korejská patří v posledních sezonách k hitům zahradních center. Každého zaujme především na jaře, kdy její mladé modrofialové šišky výrazně kontrastují s tmavě zeleným hustým jehličím. Jako u všech jedlí se ale na podzim i tyto šišky rozpadnou a na stromě zůstanou jen jejich osová vřetena. Obecně je tento druh jedle nižší – dorůstá jen do osmi metrů. Na trhu se setkáte ale i s nižšími roubovanci (3–4 m), které se hodí i do menších zahrad. Nejlépe poroste jedle korejská v polostínu v kyselých humózních půdách.

Cypřišek nutkajský

Cypřišek nutkajský

Cypřišek nutkajský (Chamaecyparis nootkatensis)

Poznámka: splývavý vzhled větviček

Mezi tújemi a cypřišky není pro laika při pohledu z dálky velký rozdíl, cypřišek nutkajský ale pozná každý. Jeho ozdobou jsou záclonovitě převisající mladé větvičky modrozelené barvy, které z cypřišku učiní skutečnou raritu zahrady. Tento vzhled je ještě umocněn u zahradního kultivaru ’Pendula’. Cypřišek nutkajský pochází ze Severní Ameriky a dorůstá do statného kuželovitého stromu, potřebuje kolem sebe proto dost místa. Jako většině jehličnanů mu vyhovuje polostinné místo s kyselejší vlhčí půdou a vyšší vzdušnou vlhkostí, na úpalu bude řídký.

Borovice himálajská

Borovice himálajská

Borovice himálajská (Pinus wallichiana)

Poznámka: dlouhé hedvábné jehlice

V zahradách se pěstuje mnoho kultivarů borovice, pozornost vzbuzují zejména na pohled výrazné rarity. Například borovice himálajská se pyšní nejdelším modrozelenými jemnými jehlicemi. Vyrůstají ve svazečcích po pěti, obloukovitě převisají a propůjčují kuželovitému stromu nápadný vzhled. Tato dřevina potřebuje vlhčí polohy, v mládí je vhodné ji chránit před studeným větrem a nikdy by se neměla vysazovat do mrazových kotlin. Podobně vypadá i méně náročná borovice vejmutovka, jejíž jehlice jsou světlejší, ale ne tak dlouhé. Všechny borovice potřebují dostatek světla, jinak přicházejí o spodní větve.

Jinan dvoulaločný

Jinan dvoulaločný

Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)

Poznámka: zahradní a botanická rarita

Jinan dvoulaločný vypadá, jako by se nemohl rozhodnout, jestli bude patřit mezi jehličnany nebo listnáče. Najdete u něj totiž znaky obou skupin, botanicky proto tvoří odlišnou skupinu s jediným zástupcem. Na jeho listech je například vidět podélné rýhování, které má být snad stopami původních jehlic. Ginkgo je také živoucí fosilií – jeho příbuzní se na Zemi vyskytovali již na počátku druhohor. Na zahradách se však pěstuje více až v posledních desetiletích. Jde o poměrně nenáročný strom, kterému se daří skoro na každém slunném či polostinném místě s běžnou zahradní půdou.

Akébie pětičetná

Akébie pětičetná

Akébie pětičetná (Akebia quinata)

Poznámka: neobvyklé květy

V zahradách se pěstuje řada krásně kvetoucích lián – nejznámější je určitě robustní vistárie, ale známý je i trubač nebo zimolez. Zajímavá je také z Japonska pocházející akébie (z neobvyklé čeledi kokylovité) s nezvykle tvarovanými vonnými květy fialovohnědé barvy. Rostlina je jednodomá – vytváří samčí a samičí květy, které rostou na větvičkách společně. Roste rychle, hodí se proto i pro zahrady u novostaveb nebo k popnutí starých stromů. Akébii se nejvíce daří v polostínu na hlubokých půdách, potřebuje ale chráněné místo.

Bříza trpasličí

Bříza trpasličí

Bříza trpasličí (Betula nana)

Poznámka: na zahradní vřesoviště

Tato dřevina vyvrací předpoklad, že rarita musí mít všechna nej – největší, nejbarevnější a s nejkrásnějšími květy. Bříza trpasličí je totiž maličká a získá si obdiv milovníků něžných detailů a dobrých pozorovatelů přírody. Dorůstá jen do půlmetrové výšky a roste vlastně jako keřík, protože nemá hlavní kmen. Drobné vykrajované lístky bývají nejhezčí zjara ve svěže zelené barvě a potom ve zlaté na podzim. Trpasličí břízy jsou dobrou volbou do vřesovišť a přírodně pojatých zahradních koutů. Jejich domovem jsou tundry Sibiře a Severní Ameriky, potřebují proto polostín a kyselou humózní půdu.

Kolkwitzie krásná

Kolkwitzie krásná

Kolkwitzie krásná (Kolkwitzia amabilis)

Poznámka: bohatě kvete

Dřevina s romantickými růžovými květy uchvátí hlavně ženy – zahradnice. Rozkvétá na konci jara, nejčastěji v květnu, a obloukovitě skloněné výhony se pod květy doslova ztrácejí. Keř dorůstá maximálně do tří metrů, a jelikož pochází ze střední Číny, netrpí u nás žádnými chorobami ani škůdci. Potřebuje však propustnou půdu na plném slunci a v zimě je třeba ji trochu prosvětlit. Kolkwitzii je možné pěstovat jako solitéru, dobře se ale hodí i do volně rostoucích živých plotů. Její listy se na podzim zbarví do červenohnědých odstínů, kolkwitzie tak zahradu zdobí i po odkvětu.

Liliovník tulipánokvětý

Liliovník tulipánokvětý

Liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera)

Poznámka: atraktivní květy

Liliovník je určený pro všechny, kteří touží mít na zahradě „něco extra“. Patří do skupiny šácholanovitých, a je tedy příbuzný s magnólií. Jeho listy mají v našich krajích vzácný lyrovitý tvar, jsou dlouhé až 15 centimetrů, hladké a světle zelené, na podzim se zbarvují do zlatožluta. Květy skutečně připomínají květy tulipánů, mají zelenožlutou barvu a oranžový vnitřek. Liliovníky se ale hodí jen do větších zahrad, protože i jako roubované dorůstají minimálně do osmimetrové výšky. Navzdory svému exotickému vzhledu jsou poměrně odolné, je třeba jen trochu chránit mladé stromky.

Jesenec okrouhlolistý

Jesenec okrouhlolistý

Jesenec okrouhlolistý (Celastrus orbiculatus)

Poznámka: vitální liána k popnutí pergol

Jesenec je energicky rostoucí ovíjivá liána původem z východní Asie. Na rozdíl od jiných popínavých dřevin má jesenec květy nenápadné, dvoudomé a schované v úžlabí okrouhlých opadavých listů. Jeho chvíle přichází na podzim, kdy se květy změní v hrozny nápadných žlutooranžových tobolek, které skrývají červené kuličky plodů. Jesenec potřebuje slunné místo s propustnou půdou a je vhodný k popnutí pergol nebo nevzhledných zdí. Jeho výhodou je odolnost vůči chorobám a škůdcům, nevýhodou jedovatost plodů i celé rostliny.

Tavolníkovec jeřábolistý

Tavolníkovec jeřábolistý

Tavolníkovec jeřábolistý (Sorbaria sorbifolia)

Poznámka: na horší stanoviště

Na sušší místo s chudou půdou bývá výběr dřevin omezený. Obstojí tu ale třeba méně obvyklý tavolníkovec se vzdušnými chocholy nadýchaných květů. Pochází z východní Asie a navzdory cizokrajnému původu patří do čeledi růžovitých. Roste jako rozložitý keř maximálně do výšky dva metry a jeho lichozpeřené listy měří až čtvrt metru. Kvete v červnu a červenci bílými květy dlouhými až 35 centimetrů. Tavolníkovec je nenáročný a vytváří snadno se rozrůstající vitální porosty. Potřebuje proto v růstu omezovat, jinak ovládne celé okolí.

Ambroň západní

Ambroň západní

Ambroň západní (Liquidambar styraciflua)

Poznámka: zajímavé plody

Ambroň je další ze zajímavých dřevin, se kterými se setkáváte spíše zřídka. Pochází ze Střední Ameriky a vzhledem ke svému vzrůstu se hodí do velkých zahrad. Měla by růst vždy jako solitéra – jen tak vynikne její kuželovitá koruna, ale hlavně překrásné podzimní vybarvení listů. Ambroň upoutá také zajímavými plody, které vypadají jako ostnité kuličky na dlouhých stopkách – botanicky jde o zobánkaté zdřevnatělé tobolky sdružené do hlávek. Dřevina potřebuje slunnou polohu a mírně kyselou lehčí půdu bohatou na živiny.

Celoterčník různobarvý

Celoterčník různobarvý

Celoterčník různobarvý (Holodiscus discolor)

Poznámka: vzdušný habitus

Kdo hledá pěkně kvetoucí a přitom nepříliš vzrůstný keř, měl by se poohlédnout po celoterčníku. Pochází ze Severní Ameriky a jeho předností je i menší velikost – dorůstá jen do dvou až tří metrů. Tento vzpřímený keř s převisajícími větvemi rozkvétá v první polovině léta (v červnu a červenci) převislými latami dlouhými až 20 centimetrů, nejčastěji bělavými. Dřevina vypadá vzdušně a jemně, díky čemuž je vhodná i k sesazení několika kusů dohromady. Vyhovují jí běžné zahradní půdy, stanoviště by mělo být slunné až polostinné.

FOTO: SHUTTERSTOCK A PROFIMEDIA.CZ

Solitérní dřeviny do zahrad


Komentáře

Napsat komentář