Spolehlivá kalina

Rubrika: Listnáče

Některé zahrady mají sice horší výchozí podmínky než jiné – špatnou půdu, návětrnou polohu, slabou vrstvu kvalitní ornice – ale i pro takové zahrady existuje vhodné osázení.

Nic speciálního nebude potřebovat například domácí kalina
obecná (Viburnum opulus).

Úspěšní budete vždy, když na ně vysadíte domácí druhy, které jsou obvykle dobře přizpůsobené místním klimatickým podmínkám. Prošlechtěné a exotické kultivary se na takovou zahradu nehodí – toužíte-li po nich, je třeba je vysadit do kontejneru s kvalitní půdou, kterou jim namícháte na míru.

Vhodný kandidát

Červené plody dozrávají na podzim.

Nic speciálního nebude potřebovat například domácí kalina obecná (Viburnum opulus). Nejhezčí je asi na podzim, kdy se její cípaté lístky vybarví do bronzova až červena a plody zazáří v lesklé červené barvě. Plody ptákům kupodivu nechutnají, uvádí se, že jsou nepoživatelné, někdy dokonce i jedovaté, a na keřích tak vydrží dlouhé týdny. Některé zahradní formy kaliny obecné plody ale nevytvářejí. Rostlina pěkně kvete, květenství je podle kultivaru smetanově bílé, ale i narůžovělé, kulovité, některé odrůdy mají květenství spíše ploché, lemované sterilnímu kvítky. Z kaliny obecné byl vyšlechtěn známý kultivar ‘Roseum’, pro který jsou typické kulovité bílé „bambule“ drobných kvítků. Na půdu není kalina nijak náročná, i když dává přednost vlhčím humózním půdám. Trvale zamokřené půdy ale snáší špatně. Vyhovuje jí spíš polostinné stanoviště.

Na sušší místa
Pokud máte zahradu spíš sušší a výslunnou, vysaďte si jiný druh domácí kaliny – kalinu tušalaj (V. lantana). Jde o nižší keř, který se vysazuje i jako pionýrská dřevina, větrolam nebo dřevina zabraňující erozi svahu a obstojí i na zásaditých půdách. Dobře se vypořádá také s místem na navážce či kamenitém podloží. Květy nemá tak nápadné jako předchozí druh a květenství žlutavé barvy měří 6–10 centimetrů. Plody jsou drobné černé peckovice, které jsou rovněž jedovaté.

Další druhy
Zahradníci využívají i další druhy kalin a vyšlechtili z nich hned několik pozoruhodných kultivarů. Kalina vrásčitolistá (V. rhytidophylum) pochází z Číny, je neopadavá a její šedozelené listy se na keři udrží i přes mrazy. Nezapomenutelná je kalina japonská (V. plicatum), jejíž plochá květenství jsou vroubená lemem velkých sterilních kvítků. Na pohled tak keř připomíná do široka rozrostlou hortenzii. Kalina vonná (V. farreri) a její kříženec kalina bodnanská zaujmou nejen drobnými půvabnými kvítky, ale hlavně silnou vůní. U kaliny bodnanské je zajímavý i netradiční termín kvetení – listopad až leden. Skupinku zahradních kříženců uzavírá hojně pěstovaná kalina Burkwoodova (V. x burkwoodii), která se jako jeden z mála druhů hodí i na plné slunce. Její květenství je světle růžové s bílým vnitřkem jednotlivých kvítků, má kulovitý tvar a výraznou vůni.

FOTO: SHUTTERSTOCK