Stálezelené dřeviny pro barevnější zimu


Tento typ listnatých rostlin přináší do zahrad oživení zejména v době, kdy už klasické listnáče opadaly a přichází na obrazové vjemy dost chudá zima. Zelená barva jejich pevných, často i tvarově výrazných listů je zajímavým zpestřením a hezkou kulisou pro traviny nebo plodenství některých trvalek, které na záhonech zůstávají až do předjaří. Tak je zahrada nevšední a pohledná i v zimě.

Tento typ listnatých rostlin přináší do zahrad oživení zejména v době, kdy už klasické listnáče opadaly a přichází na obrazové vjemy dost chudá zima.

Stálezelené rostliny vypadají výborně nejen na záhonech, ale i v nádobách, v nichž zdobí terasy, vchody i schodiště. Nejznámějšími jsou bezesporu popínavý břečťan a zimostráz, které v zahradních centrech najdete hned v několika odrůdách lišících se vybarvením listů. Byla by ale škoda nepoohlédnout se i po dalších zajímavých druzích, které mají kromě celoročně svěže zelených listů obvykle také hezké květy. V redakci jsme proto připravili výběr těch nejzajímavějších. Na okraj… Stálezelené rostliny pěstované na našich zahradách mají často cizokrajný původ – pocházejí z Asie a Ameriky. Nepřekvapí proto, že bývají mnohdy jedovaté, a z tohoto důvodu nelze některé využít jako zimní zdroj potravy pro ptactvo. Snažte se proto svoji zahradu sestavit tak, aby byla pohledově pěkná pro hosty i užitečná pro její trvalé obyvatele a do blízkosti krásné, ale nehostinné cesmíny vysaďte například skalník, hloh nebo šípkovou růži.

Skalník (Cotoneaster sp.)

Skalník (Cotoneaster sp.) Výška a doba kvetení: podle druhu 30–300 cm; V–VI Poznámka: plody chutnají ptákům Skalníky jsou vesměs odolné keře s drobnými listy z čeledi růžovitých. Řada z nich patří ke stálezeleným dřevinám. Jde například o skalník Dammerův (C. dammeri), který se vyznačuje pomalým růstem, a výborně se proto hodí do skalek, koryt i na menší zídky. Jeho větvičky ležící na zemi snadno zakořeňují. Skalník Watererův (C. x watereri) je vysoký keř s obloukovitě převislými větvemi, který dorůstá až do tří metrů a může se stát opravdovou dominantou zahrady. Krásné červené plody na něm vydrží poměrně krátce, protože chutnají ptákům. Keři se bude dařit na slunném místě v teplejších polohách.

Mahonie (Mahonia sp.)

Mahonie (Mahonia sp.) Výška a doba kvetení: 100 cm; IV–V Poznámka: snadno zplaňuje Mahonie mají ostnité lesklé listy. V našich zahradách se můžete setkat s mahonií cesmínolistou nebo mahonií Bealeovou. Častější mahonie cesmínolistá pochází ze Severní Ameriky a na jaře kvete zářivě žlutými květy, které se později přemění na modré ojíněné bobule. Keř je kompaktní a hustý a dorůstá maximálně metrové výšky. Je možné z něj tvarovat nízké živé ploty, listy využijete i pro květinové vazby. Nejlépe roste na slunečném místě, ale nevadí mu ani polostín. Mahonie Bealova má původ v Číně a odlišuje se od předchozí až 40 cm dlouhými listy. Její květy jsou sestaveny v dlouhých převisajících hroznech a uvítá spíše stinná místa.

Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium)

Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium) Výška a doba kvetení: 200 cm; V–VI Poznámka: vysazovat na chráněné místo Tato ikona anglických Vánoc zaujme především kombinací typicky tvarovaných lesklých listů a zářivě červených plodů. V našich podmínkách má tento druh problémy s mrazuvzdorností, proto cesmínu vždy vysazujte na chráněné místo do závětří. I další druhy cesmín vyžadují zimní ochranu. Cesmína vroubkovaná (I. crenata) tvoří široké husté keře a má drobné listy, cesmína Meserveova (I. x meserveae) zase tvarem listů více než klasickou cesmínu připomíná hloh a její keře jsou vzpřímené a husté. Plody všech cesmín jsou jedovaté.

Mamota širokolistá (Kalmia latifolia)

Mamota širokolistá (Kalmia latifolia) Výška a doba kvetení: 200 cm; V–VI Poznámka: krásně kvete Z Ameriky pocházející mamota ještě čeká na svoje docenění. Jedná se o rozložitý a vzpřímený keř s hladkými kožovitými listy. Velkou ozdobou této dřeviny jsou miskovité růžové květy, které měří v průměru kolem dvou centimetrů a jsou sestaveny do četných okolíků. Mamota potřebuje polostín a vlhkou humózní půdu s kyselou půdní reakcí. Výborně se jí proto daří ve vřesovištích, kde bude dobrým sousedem azalkám a rododendronům. Pozor, celá rostlina je jedovatá.

Zimolez Henryův (Lonicera henryi)

Zimolez Henryův (Lonicera henryi) Výška a doba kvetení: 3–4 m; VI–VII Poznámka: alternativa k břečťanu Zimolezy naleznete na trhu v řadě odrůd s atraktivně vybarvenými květy. Tento druh je ale trochu jiný – jde o bujně rostoucí ovíjivou liánu původem z Číny. Listy má pevné, kožovité a vstřícně postavené. Také květy vypadají zajímavě, třebaže nejsou tak atraktivní jako u ostatních druhů. Mají tmavě červenou barvu, rozkvétají v červnu a vyvíjejí se z nich modré ojíněné bobule, které jsou jedovaté. Tato dřevina roste rychle a bujně, proto se hodí k ozelenění loubí, pergol a zahradních altánků. Vyhovuje jí pohostinné stanoviště s kyprou humózní půdou.

Blýskalka Davidova (Photinia davidiana)

Blýskalka Davidova (Photinia davidiana) Výška a doba kvetení: 200 cm; VI Poznámka: barevný kontrast mladých listů Blýskalka není příliš známá dřevina, což je škoda. Její nejmladší listy na vrcholu výhonů vynikají totiž zářivě červenou barvu, keř tak spolehlivě přitáhne pozornost už z dálky. Blýskalka patří do čeledi růžovitých, kvete v květnu či červnu a její bílé květy seskupené do plochých okolíků se na podzim promění v drobné malvičky podobné trochu jeřabinám. Rostlina potřebuje slunné místo s běžnou zahradní půdou, nejvíce jí vyhovuje slabě kyselá reakce.

Dřišťál Juliin (Berberis julianae)

Dřišťál Juliin (Berberis julianae) Výška a doba kvetení: 300 cm, IV–VI Poznámka: rostlina je jedovatá Také mezi četnými druhy dřišťálů najdete některé stálezelené druhy. Jde například o dřišťál Juliin, který pochází ze střední Číny. Tento hustý keř vytváří mnoho kořenových výmladků a mladé žlutavé větvičky má opatřeny trojčetnými trny. Jeho lístky bývají na rozdíl od jiných dřišťálů poměrně velké, mohou měřit až 10 cm na délku a 2,5 cm na šířku, na okrajích ostnitě zubaté. Plody jsou krásné modře ojíněné bobule. Ke stálezeleným druhům patří i dřišťál Gagnepainův (B. gagnepainii) se světlými úzkými listy a dlouhými převisajícími mladými výhonky. Dřišťály potřebují kvalitní humózní půdu v polostínu.

Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus)

Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) Výška a doba kvetení: 150 cm; IV–V, IX Poznámka: potřebuje dost vody i v zimě Bobkovišeň se na první pohled zalíbí každému. Jedná se o poměrně vysoký keř hustě obrostlý krásně lesklými velkými listy. Bílé květy má seskupené do hroznů, podobně jako u střemchy, a pěkně voní. Keř rozkvétá zjara, ale často kvete ještě jednou v září. Plody jsou červenočerné peckovice, jejichž pecky jsou jedovaté. Bobkovišeň vysazujte do polostínu, snese ale i stinné polohy. Na úpalu se jí nedaří a mívá popálené listy. Poškození listů sluncem jí hrozí také v zimě. Vzhledem k velké ploše listů potřebuje za bezmrazých zimních dnů dostatečnou zálivku.

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)

Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) Výška a doba kvetení: 200 cm; V–VI Poznámka: náchylná ke spále růžovitých Hlohyně je široce rozložitý, rozsochatý keř vysoký kolem dvou metrů. Vytváří pevné trnité větve s drobnějšími lesklými listy. Největší ozdobou hlohyně jsou ale oranžově červené plody – malvičky, které v některých letech větve doslova obalují. Na keřích vydrží docela dlouho a často je zdobí i v zimě. Hlohyně je poměrně nenáročná, roste i na sušších a na živiny chudých místech, nejlépe ale prospívá v humózní a přiměřeně vlhké půdě v polostínu. Často se z ní vysazují nízké živé ploty.

Skimie japonská (Skimmia japonica)

Skimie japonská (Skimmia japonica) Výška a doba kvetení: 50 cm; IV–V Poznámka: ochrana před zimním sluncem Skimie pochází z Japonska, patří do čeledi routovitých a tvoří nízké široké keře. Lesklé listy má celokrajné a oválné. Je to dvoudomá rostlina. Kvete bílými květy, které se objevují na keřících už v dubnu či květnu a vyrůstají na koncových latách podobně jako u šeříku. Roste na stinných místech v kyselých propustných půdách a je citlivá na zimní slunce, které listy snadno popálí. Keř má univerzální použití – lze ho pěstovat jako solitéru i jako doprovod azalek a rododendronů.

Libavka poléhavá (Gaultheria procumbens)

Libavka poléhavá(Gaultheria procumbens) Výška a doba kvetení: 20–30 cm; VI–VIII Poznámka: do stinných míst Tento nízký poléhavý keř pochází z amerického kontinentu a v zahradě si ho často všimnete až na podzim. Ozdobou libavky jsou korálkovité zářivě červené, ale i růžové plody vyrůstající na koncích větviček. Na keři zůstávají dlouho, proto patří mezi rostliny, kterých bychom si měli rozhodně v zahradním centru všimnout. Libavka potřebuje lehkou půdu s kyselejší reakcí a roste i na stinných místech. Rychle vytvoří hustý porost, na ploše se rozrůstá podzemními výběžky. Z Jižní Ameriky pochází příbuzná libavka zašpičatělá (G. mucronata), která tvoří trochu vyšší keře s drobnými ostnitými lístky a více plody.

Hebe (Hebe sp.)

Hebe (Hebe sp.) Výška a doba kvetení: 15–40 cm, VI–VIII Poznámka: potřebuje zimní ochranu Stálezelené keříky hebe pocházející z Nového Zélandu mohou mít podle druhu a odrůdy proměnlivou podobu. Vždy se ale jedná o drobnější dřeviny s polštářovitým nebo i plazivým typem růstu. Často hezky kvetou a květy bývají nejčastěji červené, modré nebo fialové. Rostliny potřebují teplé stanoviště a lehčí propustnou půdu. Často se pěstují v nádobách, které lze na zimu přenést do domu. Naši zimu přežijí s lehkým krytem z listí či chvojí. Hodí se na okraje záhonů, do skalek nebo vřesovišť. Rostou dost pomalu, proto je vysazujte tak, aby je dravější sousedé nepřerostli.
FOTO: SHUTTERSTOCK A PROFIMEDIA.CZ

Stálezelené dřeviny pro barevnější zimu


Komentáře

Napsat komentář