Staré odrůdy hrušní


Vonící a sladké, zelené a tvrdé nebo žluté a měkké. Jaké hrušky máte rádi vy? Pokud uvažujete o vysazení nového stromu do zahrady, zkuste to právě s tímto ovocem.

Na trhu je k dostání mnoho moderních odrůd hrušek, ale nejeden zahradník stále vzpomíná na nezaměnitelnou chuť odrůd, jako byla ‚Boscova lahvice‘ či ‚Madame Verté‘. A rádi se k nim opět vracejí. Zde je přehled těch nejoblíbenějších.

‚Avranšská‘
Jde o velmi starou odrůdu původem z Francie, kde se pěstuje už od 18. století. Je známá i pod názvem ‚Gute Luise‘. Dává spoustu hrušek, které výborně chutnají.

Tvoří vysoké stromy s jehlanovitou korunou. Potřebuje hluboké výživné půdy a místo chráněné před větrem i mrazem. Pokud jí dopřejete vhodné podmínky, bude dobře odolná proti strupovitosti, naopak na vlhčích místech a při chladnějším počasí touto chorobou trpí.

Odrůda plodí pravidelně a hodně. Středně velké, u větších stromů spíš drobnější plody mají krásnou barvu slupky, která přechází od zelené přes žlutou až po zářivě červenou, na povrchu s výraznými lenticelami. Žlutavá dužnina je šťavnatá a má natrpklou, sladce kořenitou chuť. ‚Avranšská‘ se řadí mezi zimní odrůdy, hrušky sklízíte na přelomu září a října. Bohužel rychle dozrávají a nelze je dlouho skladovat. Hodí se však na kompotování.
Tuto hrušeň postupně nahrazují novější odrůdy s většími plody a delší dobou skladovatelnosti. Ale stále ji koupíte ve specializovaných školkách.

‚Boscova lahvice‘
Tato odrůda patří mezi nejstarší a nejchutnější světové odrůdy, které se pěstují dodnes. Objevena byla náhodou už roku 1826 jako semenáč v lese ve Francii, odkud se rychle rozšířila do všech oblastí, kde se hrušně pěstovaly. Stromy rostou středně silně a tvoří pyramidální, později rozložité světlé koruny. Proto by měly mít kolem sebe hodně místa, třeba ovocné stěny se pro ně vůbec nehodí. Není sice náročná na půdu a podmínky, ale čím lepší místo jí dopřejete, tím více a větších hrušek sklidíte. ‚Boscova lahvice‘ je cizosprašná, vhodnými opylovači jsou například odrůdy ‚Hardyho‘, ‚Clappova‘, ‚Červencová‘, ‚Madame Verté‘ či ‚Konference‘.

Velké plody pravidelného tvaru dozrávají na přelomu září a října, skladovat se dají přibližně dva měsíce. Mají zlatožlutou barvu s typickým bronzem. Dužnina je jemná, máslovitá, rozplývavá a šťavnatá, vynikající sladké kořenité chuti. I když jde o jednu z nejstarších odrůd, na zahrádkách se stále hodně pěstuje.

‚Clappova‘
Tyto hrušně rostou bujně a tvoří mohutnou, středně hustou korunu. Pokud stromu vyberete vhodné místo, bude vysoce odolný proti mrazu i chorobám. Je cizosprašný, mezi vhodné opylovače patří odrůdy ‚Williamsova‘, ‚Boscova‘, ‚Solanka‘ či ‚Madame Verté‘.
‚Clappova‘ začíná plodit poměrně pozdě, ale poté dává pravidelně bohatou úrodu. Jde o letní odrůdu, dozrává ve druhé polovině srpna, hrušky se skladovat nedají, proto je musíte zhruba do týdne sníst nebo zavařit. Mají pěkný tvar, bývají velké, jejich slupka je hladká, citronově žlutá s jasně červeným líčkem. Velmi šťavnatá dužnina potěší máslovitou a příjemně kořenitou chutí.

Odrůda byla v posledních desetiletích v sadech postupně nahrazována novými letními stromy pocházejícími z tuzemského šlechtění, na zahrádkách se ale stále pěstuje, protože opravdu výborně chutná.

‚Hardyho‘
Bujně rostoucí stromy pyramidálního tvaru mohou mít výšku až osm metrů, dožívají se vysokého věku. Pěstují se hlavně v nižších a středních polohách, nevadí jim ani místo na větru, horší půda, snesou i sušší písčitá stanoviště, výborně odolávají mrazům. Ovšem špatné podmínky zhoršují chuť plodů. Strom výborně odolává vůči houbovým chorobám, nenapadají ho ani škůdci. Květy nepoškodí nepříznivé počasí, odrůda je dobrým opylovačem. K přednostem ‚Hardyho‘ patří pravidelné a vysoké sklizně už brzo po vysazení. Kuželovité, často nesouměrné hrušky bývají středně velké až velké, v průměru váží kolem sto gramů a dozrávají začátkem září. Zelená slupka se během toho mění na žlutou a rzivou s výraznými lenticelami. Jemná, máslovitá a velmi šťavnatá dužnina výborně a sladce chutná. Plody jsou velmi odolné proti otlačení.

Odrůda ‚Hardyho‘ patřila dlouhá desetiletí k velmi rozšířeným, pro svůj mohutný růst se ale moc nehodí na malé zahrady. Máte-li však místo, určitě ji lze doporučit.

‚Křivice‘
Tento strom se nejlépe pěstuje v jižně orientovaných a před větrem chráněných zahradách. Do doby, než začne plodit, roste bujně. Vyžaduje hluboké, na živiny bohaté půdy dobře zásobené vláhou, pak dává i kvalitnější a bohatší úrodu. Odrůda je celkem odolná proti strupovitosti, často se ale vyskytuje červivost plodů, úrodu mohou zničit i další choroby a škůdci. Jde o výborného opylovače pro další hrušně. ‚Křivice‘ začíná plodit brzy, hodně a pravidelné. Hrušky dozrávají ve druhé dekádě září, sklízejí se až zcela zralé, jinak rychle vadnou a mají mdlou chuť. Konzumovat se dají až do prosince.

Opravdu velké hrušky s prodlouženým kuželovitým tvarem mívají v průměru hmotnost až 350 gramů. Barva slupky je zelenožlutá, na osluněné straně s růžovým či červeným líčkem, najdete na ní i výrazné lenticely. Jemná dužnina má šťavnatou a sladkou chuť.
Odrůdu ‚Křivice‘ poznáte podle stranou rostoucí stopky, která jí také dala jméno. Dnes už se s ní potkáte jen na výstavách ovoce.

‚Lucasova‘
‚Lucasova‘ patří mezi vůbec nejpěstovanější odrůdy. Jde o starší zimní francouzskou odrůdu, byla objevena v lese u města Blois v roce 1871, u nás se pěstuje od roku 1954. Vyhovují jí středně těžké úrodné půdy s dostatkem vláhy a teplé polohy. Mohou ji zničit zimní i jarní mrazy, proto musí být vysazená na chráněné místo. Odrůda je náchylná na strupovitost, a to zejména ve vlhkých letech, ostatními chorobami trpí málo. Snadno se tvaruje. I ona je cizosprašná, vhodnými opylovači jsou ‚Clappova‘, ‚Boscova‘, ‚Konference‘, ‚Williamsova‘ či ‚Madame Verté‘. Do plodnosti vstupuje brzy, dává pravidelnou a bohatou úrodu. Sklizeň začíná počátkem října, hrušky můžete skladovat do března až dubna. Pokud provedete probírku, uzrají vám středně velké až velké plody typického tvaru. Jsou zelené, později žloutnou. Aromatická dužnina má sladkou, šťavnatou, rozplývavou a především výbornou chuť.

Tyto hrušně už se nedají koupit, i jejich pěstování je na ústupu. Nahrazují ji odrůdy ‚Bohemica‘, ‚Erika‘ či ‚Dicolor‘, které jsou stejně kvalitní, navíc mají ještě delší dobu skladovatelnosti a dají se pěstovat i ve vyšších polohách.

‚Madame Verté‘
Zrod této ceněné belgické odrůdy se datuje do roku 1810. Na počátku roste silně, později méně. Proto se dá pěstovat i v nižších pěstitelských tvarech, roubovaných na semenáčích. Navzdory slabému růstu má sklon k zahušťování, proto se u ní doporučuje dvojstupňový řez. Nejlépe se jí bude dařit v teplých jižních až středních polohách, kde dobře dozrají plody. Vyžaduje kvalitní půdu, v době sucha i zálivku. Výborně odolává houbovým chorobám, celkem dobře zvládá strupovitost, má ale sklon k hnědnutí dužniny během skladování. Květy jsou citlivé na jarní mrazíky. Do plodnosti vstupuje ‚Madame Verté‘ brzy, sklizeň je pravidelná a bohatá. Řadí se mezi pozdní odrůdy, hrušky začínáte trhat v poslední dekádě října, dozrávají od prosince do února. Bývají malé až střední, základní zelený odstín překrývá skořicově zabarvená rzivost. Křehká a rozplývavá dužnina má šťavnatou, sladkou a aromatickou chuť.

Navzdory svým vynikajícím vlastnostem se strom postupně z obchodů a ovocných školek ztratil, na zahradě ji však můžete pěstovat stále. Nahrazuje ji několik nových rzivých odrůd.

‚Pařížanka‘
Také tato stará francouzská odrůda roste zpočátku silně, později méně, a tak se hodí pro menší volně i přísně rostoucí tvary, větve směřují šikmo nahoru. Proto nevyžaduje tvarování. Jako podnož pro roubování se používá hrušňový semenáč, lze ale zvolit kdouloň s mezištěpením. Strom kvete poměrně krátce, proto potřebuje ve svém okolí dobrého opylovače, například odrůdy ‚Boscova‘, ‚Clappova‘, ‚Hardyho‘ či ‚Williamsova‘. Hodí se zejména do teplejších chráněných poloh s úrodnými půdami. Na chladnějších místech plody nevyzrávají a trpí kaménčitostí. Proti dalším chorobám, například strupovitosti, je strom středně odolný až odolný. Pozor, nesmíte ho ošetřovat měďnatými přípravky.
Bohatou a pravidelnou úrodu začíná dávat strom poměrně brzy, patří mezi pozdní zimní odrůdy, hrušky začínáte sklízet až koncem října, dozrávají od prosince do února. Jsou středně velké až velké, mají zelenou barvu s jemnou rzivostí. Bílá rozplývavá dužnina má jemně kořenitou sladkou chuť.

Díky pevné slupce se plody dobře přepravují i skladují, jsou odolné i proti červivosti.
Nejen kvůli náročným podmínkám na pěstování, ale i kaménčitosti se tento strom už téměř nepěstuje.

‚Williamsova‘
Jde o náhodný semenáč, který byl objeven v Belgii už v roce 1770 a postupně se rozšířil do celého světa, kde si získal velkou oblibu a tu si udržuje dodnes. Pěstuje se i pod názvem ‚Williamsova čáslavka‘. U nás se objevila v roce 1954 a jde o nejčastěji zastoupenou letní hrušeň, setkat se můžete i s jejími klony, populární je například červenoplodá mutace známá jako ‚Williamsova červená‘ z roku 1938. Odrůda je odolná proti strupovitosti, nijak zvlášť ji nenapadají ani škůdci. Nevýhodou je ale citlivost na zimní mrazy. Proto se doporučuje pěstovat jen v teplejších a středních polohách.

Patří mezi pozdně letní odrůdy, plody se sklízejí koncem srpna, skladovat se dají asi měsíc. Strom brzy vstupuje do plodnosti, úroda je vysoká a pravidelná. Hrušky mají typický kuželovitý tvar, jsou středně velké až velké, v plné zralosti získávají zářivě žlutou barvu. Vynikající máslová a silně aromatická chuť patří vůbec k těm nejlepším. Proto se ‚Williamsova‘ i nadále pěstuje ve velkém. A pozor, je ideální pro přípravu destilátů!

 

Marián Komžík, foto archiv autora

Komentáře

Napsat komentář