Suchomilné rostliny


Po rostlinách do vlhčího stínu z minulého čísla obraťme pozornost k rostlinám milujícím slunce a současně nenáročným na závlahu. V odborné literatuře se jim říká xerotermní. Patří mezi ně i kaktusy a nejrůznější sukulenty – ty ale představují extrém. Pro nás je nezbytné, abychom tyto rostliny mohli v českém klimatu pěstovat i ve volné půdě a nepotřebovali je na zimu přemísťovat do chráněných prostor nebo složitě zazimovávat.)

Po rostlinách do vlhčího stínu z minulého čísla obraťme pozornost k rostlinám milujícím slunce a současně nenáročným na závlahu.

Po rostlinách do vlhčího stínu z minulého čísla obraťme pozornost k rostlinám milujícím
slunce a současně nenáročným na závlahu.

Do problematiky těchto rostlin jsme nahlédli už v dubnu, kdy jsme se seznamovali s nenáročnými skalničkami, a suchomilky se porůznu objevovaly i v dalších vydáních časopisu. U těchto druhů si tedy vystačíme jen s jejich jednoduchým připomenutím a zaměříme se na druhy, o kterých ještě nebyla řeč. Suchomilné rostliny

Vhodné druhy
Mezi snadno pěstovatelné suchomilné rostliny, kterým stačí jen minimum vody, patří z dříve uvedených třeba perovskie, devaterník, kručinka, pryšec myrtovitý, pelyněk, plamenka, tařička, hvozdíky, kopíčko žluté, trávnička, dobromysl, yzop, bělotrn, máčka či starček popelavý. K odolným, ale všeobecně známým trvalkám odolávajícím suchu se řadí i nejrůznější okrasné rostliny rozchodníky a netřesky, ale také třapatka nachová, juka či nejrůznější zahradní řebříčky. Z dřevin není možné vynechat tamaryšek, čilimník, janovec, škumpu, akát nebo hlošinu. Na vláhu naprosto nenáročné druhy najdete i mezi letničkami. Náleží k nim například kosmatec, šrucha, lokanka, pestrovka nebo sluncovka kalifornská. Nepostradatelné jsou i trávy, konkrétně kostřavy, ovsíř, kavyl, dochan nebo třeslice.

Svatolina

Svatolina

Svatolina (Santolina sp.)

Poznámka: pěkné kompaktní keříky

Svatolina patří mezi středomořské polokeře se stříbřitými listy, stejně jako třeba levandule či starček popelavý. Zatímco ale levandule má listy čárkovité a starček laločnatě vykrajované, listy svatoliny jsou odlišné. Jakmile je jednou uvidíte, už si je nespletete – vypadají jako složené z drobných šedavých korálků. Svatolina kvete světle žlutými kulovitými úbory na vyšších stoncích, ale huňaté keříky vypadají hezky, i když zrovna nekvetou. Na rozdíl od levandule tolik odspodu nevyholují, na místě vydrží pěkné řadu let a není je třeba tak často přemnožovat jako levandule.

Paznehtník měkký

Paznehtník měkký

Paznehtník měkký (Acanthus mollis)

Poznámka: inspirace z antiky

Tato zajímavá trvalka je důkazem pořekadla „všechna sláva polní tráva“. Paznehtník byl totiž už v antice oblíbenou a obdivovanou rostlinou a jeho mladé rašící listy se staly inspirací pro zakončení kamenných hlavic korintských opěrných sloupů – šlo o tzv. akantový vzor. Dnes se ale příliš nepěstuje. Je to však zajímavá trvalka, která dorůstá až do metrové výšky a hodí se i do chudých kamenitých půd. V mírně vlhké půdě bývá ale statnější. Během zimy potřebuje rostlina vhodný kryt. Pěstovat můžete i paznehtník trnitý (A. spinosa), ten je ale vysoký jen 40 centimetrů.

Ožanka kalamandra

Ožanka kalamandra

Ožanka kalamandra (Teuctrium chamaedrys)

Poznámka: výběžkatý polokeř

Zástupce hluchavkovitých s tímto kouzelným jménem se na zahradách příliš nepěstuje, ale určitě stojí za pozornost. Spíše než zahradníci znají ožanku bylinkáři, kteří oceňují její léčebné vlastnosti – využívá se k léčbě trávicího ústrojí i špatně se hojících ran. Roste na suchých vápenitých půdách na přímém slunci a je zcela nenáročná. Existuje rovněž její nizoučký kultivar ’Nana’, který dorůstá sotva 15centimetrové výšky. Obstojí jako rostlina do suchých zídek, výborně poroste v záhonech stepního charakteru a hodí se i jako rostlina pro ozelenění střech. Množí se snadno dělením na jaře.

Pupalka missurská

Pupalka missurská

Pupalka missurská (Oenothera missouriensis)

Poznámka: večerní kvetení

Tato americká rostlina se již zabydlela i v českých zahradách. Ve své domovině roste na slunných kamenitých místech, hodí se tedy na kamenité terásky, suťoviště nebo velké skalky. Pupalka je poměrně robustní, má silný kořen a na místě potřebuje dobrou drenáž. Kromě nízké pupalky missurské se můžete setkat i s pupalkou čtyřhrannou (O. tetragona), která dorůstá do 80 centimetrů. Pro pupalky je charakteristické noční kvetení – velké nálevkovité květy se přímo před očima rozvíjejí až za soumraku, a jsou tak lákadlem pro noční motýly.

 

Sporýš argentinský

Sporýš argentinský

Sporýš argentinský
(Verbena bonariensis)
Poznámka: zajímavá stavba rostliny

Sporýš argentinský je zajímavá trvalka, která vás
patrně překvapí svou nepodobností se známou
letničkou. Listy tvoří přízemní mohutnou růžici, květní
neolistěné stvoly jsou vysoké, tuhé a zvláštně členěné
do nezvyklých úhlů. Květy na koncích stonků tvoří
tmavofialové svazečky. Rostlina dorůstá i do výšky
prsou dospělého člověka, a potřebuje proto dost
prostoru. Vysazujte ji do společnosti kompaktních
rostlin, aby vynikla její vzdušná stavba. Vhodné je
i neutrální pozadí – živý plot nebo zeď. Využít ji můžete
také jako pohledový předěl v zahradě.

Pryšec Griffithův

Pryšec Griffithův

Pryšec Griffithův (Euphorbia griffithii)

Poznámka: dominantní rostlina

Pryšce tvoří pestrou skupinu rostlin s různými nároky. Pryšec Griffithův mezi nimi vyniká především svými červenými květy – většina pryšců má totiž květy a listeny nejčastěji v barvě rostliny – tedy poměrně nenápadně zelené, zelenožluté nebo u panašovaných bělavé. Červené květy a výška kolem 60 centimetrů dělají z tohoto pryšce dominantu prostoru. Rozrůstá se podzemními výběžky, je tedy odolný a na místě se drží. Další druh, který se hodí na slunná sušší místa, je pryšec myrtovitý s dlouhými výhony s tuhými, dokola poskládanými lístky.

Mydlice bazalkovitá

Mydlice bazalkovitá

Mydlice bazalkovitá
(Saponaria ocymoides)
Poznámka: na suchá výsluní

Mydlice roste v horách jihozápadní Evropy. Patří do
čeledi silenkovitých a má poléhavý či trsnatý typ růstu.
Vytváří pěkné polštáře a hodí se všude tam, kde je
potřeba osázet suché kamenité plochy. Poroste i na
kamenných, nasucho skládaných zídkách a skalkách.
Na vápencových svazích se povede více mydlici trsnaté,
která je doma ve Španělsku a rozrůstá se do okolí
pomocí listových růžic. Mydlice se množí snadno
také semenem nebo řízkováním. Na zahradě můžete
pěstovat i vyšší typ mydlice lékařské (jde o domácí
druh), který dorůstá do výšky asi 40 centimetrů.

Slézovec

Slézovec

Slézovec (Lavatera sp.)

Poznámka: rostlina vhodná i k řezu

Slézovce náležejí do čeledi slézovitých. Rostou jako letničky, trvalky i keře. Nejčastěji se pěstuje letnička slézovec trojměsíční (L. trimestris), který se vysévá přímo na smíšený květinový záhon. Jako trvalka se pěstuje slézovec durynský (L. thuringiaca) s červenorůžovými květy. Květy všech slézovců jsou poměrně velké, složené z pěti srdíčkových okvětních plátků s hedvábným leskem, někdy i s jinak zbarveným očkem a kresbou žilnatiny. Větvičky s poupaty ve váze vydrží až týden, nakvétají postupně. Slézovce jsou poměrně rozložité rostliny, počítejte s tím už při výsadbě.

Katrán přímořský

Katrán přímořský

Katrán přímořský (Crambe marittima)

Poznámka: zajímavá rarita

Suchomilné rostliny bývají většinou nižší a mají úspornou stavbu těla. Neobvyklý katrán vás však překvapí svou mohutností. Jde o halofyt neboli slanomilnou rostlinu z pobřeží Atlantiku a Baltu. Jeho silné krabaté listy vytvářejí přízemní růžici, v polovině léta se ale listy ztratí a objeví se až dva metry vysoká lodyha s bílými drobnými květy. Listy katránu se kdysi sbíraly a připravovaly jako dušená zelenina, tato rostlina totiž patří do čeledi brukvovitých. V Evropě roste i katrán srdčitý a katrán tatarský.

Čistec vlnatý

Čistec vlnatý

Čistec vlnatý (Stachys byzantina)

Poznámka: náhrada trávníku

Čistec je další spolehlivý druh, který obstojí i v tvrdých podmínkách na úpalu a rozhodně nevypadá jako řešení z nouze. Jeho největší ozdobou jsou krásné, jako plyš hebké stříbrné listy. Růžové květy se objevují ve druhé polovině léta, a třebaže nejsou nijak nápadné, miluje je hmyz, a tak se čistec stává i významnou medonosnou rostlinou, která zvýší atraktivitu vaší zahrady pro drobné živočichy. Čistec může fungovat i jako výborná náhrada trávníku, který je na suchých místech často problematické založit a udržet trvale v dobrém stavu.

Kohoutek věncový

Kohoutek věncový

Kohoutek věncový (Silene coronaria, syn. Lychnis coronaria)

Poznámka: výrazná barva květů

Kohoutků můžete na zahradě pěstovat hned několik. Suchá nehostinná místa rozsvítí kohoutek věncový s šedě plstnatými listy. Jeho karmínové (nebo i bílé) květy rozkvétají po celé léto na vyšších, řídce větvených latách. Kohoutek má silný kůlový kořen, množí se tedy lépe semenem, možné je ale i rozmnožování kořenovými řízky. Jde o poměrně vysokou, asi 50centimetrovou trvalku, která na zahradě vydrží dlouhou řadu let. Na suchých místech poroste i kohoutek smolnička (S. viscaria), což je tuzemský druh s lepkavými stonky rostoucí na suchých slunných loukách.

Svíčkovec

Svíčkovec

Svíčkovec (Gaura sp.)

Poznámka: dlouhá doba kvetení

Tato neobvyklá rostlina roste na severoamerických prériích a dorůstá až do výšky jednoho metru. Pozorovatele zaujme hlavně neobvyklým typem růstu – vytváří dlouhé vzdušné výhony s jemnými vločkami květů. Ty mohou být bílé nebo růžové. Svíčkovec kvete dlouho – první květy se objeví už v květnu a vydrží kvést až do září – rozhodně tedy stojí za vyzkoušení. Povede se mu v teplejších oblastech a nejlépe vyzní v bohatých trvalkových záhonech. Pokud má dobré odvodnění, poroste i ve vlhčí půdě, jinak je to ale klasická rostlina prérií.

FOTO: SHUTTERSTOCK A PROFIMEDIA.CZ

Suchomilné rostliny


Komentáře

Napsat komentář