Svět zahradnických zajímavostí


Pozoruhodnosti a perličky z říše rostlin neocení jen odborníci. Pro laika mohou představovat „návnadu“ k získání hlubších znalostí. Nechte se proto spolu s námi navnadit.

Stromovitá kapradina Dicksonia antarctica, která roste ve vlhkých údolích Tasmánie.

Stromovitá kapradina Dicksonia antarctica, která roste ve vlhkých údolích Tasmánie.

Keramické zvony
Při pěstování rostlin se používají různé triky a vylepšení, které mohou na první pohled působit podivně. Zajímavou pomůckou pro pěstování některých druhů zeleniny jsou keramické zvony ke krátkodobému zatemnění rostlin. Tento proces se nazývá bělení neboli etiolizace. Ve tmě totiž listy rostlin vyblednou a stanou se křehčími a chutnějšími. Tento způsob úpravy se používá výhradně u listových zelenin, a to těsně před zamýšlenou sklizní. Bělením se upravují listy rebarbory (na obrázku), ale i čekanky nebo štěrbáku. Dosáhne se tím nejen větší jemnosti, ale částečně se sníží i typická hořkost těchto druhů.

Iluze pravěku
Vytvořit opravdovou iluzi pravěku je cílem mnoha zábavných projektů a filmů. Pravěk ovšem nebyli jen dinosauři a další podivní živočichové, ale i tajemný svět rostlin, který je obklopoval. Zatímco však z dinosaurů zůstaly pouze fosilní zbytky, některým rostlinám se povedlo v téměř identické podobě přežít až do současnosti. To je i případ stromovité kapradiny Dicksonia antarctica, která roste ve vlhkých údolích Tasmánie. Její porosty dorůstají výšky přes deset metrů, a iluzi pravěku tak vytvářejí poměrně věrohodně.

Obří plod s gigantickým semenem

Extrémně velké semeno můžete najít v bujné vegetaci Seychelských ostrovů.

Extrémně velké semeno můžete najít v bujné vegetaci Seychelských
ostrovů.

Extrémně velké semeno můžete najít v bujné vegetaci Seychelských ostrovů. Patří mohutné palmě, která se tyčí až do výšky 30 metrů. Byla pojmenována na počest francouzského panovníka Ludvíka XV., takže nese jméno Lodoicea maldivica. Druhový název maldivica je ale zavádějící – semeno se totiž občas objeví až na maledivském pobřeží, kde ho vyplaví moře. Přirozený výskyt této palmy je ale vázán na několik míst na Seychelách. Samotná palma vypadá více než vznešeně, největší pozornost přitahují ale její obří plody, které ukrývají jediné giganticky velké semeno. Plod může být až půl metru široký, přičemž samotné semeno může mít hmotnost 7–15 kg, jsou ale zaznamenány případy, kdy vážilo i přes 30 kg. Do této velikosti však naroste pozvolna – vývoj semene trvá obvykle 5–8 let.

Málo známá orchidej
V jižní Africe a na Madagaskaru roste mnoho krásných rostlin. Patří k nim i orchidej Disa uniflora, která potrápila už nejednoho pěstitele. Její nároky jsou totiž zcela jiné než u většiny běžně pěstovaných druhů. Jedná se o pozemní orchidej, která roste ve vlhké až mokré půdě, nejčastěji kolem potoků a vodopádů. Tato místa jsou charakteristická nejen vysokou vlhkostí, ale i čistou vodou a silnou cirkulací vzduchu. Takové podmínky vyžaduje orchidej i v kultuře. Navíc má zvláštní nároky na teplotu půdy, která by nikdy neměla přesáhnout 21 °C. Květy bývají obvykle zářivě červené, občas se ale objeví vzácná mutace žluté, růžové či bílé barvy. O opylování této orchideje se stará místní druh motýla (Aeropetes tulbaghia), který však miluje pouze rudou barvu, květy jiných odstínů ignoruje. Proto se barevné mutace v přírodě množí jen vzácně.

Nejmenší semena světa
Úplně nejmenší semena na světě produkují některé druhy tropických epifytních orchidejí. Orchideje se obecně, až na malé výjimky, vyznačují neobvyklou stavbou semen. Ta obsahují pouze malý zárodek uschovaný v extrémně slabém obalu a nemají žádné látky, které by mladým rostlinám poskytly výživu pro první dny života. Proto jsou závislé na určitých druzích symbiotických hub, z jejichž vláken čerpají energii. Pravděpodobnost setkání semínka s konkrétní houbou je ale mizivá, proto orchideje vytvářejí obrovské množství semen, v extrémním případě až dva miliony z jediného květu. Semena bývají tak drobná, že připomínají spíše prach – některá váží necelou miliontinu gramu a vítr je může unášet kilometry od mateřské rostliny. Orchideje tak zvyšují svou šanci na přežití.

Červené plody

Červené bobule zůstávají dlouho svěží a atraktivní, libavka se proto využívá i k výzdobě balkonu či terasy.

Červené bobule zůstávají dlouho svěží a atraktivní, libavka se
proto využívá i k výzdobě balkonu či terasy.

Před vánočními svátky se v zahradnictvích objevuje nízká rostlina s velkými nejedovatými plody červené barvy. Není to brusinka, jak se mnozí mylně domnívají, ale libavka (Gaultheria procumbens). Obě rostliny jsou ale blízce příbuzné a mají i podobné nároky. Libavka je vřesovištní rostlina, připravte jí proto dostatečně velkou výsadbovou jámu, kterou vyplňte směsí rašeliny a ostrého nevápenného písku. Časem začne vytvářet výběžky, které se budou v rašelině snadno šířit. Červené bobule zůstávají dlouho svěží a atraktivní, libavka se proto využívá i k výzdobě balkonu či terasy. Často se však stává, že rostlina v nádobě nakonec zimu nepřežije. Bobule libavky mají docela nepříjemnou chuť, původní obyvatelé Ameriky je ale kuchyňsky upravují.

FOTO: AUTOR

Svět zahradnických zajímavostí


Komentáře

Napsat komentář