Svět zahradnických zajímavostí


Nahlédněte s námi do říše rostlin. Co rostlina, to příběh, který vás zaujme. Holandská tulipánová pole

Když rozkvetou v Holandsku lány tulipánů, je to pro milovníky květin jeden z nejsilnějších emocionálních zážitků.

Když rozkvetou v Holandsku lány tulipánů, je to pro milovníky květin jeden z nejsilnějších emocionálních zážitků. Tamní vývoj pěstování tulipánů zaznamenal v posledních desetiletích výrazné změny. V roce 1960 se tulipány a další cibuloviny komerčně pěstovaly na ploše asi 10 tisíc hektarů, o které pečovalo zhruba 13 tisíc pěstitelů. Do roku 2007 vzrostla výměra těchto polí na 23,5 tisíce hektarů, přičemž počet pěstitelů se snížil na dva tisíce. Toto odvětví zaměstnává přibližně 16 tisíc lidí na stálý pracovní poměr a mnoho dalších sezonních pracovníků. Na celosvětové produkci cibulovin se Holandsko podílí asi 80 %, roční produkce tulipánových cibulí v Holandsku dosahuje hodnot kolem 4,3 miliardy kusů, včetně tulipánů určených k řezu květů. Vážené a ceněné pivoňky Pivoňky (Paeonia) pocházejí z východní Asie. V Číně patří k nejoblíbenějším a veleváženým rostlinám, pěstují se tam už více než 4000 let. Od dynastie Tang (618–906 n. l.) je místní zahradníci kromě pěstování také zkoušeli křížit. Některé zvláště vyvedené odrůdy se prodávaly za horentní sumy. Koneckonců i dnes se některé pivoňky prodávají za ceny mnohem vyšší než u běžných rostlin. První pivoňky v Evropě pravděpodobně pěstovali benediktýnští mniši ve svých klášterních zahradách. Tzv. dřevité pivoňky se dostaly do Evropy ještě později, první kusy byly vysazeny v anglické botanické zahradě v Kew kolem roku 1789. Křížení mezi bylinnými a dřevitými druhy je obtížné a jeho úskalí překonal v roce 1948 až japonský školkař Toichi Itoh. Pastva pro včely

V prvních jarních týdnech rozkvétají jemné květy dřínů (Cornus mas).

V prvních jarních týdnech rozkvétají jemné květy dřínů (Cornus mas). Dříny jsou nejenom vítanou ozdobou parků a zahrad, ale i cennou včelařskou dřevinou. Koncem léta dozrávají na jejich větvích červené peckovice, které se vyznačují výrazně kyselou chutí. Používají se na výrobu šťávy a sirupů, ve východní Evropě místy také k produkci destilátu charakteristické chutě. Obyvatelé Kavkazu plody suší. Podle některých zdrojů je lze nakládat i do sladkokyselých nálevů a používat podobně jako olivy. Plody obsahují vysoké množství vitaminu C, pektiny, cukry a třísloviny. V léčitelství se používají proti nemocem žaludku a úplavici. Všestranně využitelný česnek Česnek medvědí (Allium ursinum) roste nejčastěji v podrostu listnatých stromů ve vlhkých a humózních půdách. Je to uznávaná bylina s širokým záběrem použití a je možné ji úplně celou zkonzumovat. Listy mají příjemnou česnekovou chuť a hodí se do jarních salátů. Květy se používají na dozdobení pokrmů a jedlé jsou i cibulky, které se někdy používají jako náhrada za kapary. Ty se mohou sbírat celé léto i podzim, jsou však poměrně drobné. Rostlina kromě jiného podporuje chuť k jídlu a upokojuje slabé bolesti v břišní dutině. Zejména v minulosti se z listů vyráběla šťáva, která se používala jako dezinfekční prostředek v domácnosti nebo jako repelent proti molům. Barevná proměnlivost Tavolníkovec jeřábolistý (Sorbaria sorbifolia ‚Sem‘) je nenáročná dřevina, která vydrží extrémní zimu i nepříliš vhodné pěstitelské podmínky. Původní druh působí průměrným dojmem a hodí se pro krajinářské použití nebo jako výplňová dřevina do vzdálenějších částí zahrady. Relativně nová odrůda ‚Sem‘ ale dostala do vínku ty nejlepší vlastnosti. Dorůstá do výšky kolem jednoho metru a při jarním rašení se předvádí v kombinaci žluté a růžové barvy. Rozmnožuje se pomocí aktivních půdních výběžků, takže ve společnosti méně průbojných rostlin se může chovat až lehce rozpínavě. Její soukvětí mají smetanově bílou barvu, ale hlavní ozdobou je jemné a barevně proměnlivé listí, které se na podzim vybarvuje do oranžově červených odstínů. Výstřední mákovník Mákovníky (Meconopsis) patří do stejné čeledě jako známé máky. Na zahradách jsou k vidění ale jen vzácně, jejich pěstování totiž není snadné. Tyto extravagantní rostliny pocházejí z horských lesů Tibetu, Číny a severní Barmy, jejichž přírodní podmínky jsou natolik specifické, že se v našich klimatických oblastech dají jen stěží napodobit. Ve své domovině rostou v humózní a dobře propustné půdě. Ta bývá ale dlouhou část roku pokrytá sněhem a tamní relativně chladné léto se vyznačuje častými srážkami a stabilně vysokou vlhkostí vzduchu. Ve volné přírodě roste kolem 45 druhů, v kultuře se však mezi sebou snadno kříží, což vede ke vzniku komplikovaných hybridů a obtížnému určování. Jedovatá dekorace V zahradních centrech se od podzimu do jara objevují nízké, stálezelené keříky rostliny Skimmia japonica. Vrcholy jejích výhonů na podzim zdobí nápadné květní pupeny, které vydrží beze změn celou zimu a na jaře rozkvétají v plné síle. Skimie patří do čeledi routovitých (Rutaceae), do které se mimo jiné řadí i všechny citrusy. Rod je relativně chudý a všechny druhy rostou ve východní Asii. Latinské jméno dostaly podle japonského názvu Miyama Shikimi. Skimie je dvoudomá, vyžaduje kyselejší, vlhčí půdu a stanoviště v polostínu. Jelikož je to jedovatá rostlina, japonští zemědělci ji občas používali k vlastní výrobě insekticidů. U nás se většinou využívá jako krátkodobá dekorace. Informace pro nevidomé I když existují rostlinné výsadby, které mohou nevidomí objevovat prostřednictvím jiných smyslů než očí, je vždy přínosné, když se jim podaří zprostředkovat i jakékoli jiné informace. Správci některých veřejných parků či botanických zahrad to považují dokonce za svoji společenskou povinnost. Alespoň částečně toho lze dosáhnout za pomoci informačních tabulí, jako je například tato. Jsou do ní vyryty tvary listů vybraných stromů a k nim náležející názvy i tvary celých dřevin. FOTO:AUTOR

Svět zahradnických zajímavostí


Komentáře

Napsat komentář