Svět zahradnických zajímavostí


Poznejte s námi pozoruhodnosti rostlin. Budete možná překvapeni, jak zajímavý je jejich svět.

Jedlé kaštany jsou plody kaštanovníku jedlého (Castanea sativa) a jsou považovány za cenné ovoce.

Jedlé kaštany jsou plody kaštanovníku jedlého (Castanea sativa) a jsou
považovány za cenné ovoce.

Pozoruhodná pomerančovka
V teplejších oblastech republiky můžete v některých parcích na podzim objevit zvláštní strom s netradičními plody. Maklura oranžová (Maclura pommifera), někdy také označovaná jako pomerančovka nebo jako jablkovitá, je příbuzná s moruší. Některé zdroje dokonce uvádějí, že v případě nedostatku morušových listů se listy maklury používají ke krmení bource morušového. Strom pochází z teplých oblastí USA, kde se občas vysazuje k vytvoření větrolamů a trnitých a hustých neprostupných bariér. Podivuhodné plody, které mohou mít v průměru až kolem 20 centimetrů, vzbuzují zájem a zvědavost. Jsou však nejedlé, protože obsahují bílý lepkavý latex a jejich vůně není příliš atraktivní. Dřevo maklury je ale ceněno pro svou odolnost ve vlhkém prostředí a některé kmeny indiánů využívaly jeho pružnost při výrobě luků. Ze dřeva se získává také žlutě oranžové barvivo.

Delikátní pochoutka
Jedlé kaštany jsou plody kaštanovníku jedlého (Castanea sativa) a jsou považovány za cenné ovoce. Strom pochází z oblasti Malé Asie a západního Kavkazu, odkud byl rozšířen do mnoha oblastí jižní Evropy a Velké Británie. Místy se kaštanovníky nacházejí i v Alžírsku a Maroku, není však zcela jasné, jestli je sem přivezl člověk nebo jsou to zbytky původních populací. Kaštanovník jedlý patří do čeledi bukovité, z čehož plyne, že s tzv. koňskými neboli nejedlými kaštany není botanicky příbuzný. Jedlé kaštany jsou delikátní pochoutkou s mimořádně vysokou nutriční hodnotou. V některých zemích Evropy jsou hodně ceněné a používají se v různých kuchyňských úpravách. Jejich lahodnou chuť si ale můžete užít pouze v případě, že jsou plody zdravé. V naší obchodní síti se kaštany sice objevují, ale často bývají kvůli nevhodnému skladování poškozeny plísní či zapařením, což jejich hodnotu zcela degraduje.

K léčbě i černé magii

Adénium ztloustlé (Adenium obesum) je sukulentní rostlina z čeledi toješťovité, blízce příbuzná třeba dobře známému oleandru.

Adénium ztloustlé (Adenium obesum) je sukulentní
rostlina z čeledi toješťovité, blízce příbuzná třeba dobře
známému oleandru.

Adénium ztloustlé (Adenium obesum) je sukulentní rostlina z čeledi toješťovité, blízce příbuzná třeba dobře známému oleandru. Je ozdobná, ale do značné míry i jedovatá. Pochází z tropické Afriky, kde se využívá v lidové medicíně a k přípravě šípových jedů. V arabsky mluvících zemích se označuje jako sim-es-samak, což znamená rybí jed. Díky širokému areálu výskytu má adénium mnoho lidových jmen – v Senegalu a v Mali se mu říká kakalasita, v Nigérii kukameru a v Tanzanii kiperapera. Lidové léčitelství různých kmenů ho využívá při léčbě kožních onemocnění, proti kožním parazitům u lidí i zvířat i v černé magii. Ve sbírkách sukulentů se adénium objevuje často. Má atraktivní květy a v dolní části se nápadně rozšiřuje, takže někdy vytváří kompaktní rostlinu stromkovitého charakteru. Komerčně se pěstuje hlavně v Thajsku a Indii, odkud se vyváží zejména do Evropy a Ameriky jako atraktivní pokojová rostlina. V posledních letech se objevily nové a přitažlivé odrůdy s krásnými květy.

Ohnivý trn
Hlohyně (Pyracantha) je známý a často využívaný keřík, který pochází z jihovýchodní Evropy až střední Asie a pěstuje se především kvůli plodům. Ty mohou být v různých odstínech žluté, oranžové i červené barvy. Vědecké jméno rostliny je nesmírně výstižné, neboť je vytvořeno ze dvou řeckých slov – pyros je výraz pro oheň, respektive žár a acanthos znamená trn neboli osten. Název pyracantha lze tedy volně přeložit jako „ohnivý trn“. Vzhledem k množství svítivě barevných plodů na trnitých výhonech je název rostliny opravdu přiléhavý. Kromě toho, že je hlohyně hezká, jsou její plody cennou potravinou pro některé druhy drobného ptactva. Na hlohyni vydrží obvykle až do začátku zimy, čímž naplní své estetické i praktické poslání.

Znáte kapok? 

Vlnovec pětimužný (Ceiba pentandra) je neobvyklý tropický strom pocházející z Jižní Ameriky.

Vlnovec pětimužný (Ceiba pentandra) je neobvyklý tropický
strom pocházející z Jižní Ameriky.

Vlnovec pětimužný (Ceiba pentandra) je neobvyklý tropický strom pocházející z Jižní Ameriky, který dorůstá do obrovských rozměrů, někdy až do výšky 70 metrů. Jeho koruna se často tyčí nad porostem deštného pralesa jako velký ochranný deštník. Kmen i větve jsou po celém obvodu pokryty hustými trny, které plní ochrannou funkci. Po odkvětu na větvích vznikají poměrně velké tobolky, které po dozrání pukají a uvolňují bílou vatovitou hmotu ukrývající černá semínka velká asi jako hrášek. Bílá vlákna mají pomocí větru doletět z koruny stromu co nejdále a rozsévat tak semínka na další místa. Lidé si všimli, že vatovitá hmota má cenné vlastnosti, a získala proto obchodní jméno kapok. Kapokové vlákno je duté, lehké a dobře izoluje a používá se jako výplňová hmota. Vlákno se dlouho využívalo také při výrobě plovacích vest, moderní syntetické materiály však toto uplatnění kapoku odsunuly do ústraní. Kapok se používá i v textilním průmyslu, spřádání vlákna je ale dost obtížné. Roční světová produkce kapoku se pohybuje kolem 120 tisíc tun.

Neobyčejná bříza
Břízu často vnímáme jako obyčejný strom, má však mnoho cenných a zajímavých vlastností. Je to typická dřevina severní polokoule a podle různých zdrojů existuje 60 až 120 různých druhů bříz, které obývají Evropu, Asii i Ameriku. Některé druhy rostou v těch nejtvrdších podmínkách, místy dokonce až za hranicí polárního kruhu, a mnoho druhů je léčivých. U nás nejběžnější bříza bělokorá (Betula pendula) se vyznačuje léčivými listy, které mají močopudné účinky a používají se při léčbě ledvinových potíží. Listy jsou odnepaměti využívané jako přírodní žluté barvivo. V předjaří se, zejména ve východní Evropě, z břízy sbírá tzv. březová voda, která se využívá v parfumerii nebo jako očisťující zdravý nápoj. Národy ze severu a Dálného východu umějí břízu ale využívat i jinak. Na Sibiři se z březové kůry vyrábí účinný prostředek na odpuzování dotěrného hmyzu, severoameričtí indiáni z ní stavěli lehké a spolehlivé čluny a používali ji i k výrobě střešní krytiny. Některé břízy se hodně uplatňují i v zahradní architektuře.

Populární tykve Hokkaido

Během několika posledních let povýšila tykev Hokkaido z poměrně neznámé zeleniny na oblíbenou a pozitivně vnímanou.

Během několika posledních
let povýšila tykev Hokkaido z poměrně
neznámé zeleniny na oblíbenou
a pozitivně vnímanou.

Během několika posledních let povýšila tykev Hokkaido z poměrně neznámé zeleniny na oblíbenou a pozitivně vnímanou. Je tomu tak díky příznivé kombinaci zdraví prospěšných látek a bohatých kulinářských možností. Na vzrůstající popularitě této zeleniny se podepsala i vynikající chuť dužniny. Jednou z nesporných výhod tykví Hokkaido je i jejich velká trvanlivost. Ke skladování se hodí ale jen zdravé a nijak nepoškozené plody. Tykve, které budete chtít uskladnit, si vytipujte už před sklizní a ponechte je na rostlině co nejdéle, aby se do plodů dostalo co nejvíce látek z usychajících listů. Musíte ale hlídat počasí a před avizovanými mrazy plody sesbírat. Nedostatečně zralé tykve snadněji podléhají poškození, stejně tak i plody mechanicky poškozené. Před uskladněním nechte plody mírně oschnout a následně je uložte v dobře větrané místnosti. Pěstitelé uvádějí, že optimální teplota pro zimní skladování se pohybuje těsně nad 10 °C. I když se plody běžně konzumují se slupkou, skladované tykve ji mohou mít tuhou, proto ji před konzumací raději odstraňte.

FOTO: AUTOR

Svět zahradnických zajímavostí


Komentáře

Napsat komentář