Svět zahradnických zajímavostí


Rostliny rozhodně nejsou nudné a jejich říše je plná různých rarit, zvláštností a pozoruhodností. Nabízíme vám některé z nich, jistě vás zaujmou nebo inspirují. Kakao

Kakaovník (Theobroma cacao) je menší stálezelený stromek, který pochází z deštných pralesů Střední a Jižní Ameriky.

Kakaovník (Theobroma cacao) je menší stálezelený stromek, který pochází z deštných pralesů Střední a Jižní Ameriky. Kakao jako základní surovina pro výrobu čokolády se vyrábí z fermentovaných kakaových bobů. Tajemství výroby čokolády znaly již staré indiánské kultury ještě před začátkem našeho letopočtu. Bájní Olmékové, kteří obývali dnešní Mexiko, dokonce zakládali první plantáže kakaovníků. I Aztékové a Mayové si čokolády užívali plnými doušky, ale toto privilegium patřilo jenom panovníkům a nejvýše postaveným válečníkům. Kakao bylo také součástí kmenových rituálů i svatebního obřadu. Ze vzácného platidla se časem stala surovina, která rozdává radost po celém světě. V roce 2009 dosáhla světová produkce kakaových bobů magické hodnoty – tři a půl milionu tun. Lýkovec K opravdovým vzácnostem rostlinných sbírek patří tento půvabný, žlutě kvetoucí lýkovec Daphne calcicola. Pochází z provincie Yunnan v jižní Číně, kde roste v nadmořské výšce kolem tří tisíc metrů. Pro západní svět tuto půvabnou malou dřevinu objevil v roce 1906 skotský botanik a cestovatel George Forrest, který o ní dokonce sám tvrdil, že je to jedna z nejkrásnějších rostlin této části provincie. Ve volné přírodě se vyskytuje několik typů, které se od sebe liší charakterem růstu – od nízkých kompaktních forem až po poměrně velké, asi metr vysoké keříky Venkovní orchideje Vášeň pro pěstování orchidejí se netýká jen pokojových druhů. I v našich klimatických podmínkách lze za určitých okolností některé druhy orchidejí pěstovat celoročně venku. Není to sice tak rozšířené ani jednoduché, ale možné to je. K těm nejatraktivnějším rodům patří střevíčníky (Cypripedium). Jejich velké a nápadné květy nejde přehlédnout, ale je potřeba si na ně trpělivě počkat. Mladým rostlinám může trvat i několik let, než poprvé vykvetou. Střevíčníky potřebují většinou humózní vlhkou půdu a chladnější místo v polostínu. Druh Cypripedium columbianum vytváří poměrně mohutné trsy, které v dospělosti dorůstají do výšky 40–60 centimetrů a jeden květní stonek nese obvykle dva až tři květy. Lichořeřišnice

Lichořeřišnice (Tropaelum majus) pochází z Jižní Ameriky.

Lichořeřišnice (Tropaelum majus) pochází z Jižní Ameriky, kde roste jako vytrvalá rostlina, u nás je ale známá jako letnička s krásnými květy. Lichořeřišnice je však uznávaná i z jiných důvodů. Je to významná léčivá rostlina, např. přírodní národy v Jižní Americe ji používaly jako dezinfekční prostředek k podpoře hojení ran. Silice nacházející se v rostlině mají totiž silné antibakteriální účinky proti stafylokokům a užívají se při léčbě infekcí močových cest. Některé zdroje uvádějí, že z výtažků lichořeřišnice se vyrábí i prostředek na podporu růstu vlasů. Lichořeřišnici je ale možné využít také k jídlu. Pikantní listy se přidávají do míchaných salátů a jedlé květy slouží k ozdobě jídla i jako spolehlivý zdroj vitaminu C. Květní pupeny se zase nakládají do octa jako náhražka za kapary a usušená a umletá semínka dobře nahradí pepř. Plamének Plaménky se v našich zahrádkách pěstují většinou jako bujné popínavé rostliny, které od konce jara vytvářejí pohledné, často velké a barevné květy. Mezi plaménky najdete ale i nižší a kompaktní druhy. Jedním z nejvzácnějších je tento vysloveně zakrslý druh Clematis marmoraria, který dorůstá do výšky kolem osmi centimetrů. Je to drobná stálezelená rostlina, která se pravděpodobně vyskytuje pouze na dvou místech v národním parku Kahurangi na jižním ostrově Nového Zélandu. Zde roste hlavně v úzkých štěrbinách vápencových skal. Objevena byla teprve v roce 1973, pěstuje se vzácně ve specializovaných sbírkách a používá se jako cenný výchozí materiál při šlechtění nových zahradních forem plaménků. Kamélie Okázalá krása kamélií dodnes vyráží dech mnoha milovníkům či spíše milovnicím květin. Ačkoli kamélie pocházejí až z východní Asie, kořeny jejího jména najdete u nás. Jméno této uhrančivé rostlině dal sice švédský botanik a všestranný přírodovědec Carl von Linné, ale stalo se tak na počest brněnského rodáka, jezuitského misionáře, botanika a lékárníka Jiřího Kamela, který byl v mezinárodních kruzích znám více pod jménem Camelius. Této cti se mu ale nedostalo náhodou. Na sklonku 17. století, kdy opustil místo vedoucího lékárny v Českém Krumlově, byl vyslán na misijní cestu do východní Asie. Tam působil jako lékárník a botanik v jedné osobě. O tom, jestli kamélii někdy osobně vůbec spatřil, se dodnes jenom spekuluje. Mařinka vonná

Mařinka vonná (Asperula odorata nebo také Galium odoratum)

Tuto vytrvalou bylinku (Asperula odorata nebo také Galium odoratum) můžete ve volné přírodě najít nejčastěji v podrostu teplejších listnatých lesů, kde vyhledává světlý stín či polostín. Její léčivé účinky byly velkou měrou využívány zejména ve středověku. Mniši z řádu benediktýnů vyráběli z mařinky vonný osvěžující nealkoholický nápoj. V belgickém městě Arlon se mařinka už mnoho let používá k výrobě vína označovaného jako Maitrank. O tom, že si Belgičané této rostliny opravdu cení, svědčí i její místní jméno – Reine de Mai (květnová královna). Nadrobno nasekané lístečky, ale i květy se dodnes přidávají jako příměs do jarních salátů a usušené svazky mařinky vonící senem se používají do skříní jako údajný odpuzovač molů. Mařinka se hodí do světlých lesních zahrad, kde celkem snadno vytváří půdopokryvný porost. Špargl neboli chřest Chřest (Asparagus officinalis) je dvoudomá rostlina, která někdy dorůstá až do výšky kolem 150 centimetrů. Ačkoliv se chřest občas pěstuje pro okrasné účely, proslavil se zejména jako léčivá rostlina a delikátní zelenina. Zmínky o pěstování chřestu jako zeleniny pocházejí už z období před začátkem našeho letopočtu, a to jak z Římské říše, tak starého Egypta. Přirozeně se vyskytuje v Evropě, severní Africe i v Asii, kde jeho areál zasahuje až po Mongolsko. Chřest potřebuje lehké hluboké půdy s vyšším obsahem vápníku. Kultura chřestu začíná poskytovat první úrodu až od třetího roku po výsadbě, je však relativně dlouhodobá – porost chřestu může vydržet v plné plodnosti až dvacet let. Pěstují se dva základní typy – chřest bílý a chřest zelený. Spotřebovat by se měl co nejdříve po sklizni, jinak jeho kvalita prudce klesá. FOTO: AUTOR

Svět zahradnických zajímavostí

Komentáře

Napsat komentář