Teplomilné baklažány


S postupným rozšiřováním skleníků a fóliovníků se rozšiřují i možnosti, co v těchto chráněných prostorách pěstovat. Vedle klasiky v podobě okurek a paprik je možné sáhnout i po druzích, které se pěstují jen v nejteplejších oblastech Moravy, jako jsou cukrové a vodní melouny, vinná réva a také baklažány.

Baklažány v našich podmínkách mají hlavní sklizeň až na konci léta, v září.

Náročná zelenina Botanicky správně jde o lilek vejcoplodý (Solanum melongena). Protáhlé nebo vejcovité plody mají nejčastěji tmavofialovou barvu s výrazným leskem, v nabídce semenářských firem najdete ale i lilky s narůžovělou či bílou barvou. Na pohled připomínají nejvíce cukety, ale patří do zcela odlišné botanické skupiny. Na rozdíl od cuket a dýní, které se společně s okurkami a melouny řadí mezi tykvovité, jsou baklažány příbuzné s rajčaty, a tak tvoří společnou čeleď s bramborami, tabákem, kustovnicí a třeba blínem. Jedná se o teplomilné rostliny, které jsou na pěstování a péči poměrně náročné. Na většině území Česka se jim proto bude dařit spíše ve skleníku. Potřebují lehkou hlinitopísčitou záhřevnou půdu s dostatečným obsahem humusu, dost hlubokou a dobře zpracovanou. Na chladná podmáčená místa je vůbec nezkoušejte sázet, to je raději vysaďte do větších nádob, kam jim namícháte lehký, na humus bohatý substrát, stejný jako pro rajčata. Semena se vysévají do truhlíčků ve stejném termínu jako rajčata, tedy zhruba v polovině března. Po přepíchání a zesílení se sazenice vysazují na stanoviště na přelomu dubna a května. Vzdálenost mezi rostlinami by měla být kolem 40 centimetrů. Lilek vytváří několik postranních výhonů – ponechte zhruba tři, keřík pak bude silný a košatý. Další výhony a zálistky vyštipujte, podobně jako u rajčat. Na jednom keříku rostlina dobře vyživí pět až osm plodů, které mohou být i 30 centimetrů dlouhé a těžké i půl kilogramu. Přebytečné plody proto odstraňujte, rostlina by se zbytečně vysilovala a plody by zůstaly malé jen jako slepičí vajíčko. Skleník nebo záhon Vysloveně teplomilný baklažán přestává při teplotě pod 10 °C růst. Pro srovnání nároků můžete použít zeleninovou papriku. Jestliže vám paprika venku plodí bez potíží, bude i pěstování baklažánů bezproblémové. Sázíte-li ale papriky jen do fóliovníku či skleníku, nechte si tam místo i pro baklažány. Problémy s opylením

Květ baklažánu napoví, že tyto rostliny jsou příbuzné nejen s bramborami, ale také s okrasnou kustovnicí.

Při pěstování baklažánů ve skleníku mohou ale nastat problémy s opylením. Květy opyluje hmyz, proto nechávejte skleník za teplého počasí otevřený, aby opylovači mohli pracovat. Jestliže nemáte čas a chuť opylení hlídat, pomozte mu štětečkem. Pokud nemáte desítky rostlin, není to tak náročné. Plody baklažánů se sklízejí v době, kdy jsou lesklé a pevné, semena uvnitř dužniny by měla být ještě bílá. Pozor ale, na rozdíl od rajčat se musejí plody baklažánů vždy tepelně upravovat, obsahují totiž solanin a hořčiny. Pěstované odrůdy Z odrůd u nás pěstovaných se nabízí ‘Český raný’ – lilek s fialovou lesklou slupkou a drobnějšími, asi dvaceticentimetrovými plody. Bílou odrůdu lilku najdete pod názvem ‘Beatrice’, ‘Klara’ je odrůda fialová a lilek ‘Serena’ má slupku spíše růžovou. Velmi tmavé až černé plody má odrůda ‘Black Beauty’. V internetových obchodech ale najdete i růžové či žíhané odrůdy pocházející nejčastěji z Bulharska či jiných balkánských destinací. Choroby a škůdci Třebaže je baklažán blízký příbuzný rajčete, netrpí jeho klasickou chorobou – plísní bramborovou. Na volné půdě ho ale v teplých a suchých pozdně jarních týdnech může napadnout mandelinka bramborová. Ohrožují ho také mšice, které poškozují vzrůstné vrcholy a květy. Více jsou přitom napadány rostliny pěstované v chráněném teplém skleníku. Baklažány netrpí plísní bramborovou, proto rozhodně stojí jejich pěstování za vyzkoušení. FOTO: THINKSTOCK

Teplomilné baklažány

Komentáře

Napsat komentář