Terasy ze dřeva


Dřevo a zahrada patří k sobě. Platí to i pro stavbu teras. Pokud si správně vyberete a dodržíte postupy doporučené výrobcem, získáte zpevněnou plochu s téměř neomezenou životností.

Dřevěné dlaždice jsou vhodné hlavně na stavbu menších teras či vylepšení balkonů. Jejich základ tvoří zpravidla polypropylenový vysoce stabilní podkladový rošt, na nějž jsou jednotlivé latě přišroubované.

Dřevěná terasa je na omak teplá, rychle se vyhřeje sluníčkem, nepálí a dobře se udržuje. Nejčastěji se staví z klasických prken, ale setkáte se i s dřevěnými dlaždicemi. Opomíjenou alternativou jsou špalíky vhodné například na cesty či jiné zpevněné plochy.

Domácí, nebo exotické?

Pokud se rozhodnete pro dřevěnou terasu, musíte vyřešit dilema, zda sáhnete po domácích či exotických druzích. První skupině dominuje impregnovaná borovice, která touto úpravou získává dlouhou životnost, dále pak stepní borovice či sibiřský modřín. Z exotických dřevin se používá například bangkirai, které si můžete zvolit ve žlutohnědé barvě nebo hnědé s červeným odstínem, massaranduba, mahagon, merbau, garapa, akát nebo červený cedr. A samozřejmě teak. Cizokrajné druhy jsou sice dražší, ale za své peníze dostáváte materiál s velmi dobrými mechanickými vlastnostmi, vysokou pevností, navíc odolný proti biologickému stárnutí, hnilobě i parazitické infekci. A také krásný i zajímavý na pohled.

Terasová prkna se vyrábějí ze sušeného dřeva, které se posléze zpracovává na přesný rozměr a frézuje, čímž vzniká kvalitnější a pro montáž stálejší materiál, než pokud byste používali pouze přirozeně vyschlá prkna. Na výběr máte jak výrobky s hladkým povrchem, tak s protiskluzovými drážkami, které jsou v exteriéru bezpečnější, a to nejen za deště a v zimním období.

Zkuste něco speciálního

Na trhu se stále častěji objevují i dřevěné dlaždice, vhodné hlavně na stavbu menších teras či vylepšení balkonů. Jejich základ tvoří zpravidla polypropylenový vysoce stabilní podkladový rošt, na nějž jsou jednotlivé latě přišroubované. Dlaždice jsou vybavené zasouvacím zámkem, což značně zjednodušuje pokládku i rozebrání terasy. Pokud je potřebujete upravit na určitý rozměr, jednoduše se dají uříznout obyčejnou pilkou. Jednotlivé díly jsou skladné, takže je můžete na zimu uložit třeba do garáže nebo sklepa. Dlaždice se kladou na rovnou pevnou plochu, mnozí je využívají k zakrytí starších vydlážděných či vybetonovaných teras, které už nevypadají dobře, ovšem stále jsou po stavební stránce v pořádku.

Zajímavě působí i dřevěná špalíková dlažba. Pokládá se podobně jako klasické dlažební kostky do štěrkopískového lože s pískovou mezivrstvou. Na spárování se použije například křemičitý písek, aby bylo zajištěno odvodnění. Dřevěné kostky je vhodné před položením navlhčit.

Na pokládce záleží

Životnost dřevěné terasy značně prodlouží správná pokládka a příprava místa. Volit můžete jak klasický podklad z písku, štěrku či kamínků, tak betonovou desku. Nezapomínejte na správný sklon plochy, protože musí být zajištěný odtok vody. Samotné dřevo se potom klade na připravený rošt. V jaké vzdálenosti budou od sebe jednotlivé díly, záleží na využití terasy, druhu a síle dřeva. Všeobecně se doporučuje rozestup 20 až 50 centimetrů. Anebo stačí podkladní hranoly uložit třeba na vybetonované patky, podložky z umělé hmoty nebo gumy. K připevnění používejte speciální vruty, které by měly být minimálně dvakrát delší, než je tloušťka prkna, na každé straně byste měli mít vždy dva šrouby.

Myslete také na to, že bude docházet k rozpínání a sesychání prken. Proto je nesmíte dávat těsně k sobě, ale doporučuje se mezi nimi ponechat mezery v rozmezí čtyř až osmi milimetrů. Větší odstup, zhruba centimetr, byste měli zachovat od zdi domu nebo jiného pevného předmětu.

Na závěr je dobré povrch do začátku dvakrát naimpregnovat, aby se sjednotil barevný odstín i kvalita a vlastnosti dřeva po celé ploše.

Při pokládce nechte mezi prkny mezery v rozmezí čtyř až osmi milimetrů, dřevo stále pracuje.

Natírání není nutné zlo

Povětrnostní vlivy, pravidelné střídání deště a sněhu s vysokými teplotami, ale i přirozená vlastnost dřeva, které pracuje, nebo ochrana proti parazitům – to vše jsou důvody, proč je třeba dřevěné zahradní stavby pravidelně natírat a chránit. Natírání už dávno není takovým zlem jako kdysi. Stále dokonalejší lazury, oleje nebo impregnace totiž prodlužují intervaly mezi jednotlivými ošetřeními až na několik let. A jde to mnohem jednodušeji než třeba před třiceti lety. Kdysi tolik oblíbené fermežové a syntetické nátěry postupně vytlačily v současnosti ty vodou ředitelné. Mají dvě velké přednosti – snadněji se s nimi pracuje a také jejich životnost, jak prokázaly mnohé zkoušky, je mnohem delší než u starších produktů.

  • Nové dřevo natírejte co nejdříve, aby ještě nebylo napadeno mikroorganismy nebo jinak poškozeno.

  • Pro exteriér platí, že stavby by měly být chráněny třemi vrstvami nátěru.

  • Věnujte pozornost přípravě podkladu, ta výsledek ovlivňuje až z padesáti procent.

  • Nikdy nenatírejte zašedlé nebo mechem porostlé dřevo. Vždy ho očistěte kovovým kartáčem nebo přebruste.

  • Důležitá je kvalitní a dobře provedená penetrace.

  • Dodržujte vhodné klimatické podmínky pro natírání. Za ideální se považují teploty mezi patnácti až dvaceti stupni.

Jak oleje, tak lazurovací laky lze zvolit pigmentované do různých odstínů nebo transparentní. Většina lidí volí ty první, neboť lépe zakryjí různé barevné rozdíly a nedokonalosti dřeva. Navíc platí, že čím tmavší pigment, tím vyšší ochrana vůči škodlivému UV záření. A čím lépe je dřevo chráněno, tím delší mohou být intervaly mezi jednotlivými natíráními. U transparentních nátěrů majitele láká to, že si dřevo zachovává svůj přirozený vzhled a barvu, a to včetně různých vad a nepravidelností, které jsou pro přírodní materiály typické.

Když voda pomáhá

Natírat terasu sice stačí až po několika letech, péči však potřebuje častěji. Minimálně každé jaro, ale samozřejmě můžete i častěji, se doporučuje plochu umýt proudem vody. Nejenže tak odstraníte prach či jiné nečistoty, ale také tak předcházíte tvorbě řas. Ovšem pozor, silný tlak z wapky by mohl dřevěná prkna poškodit. Mnohem lepší je tedy terasu spláchnout jen vodou z klasické hadice, k odstranění nánosů použijte koště.


Co je thermowood?

Dřevo, které se nemusí nikdy natírat… I tak bývají někdy označována prkna či palubky z tepelně modifikovaného dřeva, pro něž se používá označení thermowood. Jde o úpravu, která probíhá působením vysokých teplot v rozmezí 150 až 280 stupňů. Využívá se už celá staletí, kdy se opalovaly především konce plotových stojek, aby se tak zvýšila jejich trvanlivost. Tepelná modifikace výrazně mění fyzikální vlastnosti dřeva, a tak dochází k snížení koeficientu bobtnání a sesychání. Někdy se takové dřevo označuje jako mrtvé, protože přestává reagovat na změnu vlhkostních podmínek. To je ovšem v exteriéru žádoucí, prkna si tak stále uchovávají své původní vlastnosti bez ohledu na počasí. Nehrozí tedy, že ve vlhku začnou hnít, že je zničí houby či hmyz. Dřevokazný hmyz napadá dřevo o vlhkosti vyšší než 15 procent, houby potřebují ještě vyšší hranici vlhkosti – přibližně dvacet procent.

 

Magdaléna Krajmerová, foto Shutterstock a profimedia.cz

 

Více informací se nachází v červencovém vydání z roku 2017.

Komentáře

Napsat komentář