Trvalky do stínu


Na většině zahrad najdete i méně osluněná místa nebo stanoviště, na nichž může být trvalý stín. Tam je třeba vysadit rostliny, kterým menší porce slunce vyhovuje, nebo jsou k ní dokonce přizpůsobeny.

Dekorace s trvalkami

Dekorace s trvalkami

Známé a neznámé
O některých stínomilných trvalkách jsme se už zmiňovali v předchozích vydáních časopisu. Jde například o jarmanku a pupkovec (10/2013 – Zajímavé trvalky), kopytník, barvínek, mochničku a pachysandru (2/2014 – Půdopokryvné rostliny) či ramondii (4/2014 – Skalničky). Do stínu se hodí i řada trav, třeba bika (11/2014 – Trávy) či většina druhů kapradin – slezi- Trvalky do stínu ník, jelení jazyk, onoklea a další (3/2014 – Kapradiny). Tyto druhy proto nyní již neuvádíme. Záměrně jsme vynechali i všeobecně známé rostliny, jako je dlužicha, bergénie a bohyška, které se pěstují hojně, a zaměřili jsme se na méně známé trvalky.

Kouzelné hajničky
Mezi rostliny do stínu se hodí i tzv. hajní druhy, které rostou pod listnatými stromy. okrasné rostliny Ty jsou na jaře ještě bez listů a na půdu pod nimi dopadá maximum slunečních paprsků. S přibývajícím teplem, kdy stromy začnou rašit a pozvolna zastiňovat podrost, jsou už hajničky téměř odkvetlé. Tuto vzájemnou přizpůsobivost rostlinných druhů je možné využít k vytváření takových skupin rostlin, které se svými nároky krásně doplňují. Pokud se vám to povede, máte vyhráno.

Kokořík mnohokvětý

Kokořík mnohokvětý

Kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum)

Poznámka: jednostranné květní laty

Kokořík patří k blízkým příbuzným konvalinky, se kterou sdílí čeleď konvalinkovité. Stejně jako ona tvoří silné oddenky, nevytváří však tak rozsáhlé porosty. Kvete v květnu a červnu a najdete ho i ve světlých lesích. Každého pozorovatele zaujme dlouhými výhony s řadou jednoduchých bílých květů připomínajících kapky, které vyrůstají vždy po dvou či třech z paždí listů. Kokoříku se povede v polostínu, v mírně vlhké humózní půdě. Množí se na podzim dělením silných oddenků a je bezpečně mrazuvzdorný.

Škornice

Škornice

Škornice (Epimedium sp.)

Poznámka: okrasná také listem

Škornice se pěstuje poměrně málo, což je velká škoda. Řadí se do čeledi dřišťálovitých a pochází z Asie. Na zahradě můžete pěstovat hned několik druhů, které se liší především tvarem a typem květů (E. pinnatum, E. versicolor, E. grandiflorum). Kvetou již od dubna a jejich květy si svým neobvyklým tvarem nezadají s květy orchidejí. Po odkvětu zdobí zahradu po zbytek sezony listy škornic vybarvené často do nejrůznějších nachových odstínů. Listy rostlinám zůstávají částečně i přes zimu, omrzají až při teplotách pod -10 °C.

Dymnivka žlutá

Dymnivka žlutá

Dymnivka žlutá (Pseudofumaria lutea, syn. Corydalis lutea)

Poznámka: samovolně se rozšiřuje

Tato nevysoká podrostová rostlina (měří jen 20 centimetrů) se množí tak snadno, že je v zahradě mnohdy vnímaná jako plevel. Roste v polostínu dřevin, ale uchytí se i na zastíněných skalkách či suchých zídkách. Drobné, sírově žluté kvítky trochu připomínají květy hluchavek, rostlina ale patří do čeledi zemědýmovitých. Má křehké, jemně členěné listy a semena vystřeluje do značné vzdálenosti, odkud je do okolí roznášejí i mravenci. Kvete opravdu dlouho, první květy se objevují v květnu a poslední až v říjnu. Jde o nenáročnou rostlinu, která si najde místo v každé zahradě.

Plicník lékařský

Plicník lékařský

Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)

Poznámka: proměnlivá barva květů

Plicník je další ze všeobecně známých trvalek, které v zahradě udělají spoustu parády s minimálními náklady. V přírodě roste s tmavě zelenými listy, zahradníci ale vyšlechtili i pohlednou varietu s listy dekorativně skvrnitými. Celá rostlina je pokrytá chloupky, a tak vás jistě nepřekvapí, že patří k čeledi brutnákovitých, pro kterou jsou chloupky typické (brutnák, pomněnka, kostival, hadinec a další druhy). Plicník má pěkné květy, které se vybarvují podle stáří od růžové po tmavší modrofialovou barvu.

Mitrovnička srdcolistá

Mitrovnička srdcolistá

Mitrovnička srdcolistá (Tiarella cordifolia)

Poznámka: vytváří pěkný porost

Mitrovnička je podrostová trvalka z čeledi lomikamenovité, která má krásně vykrajované listy připomínající trochu třeba dlužichy. Jemné květy ve vzpřímených hroznech jsou bělavé s narůžovělým tónem. Vypadají nejlépe ve skupině, proto potřebuje mitrovnička větší plochu, kterou může porůst. Rostlina se rozrůstá do šířky kořenujícími výhony. Nejlépe prospívá v pohyblivém stínu pod stromy ve vlhčí půdě s kyselou půdní reakcí. Nemá ráda vápník, je tedy výbornou rostlinou pod vysoké rododendrony. Množí se dobře dělením.

Trojatec

Trojatec

Trojatec (Trillium sessile)

Poznámka: zajímavá rarita

Tato zajímavá a málo pěstovaná trvalka pochází ze Severní Ameriky a tvoří samostatnou čeleď triliovité. Nejlépe vynikne jednotlivě nebo v malých skupinkách. Trojatec má zajímavé květy – tři korunní tmavě červené lístky obklopené třemi velkými zelenými kališními. V květnu, kdy trojatec odkvétá, se rostlina zatahuje, a je tudíž vhodné ji vysazovat v kombinaci s druhy, které kvetou v jiném časovém úseku, třeba s vřesovištními rostlinami. Potřebuje kyselou humózní půdu v polostínu. Špatně se množí, i proto se s ní setkáte na zahradách poměrně zřídka.

Čemeřice nachová

Čemeřice nachová

Čemeřice nachová (Helleborus purpurea)

Poznámka: v mnoha barevných variantách

Všem druhům čemeřic se daří ve stínu pod listnatými stromy. Zatímco čemeřice černá kvetoucí kolem Vánoc se pěstuje často, odrůdy čemeřice nachové, které kvetou asi od března, jsou na zahradách k vidění méně. Je to škoda, protože šlechtitelé nabízejí kultivary a křížence s květy v nejrůznějších barvách od růžové přes zelenavou až po téměř černou. Čemeřice dorůstají do výšky 30 centimetrů a nejlepší jsou pro ně mírně vlhké humózní půdy se zásaditou půdní reakcí. Množí se snadno dělením a lze je i vysévat z právě dozrálých semen.

Hluchavka pitulník

Hluchavka pitulník

Hluchavka pitulník (Lamium galeobdolon)

Poznámka: možná náhrada trávníku

Hluchavka pitulník představuje pěknou trvalku, kterou najdete pod stromy v půdách chudých na vápník. Pitulník tvoří trsy s mírně poléhavými výhony, které postupně v okolí zakořeňují. Pokud má dost místa, může pod stromy vytvořit náhradu trávníku a husté trsy mohou sloužit i k potlačení plevelů. K pitulníku se proto hodí jen podobně vitální trvalky, které odolají jeho energickému růstu. Na trhu najdete i kultivar se stříbřitě skvrnitými listy (’Florentinum’, ’Silberteppich’), který je jako stvořený k prosvětlení stinných zákoutí.

Ploštičník rozvětvený

Ploštičník rozvětvený

Ploštičník rozvětvený (Cimicifuga racemosa)

Poznámka: vysoká válcovitá květenství

Pokud hledáte vysokou dominantní trvalku, vysaďte si ploštičník – připomíná trochu bíle kvetoucí liliochvostec. Listy má zelené nebo kontrastní, nafialovělé (’Black Negligee‘) a jeho vysoké hrozny měří až 40 centimetrů. Na dobrém místě rostliny dorůstají do půldruhého metru. Ploštičník je jako stvořený pro zastíněná místa na kyselých, humózních vlhčích půdách, nejlépe vynikne v malých skupinkách. Nekombinujte ho s jinými vysokými druhy, jeho krása by zcela zanikla. Množí se na jaře dělením trsů nebo výsevem semen, přezimuje vždy bez problémů.

Rodgersie

Rodgersie

Rodgersie (Rodgersia aesculifolia)

Poznámka: mohutná rostlina

Do velkých zahrad si můžete dovolit vysadit patřičně velké rostliny. Rodgersie pochází ze střední Číny a náleží překvapivě do čeledi lomikamenovité, kam patří daleko menší rody. Rostlina dorůstá do výšky 70 centimetrů a vytvoří pěknou skupinu s vysokými kapradinami či rododendrony, které se s jiným druhy kombinují poněkud problematicky. Je to výborná rostlina do starých zahrad s lesními zákoutími. Přestože má dekorativní hlavně listy, pěkné jsou i květy seskupené do bělavých vzdušných lat. Ty se objevují v červnu a dorůstají do výšky i 120 centimetrů.

Žluťucha orlíčkolistá

Žluťucha orlíčkolistá

Žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegifolium)

Poznámka: květina je vhodná k řezu

Žluťucha je vysoká a statná trvalka pro vlhká stinná místa, kde zaujme svými rozčepýřenými květy. Patří k čeledi pryskyřníkovitých a pochází z Japonska a Sibiře, z čehož lze usuzovat na její mrazuvzdornost. Dorůstá do výšky až 120 centimetrů a její květy se objevují v první polovině léta. Podle názvu jsou květy původně žluté, ale najdete i odrůdy s květy bílými (’Album’) či fialovými (’Atropurpureum’). Je zajímavé, že to, co považujeme za květy, jsou vlastně tyčinky – okvětní plátky zcela chybějí.

Udatna

Udatna

Udatna (Aruncus sp.)

Poznámka: doplněk letních kytic

Udatny rostou i ve volné přírodě (A. dioicus), na zahradě se ale více pěstují druhy s bohatším květenstvím (A. aethusifolius). Původní druh je odolný a přes metr vysoký, zahradní kultivary mají různou výšku od 20 do 80 centimetrů. Typické jsou pro ně vzdušné, smetanově vybarvené laty drobných kvítků. Hodí se na zastíněná místa, výborně prospívají také v zahradách přírodního typu a v městských parcích. Nejhezčí jsou ve větších skupinách, v nichž vyniknou jejich květy. Přezimují bez problémů a na místě vydrží desetiletí.

FOTO: PROFIMEDIA.CZ A SHUTTERSTOCK

Trvalky do stínu


Komentáře

Napsat komentář