Už jste vařili na terase?


Vaření na zahradě není jen večerní posedávání u grilu či ohniště s přáteli. Na terase či pod pergolou si můžete vytvořit plnohodnotnou kuchyň, v níž připravíte slavnostní nedělní oběd o několika chodech.

Jak často a rádi budete venkovní kuchyň používat, záleží nejen na tom, zda si pořídíte krb nebo třeba plynový gril, který máte hned připravený k použití, ale i na dalším vybavení. Důležitý je i správný výběr místa. Jestliže vám budou sousedé koukat do talíře a rozbolí vás hlava z průvanu, vaření omezíte a kuchyň jste stavěli celkem zbytečně.

Kam s ní?

Umístění venkovní kuchyně záleží na velikosti zahrady. Máte-li pozemek o velikosti několik tisíc metrů čtverečních, můžete ji postavit do altánu či zahradního domku ve vzdálenějším koutu. Místo tak dostane zajímavé využití. V takovém případě je však nutné kuchyň dobře vybavit nebo se nevyhnete neustálému odbíhání pro nádobí, potraviny či nápoje, což hostitelům na pohodě nedodá. Právě kvůli většímu pohodlí nejen majitelé malých a středních zahrad dávají přednost kuchyni co nejblíže domu. Má to i další výhodu – pokud si sem budete zavádět elektřinu a vodu, vyjde vás to levněji, než když trubky a vedení potáhnete několik desítek metrů.

Letní kuchyně neslouží pouze k přípravě pokrmů, ale i posezení, proto by měla být umístěna tak, aby sem svítilo co nejvíce slunce. Vhodná je tedy orientace na jih až západ. Ovšem v horkých letních dnech zde potřebujete i stín. Ten vyřešíte slunečníkem, markýzou či pomocí clon.

Pozor také na průvan a boční vítr, které vaření a posezení dokážou znepříjemnit. Nejčastěji vítr vane od západu, proto se vyplatí mít z této strany buď přenosné či posuvné zábrany, nebo sem lze postavit klasickou zídku či vysázet živý plot. Buďte ale opatrní, aby keře byly v dostatečné vzdálenosti od grilu či krbu a neponičilo je sálající horko. Ideální zpravidla bývá kombinace pevného a mobilních prvků, které lze variabilně měnit podle počasí a ročního období.

Když chcete vodu a elektřinu

Nejen k zapojení elektrického grilu a k pohánění jehly se hodí na zahradě elektrický proud. Může napájet i elektrické světlo, sekačku, čerpadlo bazénu a další elektropřístroje. Nejjednodušší je dělat tyto práce při stavbě domu, kdy ještě nejsou hotové okolní úpravy. Při dodatečném pokládání kabelů se při výkopech zničí trávník i chodníky. Kabely se totiž kladou až sedmdesát centimetrů pod povrch. Majitel si musí nejprve nechat zhotovit u odborné firmy projekt včetně prováděcího, provést ho musí odborná firma a správnost potvrdit revize. V plánech je také uvedeno, že se vedení klade na přibližně deseticentimetrovou vrstvu jemného písku. Stejně tak se zasypává. Popřípadě se doporučuje chránit zakrytím fólií nebo cihlami, aby se například při kopání nepoškodilo. Zásuvky na konci vedení by měly být umístěné v schránce, kde jsou chráněné před deštěm a vlhkostí.

Odborníci ovšem nedoporučují, ač je na zahradě zavedený elektrický proud, používat v exteriéru klasické domácí přístroje. U chladničky například ovlivňuje spotřebu energie okolní prostředí. Jakmile bude dlouhodobě vystavené horku, může přístroj přestat fungovat. Bez větších nákladů si lze ven pořídit i chladicí boxy a autochladničky. K mání jsou i skříňové typy, které dokážou ochladit potraviny a nápoje až o osmnáct stupňů oproti okolní teplotě.

Na čem budete vařit

Nejdůležitější částí letní kuchyně, stejně jako té klasické, je varné centrum. Někdo si vystačí s obyčejným typem grilu, jiní se rozhodnou pro zděný krb, často doplněný i udírnou.

Sporáky na tuhá paliva KVS Moravia jsou určené do interiéru. Pokud je postavíte na terasu či pod pergolu, je třeba životnost částí z obyčejného plechu prodloužit vhodným nátěrem.

Někteří lidé zkoušejí ven umístit také sporáky na tuhá paliva, které kdysi byly součástí každé kuchyně. Trouba a plotna zde dovolují připravovat všechna jídla, neboť mají rozměrné topeniště, snadno je přestavíte podle toho, zda na nich chcete pouze vařit nebo jimi také topit, nabízejí velkou troubu s vynikajícími pečicími schopnostmi a prosklenými dvířky, která jsou vybavená teploměrem. Možnost napojení na komín ze zadní nebo boční stěny, případně z plotny, zjednodušuje jejich instalaci. Ovšem pozor, jde o výrobky určené dovnitř, a když je postavíte na terasu nebo pod pergolu, zkracujete jejich životnost. Boky sice mají opatřené vrstvou odolného smaltu, ovšem zadní stěna je vyrobená z obyčejného plechu, který ve vlhku začne časem reznout. Jejich odolnost proti korozi můžete zvýšit vhodným nátěrem částí, které nejsou povrchově ošetřeny. Ovšem stále musíte počítat s tím, že zde nevydrží navždy. I díky vysokému zájmu a rostoucí oblibě vaření venku firmy uvažují o tom, že by je začaly časem vyrábět i ve venkovním provedení.

Lehký kompaktní vařič CADAC 2 – COOK II DELUXE nabízí dvouvařič se dvěma hořáky z nerez oceli a gril na propan-butan. Lze ho snadno přenášet z místa na místo.


Grily patří ke standardu

Gril má na zahradě i ten, kdo o letní kuchyni neuvažuje a jen si několikrát za sezonu udělá hezké posezení s přáteli. Nejčastěji se dělí podle zdroje na tepla na elektrické, plynové a ty na dřevěné uhlí. Ale například akademie grilování je na svých stránkách dělí na:

  • kontaktní grily

  • otevřené grily 

  • kotlové grily včetně těch plynových

  • plynové grily australského typu

  • smokery

KONTAKTNÍ GRILY – jde o nejjednodušší typy elektrických grilů, kdy se teplo na surovinu přenáší kontaktem se dvěma rozpálenými plochami. Ty jsou vyrobeny z nepřilnavého materiálu, například teflonu nebo satinované nepřilnavé oceli. Tyto výrobky jsou vhodné ke grilování plátků či menších kusů masa a zeleniny. Naopak zapomeňte na velké kusy masa, omáčky, koláče a podobně. Ovšem přivítají je majitelé bytů, neboť se jim vejdou i na balkon.

OTEVŘENÉ GRILY – jako palivo využívají tyto grily především dřevo, brikety, dřevěné uhlí, případně elektřinu nebo plyn. U typů využívajících jako palivo dřevo, dřevěné uhlí nebo brikety, patří mezi hlavní nevýhody velmi především poměrně složitá regulace žáru a tepla. Snadno se pak stane, například při grilování masa s kostí, že je pokrm na povrchu spálený a uvnitř syrový. Při správném grilování je třeba, aby na potraviny působily pokud možno konstantní teploty po celou dobu přípravy. A toho u ohně dosáhnete poměrně těžko. Jednodušší to bývá u elektrických a plynových grilů, kde lze teplotu regulovat. U otevřených grilů je také třeba zamezit odkapávání tuku a marinád na rozpálené palivo, protože tak vznikají rakovinotvorné látky, které se kouřem přenášejí na pokrm.

KOTLOVÉ GRILY se skládají ze dvou částí – kotle a víka, které chrání vnitřek grilu a udržují v něm ideální podmínky pro grilování. Podle materiálů, z nichž se vyrábějí, se dělí na kovové a keramické. Zatímco u kovových se můžeme setkat jak s plynovými hořáky, tak i pevným palivem v podobě briket a dřevěného uhlí, u těch keramických se jako palivo používá především dřevěné uhlí.

Víko kotlových grilů uvnitř udržuje ideální podmínky pro přípravu pokrmů.

PLYNOVÉ GRILY AUSTRALSKÉHO TYPU – na rozdíl od těch předchozích jsou vybavené nejen víkem, ale i odkládacími policemi.

SMOKERY – vyrábějí se ze silného ocelového plechu, a to jak tělo grilu, tak rošty. Základem je spalovací komora, v níž se rozdělá oheň a čeká se, až se gril rozpálí na požadovanou provozní teplotu. Dále smokery fungují podobně jako kamna. Ve spalovací komoře, která je umístěna vedle grilovací komory, se vytvoří žár. Kouř a horký vzduch proudí do grilovací komory. Je-li třeba, proudí také dále do udírny a poté ven komínem. Pomocí klapky pro regulaci přívodu vzduchu, uzávěru na spalovací komoře, regulační klapky na komínu a teploměru můžete kontrolovat správnou teplotu, respektive ji regulovat.


Dřevěné uhlí, nebo brikety?

Mnozí stále dávají přednost grilům na dřevěné uhlí nebo brikety. Víte, jaký je mezi uhlím a briketami rozdíl?

Dřevěné uhlí se vyrábí částečným spalováním dřeva za nedokonalého přístupu vzduchu. Ze dřeva vzniká dřevěné uhlí, přitom uniká dřevný plyn, který obsahuje oxid uhličitý, metan, vodík a oxid uhelnatý. Jako destilát zůstává dřevný ocet, dřevný líh a dřevný dehet. Rozpálené dřevěné uhlí v grilu vydává větší a rovnoměrnější žár nežli dřevo, přitom produkuje minimum kouře. Také ho rozpálíte rychleji než brikety. Bude ale hořet kratší dobu než brikety, zato intenzivnějším a vysokým žárem.

Brikety se vyrábějí ze zbytků dřevěného uhlí, které vznikly jako odpad při výrobě. Ty se dále drtí, namáčejí a mísí s potravinářským škrobem. Vzniklá směs v podobě kaše se lisuje při velkém tlaku na brikety. V dalším procesu výroby se brikety suší a balí. Na trhu jsou k dostání dřevěné brikety různé kvality. Od těch špičkových se stoprocentním obsahem přírodních látek až po méně kvalitní, do kterých je přidáván pro větší váhu například písek a další chemické sloučeniny.

Magdaléna Krajmerová, foto archiv firem a Shutterstock a profimedia.cz

Více informací se nachází v červnovém vydání z roku 2017.


Komentáře

Napsat komentář