Vodnice a tuřín


Polévka z vodnice a tuřínová kaše zachránily v průběhu staletí mnoho lidí od hladu. V současnosti jsou vodnice a tuřín téměř lahůdkovými zeleninami, které zahrádkáři znovu objevují a konzumenti jim teprve přicházejí na chuť.

V současnosti jsou vodnice a tuřín téměř lahůdkovými zeleninami.

V současnosti jsou vodnice a tuřín téměř lahůdkovými zeleninami.

Tuřín vydrží i mráz
Tuřín je rostlina skromná, výnosná a k tomu ještě roste jako z vody. Je zajímavé, kolik má krajových pojmenování, říká se jí například kolník, dumlík, kvaka, kvačka, hlavatice, klaka, košt, řepa bílá nebo vodnatka. Tuřín prospívá v oblastech mírného až chladnějšího pásma, protože je mrazuvzdorný až do -10 °C. Dobré výnosy poskytuje při dostatku živin v půdě, důležitá jsou pro něj draselná hnojiva a snáší i čerstvý hnůj. Vegetační doba této zeleniny trvá od výsevu do sklizně pouhé tři měsíce. Na záhon se vysévá řídce koncem dubna nebo počátkem května. Vzešlé sazenice se vysazují po sklizených raných zeleninách v červnu až v červenci. Minimální spon by měl být 30 x 30 centimetrů a výsadbu je důležité řádně zalít, aby se sazenice ujaly. Pro běžnou spotřebu se tuřín sklízí ihned, jakmile se vytvoří dostatečně velké bulvy, protože přerostlé bývají dřevnaté a méně chutné. Pro zimní uskladnění můžete se sklizní počkat. Sklizené bulvy očistěte od půdy, nožem odřízněte nať a uložte je na hromadu do sklepa. Bulvy tuřínu obsahují 89 % vody, 1,4 % bílkovin, vlákninu, minerální látky, zvláště draslík a silice, které propůjčují tuřínu mírně štiplavou chuť. Proto se také někdy strouhaným tuřínem nahrazuje křen. Tuřín je vyhledávanou zeleninou při redukčních dietách, má močopudné a krev pročišťující účinky. Nejchutnější je mladý tuřín, připravovaný za syrova jako salát. Před kuchyňskou úpravou se odrhne kartáčem pod tekoucí vodou, opere a oloupe. Mladé bulvy se nakládají nakyselo jako okurky nebo se mohou upravovat jako brambory – zapékat, mixovat na kaši, plnit sýrem či kombinovat s uzeninou, houbami nebo masem.

Vodnice pro nedočkavé
Vodnice, stejně jako tuřín, si vysloužila mnoho lidových pojmenování – brukev řepák, gulačka, okrouhlice, peprnka, rapa, rapěnka, vodní řípa či vodňačka. Kdysi se pěstovala téměř u každé chalupy a až ve dvacátém století upadla v zapomnění. Dosud je ale značně oblíbená ve Francii, v Anglii, Skandinávii, na Islandu, v Kanadě a v zemích Dálného východu. Nároky na pěstování i obsah nerostných látek v půdě má vodnice podobné jako tuřín. Pro pěstitele je podstatné, že se na rozdíl od něj vysévá přímo na záhon, a to buď zjara v březnu či dubnu, nebo po sklizni hlavních plodin v červnu až srpnu. Pro uskladnění vodnice na zimu počítejte s červencovým výsevem. Semena vysévejte do řádků vzdálených 25 centimetrů od sebe. Jakmile rostliny vzejdou, nastane čas porost vyjednotit – jarní odrůdy na 8–10 centimetrů mezi rostlinami, pozdní na 12–20 centimetrů. Na začátku růstu věnujte pozornost ochraně proti dřepčíkům a mšicím a během vegetace dbejte na pravidelnou zálivku. Bulvy vodnice obsahují karoten a steroly působící proti ateroskleróze, mají antibakteriální a močopudné účinky, zklidňují nervy a stimulují srdeční činnost. Vodnice má široké spektrum uplatnění ve studené kuchyni, kde plně vynikne její výrazná kedlubnová příchuť, výborná je jako vodnicové zelí, dušená, vařená a politá máslem, orestovaná na oleji či plněná. U nás se občas pěstuje na zahrádkách bílý typ vodnice, může být ale i žlutá, červená nebo černá.

Co si vybrat? Dělicí čára mezi tuřínem a vodnicí je opravdu tenká.

  • Tuřín má větší bulvy výrazně vyčnívající nad zemí. Žlutomasé odrůdy ’Dalibor’  a ’Helenor’ chutnají výtečně a jejich kulatá bulva je na temeni načervenalá.  Vysévají se v dubnu do sponu 40 x 30 centimetrů a jsou vhodné pro přímý  konzum, tepelnou úpravu i skladování.
  • Vodnice má bulvy více pod zemí a jsou obecně bělomasé. Raná odrůda ’Tokyo Cross’ má bílé, středně velké, kulaté, jemné a velice chutné bulvičky a dobrou odolnost vůči vybíhání. Dozrává rychle, v průběhu 35–40 dní, a hodí se proto pro konec léta nebo začátek podzimu.

Semena obou zelenin pořídíte například na www.dobrasemena.cz.

Dumlíkačka
Tato tradiční polévka krkonošských horalů bývala často jediným teplým jídlem za celý den. Vařila se ze žlutomasé krajové odrůdy tuřínu – dumlíku, většinou bez masa. Přílohou byl pořádný krajíc domácího chleba. Chcete ji také ochutnat?
Dejte do hrnce vařit vodu s pepřem a novým kořením. Tuřín, brambory, cibuli a mrkev nakrájejte na kostičky (nebo nastrouhejte na hrubém struhadle). Jakmile začne voda vřít, vhoďte zeleninu do hrnce, kdo chce, může přidat i kousek uzeniny, a vše uvařte doměkka. Polévku neuškodí nakonec zahustit máslovou jíškou, případně dosolit.

Pečená vodnice s masovou nádivkou
1000 g vodnice, sůl, zeleninový vývar, 400 g haše z hovězího masa, mouka na obalení, olej na pečení
Omytou vodnici uvařte v zeleninovém vývaru doměkka, oloupejte a nakrájejte na centimetrové plátky. Polovinu plátků potřete haší, přikryjte druhou polovinou, lehce přitlačte k sobě a z obou stran osolte. Nakonec obalte v hladké mouce a pečte po obou stranách v rozpáleném tuku. Plněná vodnice nejlépe chutná s opékanými brambory a zeleninovým salátem.

FOTO: SHUTTERSTOCK

Vodnice a tuřín


Komentáře

Napsat komentář