Zahrada, kde chcete posedět a obdivovat


Klára, rodačka z Prahy, vždycky toužila po romantické zahradě. Představovala si, že bude tak trochu tajemná, pohádková, s různými zákoutími. Dlouho dopředu tedy studovala časopisy i knihy, zjišťovala, jaké podmínky rostlinám dopřát. A výsledek? Dopadlo to trochu jinak.

Ozdobou venkovských chalup jsou leckde i dnes předzahrádky, z nichž přes plaňkový plot vyhlížejí tradiční růže, floxy, srdcovky, kopretiny, pivoňky a další květiny. Nechybí ani v této zahradě. Díky tomu, že její rozloha činí téměř tisíc metrů čtverečních, mají však mnohem víc prostoru.

Keře a stromy vysazovali jako první

Už dlouho před tím, než si majitelé pořídili chalupu, kupovali si časopisy o zahradách a snili o tom, že jednou získají kousek půdy, který budou osazovat a zkrášlovat podle svého a kam budou utíkat před každodenními problémy a starostmi. Do této vesnice nedaleko Tábora jezdívala Klára za příbuznými a Mirek je zdejší rodák, zde se také seznámili a nakonec byla i svatba. Když se před osmnácti lety ve vsi objevila chalupa na prodej, koupili ji a vrhli se natěšeně do práce.

Nejdřív museli dát do pořádku stavení, které bylo delší dobu prázdné, proto i vlhké, zatuchlé, s opadanou omítkou a polorozpadlým komínem. V zahradě, kde přežívalo pár keříků rybízu a staré ovocné stromy, se objevily kupy písku, štěrku, míchačka a nejrůznější nářadí. Klára ovšem věděla, že keře a stromy potřebují čas, než vyrostou do krásy, proto nějaké vysadila už tehdy.

Původní starou studnu majitelé obezdili a postavili nad ní bytelnou sedlovou stříšku.

Vybírala jsem místa, kde nepřekážely staveništi, a potom jsem s některými zase šachovala jinam. Šlo mi hlavně o to, abych vytvořila clonu z živého plotu podél silnice, jelikož pozemek je pod úrovní terénu. Chtěla jsem vytvořit soukromou oázu klidu, kde se budeme cítit dobře. To znamená jedním pohledem nepřehlédnutelnou zahradu, kde se objevují různé průhledy a zákoutí, takové jakoby zahradní pokoje. To se mi vždy moc líbilo,“ vypráví majitelka.

Majitel je tesař, ale poradí si prý úplně se vším. „Z chalupy tenkrát zbyly jen tři obvodové zdi a čtvrtá byla podepřena pilířem, aby to celé nespadlo,“ vypočítává Klára. Radost měla i z nového zápraží, které její manžel vyzdil z plochých kamenů, i z pěkného dřevěného plotu, který postavil kolem zahrady, kde už se začaly objevovat první květiny. Vysoký je zejména směrem do polí, odkud nejvíce fouká a kde se v zimě vytvářejí závěje. Zahrada je tedy chráněna proti rozmarům zdejšího dost drsného podnebí.

V zahradě rostou anglické sadové růže, hlavně Austinovy, různé sorty pnoucích růží a jejich kombinace s jinými trvalkami.

Slunce i polostín

Měla jsem sice velmi dobře nastudováno, která rostlina má ráda stín a která slunce, sucho, nebo spíš vlhko, ale jde pouze o teorii, praxe byla jiná. Každé zákoutí má svoje mikroklima, takže se rostlinám na podle mě optimálním místě přesto nedařilo,“ vysvětluje Klára a dodává: „Kytky si zkrátka samy řekly, kde jim bude nejlíp. A pak jsem je asi pět let přemlouvala, aby rostly. Dnes, po osmnácti letech, už je musím spíše krotit.“

V houpačce zavěšené na lanech můžete relaxovat za každého počasí.

Zahrada je situovaná převážně na východ od chalupy. Po ránu svítí slunce na vrbiny, plicníky, pryšce, klematis a bylinky poblíž chalupy, a pak už si užívají polostínu. Jižních a západní část vyhovuje růžím, levanduli, kontryhelu a různým druhům klematisů. Poloha severovýchodní se hodí k pěstování host, náprstníků, dlužich a kapradin. Vyrůstají v této zahradě do obdivuhodných rozměrů. Stejně jako hortenzie, zimolezy, vajgélie, pustoryly a další dřeviny.

Většina rostlin ukáže svoji krásu teprve po několika letech od výsadby. Je třeba s tím počítat a dát jim prostor už při vysazování. Ovšem ani tato zahrada není bez hranic, proto vlastníci museli některé keře po čase zlikvidovat.

Vůbec nejradši mám anglické sadové růže, hlavně Austinovy, různé sorty pnoucích růží a jejich kombinace například s clematisy, s levandulí, s okrasnými česneky, ty růžím vyloženě prospívají,“ vyjmenovává majitelka. Líbí se jí i různé netradiční a málo známé rostliny – třeba červenolistá bezinka nebo muchovník, pomněnkovec, houttuynia a další. Nestará se ovšem jen o samotné květiny, baví jí také tvořit různé zahradní dekorace. Vyzdila například z kamenů kruhový záhonek na suchomilné rostliny. Manžel jí jenom namíchal maltu.

Kamenné schody, po nichž se vstupuje do chalupy, jsou z obou stran lemovány trvalkovými záhony.

Posedět a obdivovat

Mirek je precizní, praktický, dbá na to, aby všechno mělo svůj logický důvod, je to zkrátka řemeslník. Některé zahradní nápady své ženy nepovažuje za praktické, ale většinou se nechá k jejich realizaci přemluvit. A uznává, že z každého koutu pozemku, kde vytvářel menší i větší dřevěné stavby, ta jejich zahrada vypadá jinak.

Nejdřív vznikla pergola, nad kterou se od jara rozrůstá růže a zimolez. Pak pěkná sedlová stříška nad studnou, z níž se dnes už používá voda jen pro zahradu. Jako třetí přišlo na řadu odpočívadlo ve stinné části zahrady. „Další byla, myslím, houpačka. A potom manžel postavil šestiboký altán. To byla nejnáročnější a zatím poslední stavba. Tady mohl realizovat svoje tesařské umění. Mám ráda krytá záda, tak udělal zadní stěny bedněné. Je tu stín, ticho a klid. Ráda si tu posedím, když mě bolí nohy, nebo si chvilku čtu. Ale na to není moc času,“ konstatuje majitelka.

Proutěné křeslo na štěrkovišti z kačírku našlo místo pod červenolistou bezinkou a malým javorem.

Dřevo na topení ani na zahradní stavby tady nemusejí kupovat, jelikož mají vlastní les. „Manžel si sám vybrané stromy pokácí, odveze je na pilu a dřevo použije pro svoji práci, ale je s tím samozřejmě spousta dřiny,“ říká Klára.

Zahradní stavby se téměř ztrácejí v zeleni, kolem rostou trvalky i keře a přes jejich stříšky se šplhají popínavky.

 

Marie Rubešová, foto archiv majitelů

 

Více informací se nachází v srpnovém vydání z roku 2017.

Komentáře

Napsat komentář