Zahrada, která změnila majiteli život


9.

Zajímavá zahrada po celý rok? Zapomeňte na záhony plné letniček a vyměňte je za topiary. Právě tvarované dřeviny svým vzhledem zaujmou, i když na nich leží vrstva sněhu nebo právě pálí slunce. Pokud o nich uvažujete, počítejte s tím, že alespoň zpočátku potřebují nemalou péči. Proto se v posledních letech od složitých kompozic dřevin i zahrad všeobecně ustupuje. Je tedy čas se alespoň do jedné z nich podívat.

Víte, podle čeho dostala své jméno obec Chudčice? Ne, chudí lidé tam nežijí. Ale místo je jedno z nejchudších na dešťové srážky. To samozřejmě ovlivnilo návrh a zakládání této zahrady. Závlahový systém se zde stal nezbytností. Druhým prvkem, na který bylo nutné brát ohled, se stal bazén. Rozhodoval hlavně o výběru rostlin, které se kolem vysazovaly. A samozřejmě záleželo i na přání majitelů.

11.

Když bazén rozhoduje

Zahradnická firma převzala pozemek ve chvíli, kdy majitelé dokončili rekonstrukci domu a nechali si postavit bazén, který je extrémně velký ve srovnání s celkovou plochou zahrady. A tak hodně ovlivnil její vzhled. Po jeho stranách zůstaly pouze úzké pásy volného místa, kde bylo nutné vytvořit odclonění od sousedů. K tomu se hodí dřeviny, ideálně takové, které zaujmou i na malém prostoru. A řadu tújí si majitelé kolem plotu rozhodně nepřáli. „Vzhledem k těmto požadavkům se nám zdáli jako ideální tvarované topiary, které působí jako optická bariera, svým plastickým tvarem jsou zajímavé na podhled v každém období, díky údržbě a pravidelnému řezu se příliš nerozrůstají do prostoru, proto nebudou přesahovat úzké záhony a překážet v pohybu kolem bazénu,“ říká Roman Dvořáček, jehož firma zahradu navrhovala i zakládala.

Zároveň tak bylo splněno přání a požadavek majitele, který si přál místo osadit převážně neopadavými rostlinami. Důvod? Jestliže by na malém pozemku zvolil opadavé druhy, létalo by mu listí do bazénu a péče o vodu by pak byla mnohem náročnější a dražší. Rozhodně ale nelze říct, že volbou jehličnanů by se rodina připravila o ono kouzlo, kdy se zahrada mění v čase a každý den vypadá trochu jinak. Dřeviny jsou doplněné trvalkami i kvetoucími keři, které to dokážou. Celkem se na pozemek vysazovalo přes sto druhů rostlin.

8.

Závlaha byla nezbytností

Při zakládání zahrady se vycházelo i z podmínek, které zde byly. Vysazovalo se do poměrně kvalitní hlinité ornice, která se v místě plánovaného trávníku míchala s křemičitým pískem, který zlehčuje půdu a napomáhá prokořenění travního drnu. Vzhledem ke zvolené výsadbě a hlavně malému množství srážek v této oblasti byl nezbytný závlahový systém. Ten má dvě větvě – jedna slouží k zálivce trávníku, druhá je vedena kolem záhonů. Zatímco ta první je v provozu v sezoně prakticky denně, neboť trávník si žádá intenzivní zálivku po doby aspoň patnácti minut, druhou už majitelé využívají pouze minimálně. Předminulé léto byla celou sezonu vypnutá, v loňských horkách a suchu ji majitelé čas od času zapnuli. Nešlo ale o zbytečnou investici, sloužila hlavně první dva roky po založení zahrady, kdy bylo nutné pomoci rostlinám ke správnému ujmutí a zakořenění. Nyní si kořeny vzrostlých dřevin najdou vláhu už samy. Podobně se snižují i dávky hnojiva, které je dřevinám dodáváno. Jiné je o u trávníku, ten dostává živiny ve formě kombinovaného NPK hnojiva pravidelně.

Do zahrady se vysazovaly tvarované dřeviny již ve své nynější velikosti, ovšem už tvarované, aby měli majitelé jasnou představu, jak budou vypadat. A samozřejmě se počítalo s tím, že se bude udržovat jejich tvar a zároveň se nechají nepatrně rozrůstat jak do výšky, tak částečně do šířky. „Obor zahradní tvorby má tu výhodu, že si člověk může koupit čas. Někdo se stará pět, sedm nebo deset let, než mu stromy vyrostou. Kdo má peníze a nechce se mu čekat, může si koupit rovnou vzrostlé dřeviny, o které se pře tím roky staral někdo jiný. Zde jsme zvolili kompromis,“ vysvětluje Roman Dvořáček, podle čeho volil výšku stromků. A dodává, že majitel neinvestoval pouze do nich, ale i do své budoucnosti. Tvarované stromy ho natolik nadchly, že nyní obchoduje – a to velmi úspěšně – právě s topiary.“

7.

Hra s kameny

Prvních pět let si zahrada vyžádala nemalou péči, kterou prováděla profesionální firma. Správné zakořenění rostliny je důležité i z toho důvodu, že kouzlo tohoto prostoru je založené na opakování stejně velkých a stejně tvarovaných dřevin. Pokud by některá uhynula, bylo by nutné ji nahradit stejnou, aby efekt zůstal zachován. Naštěstí se to ještě nestalo. „Ale myslím, že bychom stromky dokázali nahradit v té velikosti, jako jsou kolem. Tomu jsme přizpůsobili i jejich výběr. Dřeviny jsou vybrané a hlavně zastřihované tak, že rostou extrémně pomalu. Třeba smrčky za deset let, co na zahradě jsou, vyrostly jen asi o patnáct centimetrů,“ dodává autor zahrady.

Ovšem nejen o dřeviny bylo nutné se starat. Majitel měl požadavek, aby zahrady vypadala perfektně, proto firma dbala i na to, aby štěrkový mulč byl na svém a nedocházelo ke smíchání kamínků různé barvy a různých frakcí, aby byly oddělené a mezi nimi vznikl zajímavý kontrast. Kámen dostal přednost před hojně používanou kůrou z praktických důvodů. „Zpočátku jsme v zadní části zahrady měli kůru, ale je to lehký materiál, a protože je tady bazén, přes terasy se chodí ze zahrady do obývacího pokoje, kůra se všude roznášela, což komplikovalo to údržbu vody i úklid v domě. Navíc se nám stávalo, že zahradu hojně navštěvovali kosi a mulč rozhrabávali. Proto jsme ho nahradili právě kamínky,“ říká Roman Dvořáček.

V době, kdy se zahrada navrhovala, rodin neměla psa, po letech si sice koupila menší plemeno, naštěstí zvíře nemělo tendenci záhony rozhrabávat. Pokud by se tak stalo, stačilo prý nahradit kamínky menší frakce za větší.

14.

Předzahrádka jako ochutnávka

Stejně pojatá jako zahrada je i předzahrádka domu. Což by podle zahradního architekta mělo být vždy. Předzahrádka má působit například na návštěvy jako určitá ochutnávka toho, co ho čeká v samotné zahradě. Proto třeba ani zde nechybí vodní prvek. Majitelé si nejprve přáli jezírko, to jim zahradní architekti nejen z důvodu místa rozmluvili. Nahradila ho zajímavější neustále cirkulující voda, vycházející z bambusové stébla doplněná malým vodopádem pod kamenem.

I zde hraje výraznou úlohu kámen. Solitérní pískovcové balvany byly vybrány proto, že ladí s barvou fasády domu. V hlavní zahradě jsou z nich postavení schody. Při jejich instalaci se kámen na místo dokonce umisťoval jeřábem. „Byl to náš nápad, z něhož byl majitel nadšený. I proto, že se ukázalo, že nakonec vyjdou levněji, než kdyby stavěl betonové a nechal je obkládat. A hlavně jsou krásnější,“ dodává zahradní architekt. Kamenné schody, tedy bezúdržbový přírodní prvek, by našly uplatnění i v zahradách, které se zakládají i nyní. Jako jedny z mála. „Tato zahrady vznikla v době, kdy bylo žádané vše barevné, tvarované, upravené často do nepřirozených forem, někdy až na hranici kýče. Také si žádá nemalou péči a častou údržbu. Dnes je však trend jinde a přednost dostávají výsadby, kde vyniká krása rostlin a jejich přirozenost, jejich výběr stejně jako volba doplňkových materiálů se řídí podobnými principy jako ve volné přírodě. A samozřejmě i údržba je pak jednodušší,“ dodává Roman Dvořáček. I když samozřejmě záleží, co se komu líbí.

Foto: www.zahradadvoracek.cz

Další informace najdete v lednovém vydání magazínu Flóra.


Komentáře

Napsat komentář