Zahrada pro šest tisíc rostlin


Jeho snem byla chata a rybník. Dnes má majitel na pozemku ještě dům, v němž se usadil natrvalo. A tak trochu omylem i skalky. „Po vyhloubení jezírka zbyla spousta materiálu, tak jsem z něj začal budovat skalky,“ vzpomíná vlastník.

Na této jihočeské zahradě najdete od všeho něco: rybník, spoustu skalek a potůčků a také zajímavá zákoutí vytvořená z vyšších a nižších dřevin – listnáčů i konifer. Celkem zde roste kolem šesti tisíc rostlin: od malých skalniček až po smrky u plotu.

Rybníkem to začalo

Před více nežli dvaceti roky byl na místě nynější zahrady travnatý palouk s potůčkem. Majitel si zde naplánoval založení rybníka a místo proměnil na různě velké skalky a písečné duny s rozsáhlou sbírkou skalniček a lýkovců. Nakonec v horní části založil i vřesoviště. Pozemek je protkaný cestami a cestičkami, některá zákoutí zdobí konifery, jinde jsou více vysázené listnáče. Nechybějí ani tvarované dřeviny, mezi nimi například kulovité keře zimostrázu, tvarované tisy, ptačí zob a bobkovišeň lékařská. Celoroční ozdobou zahrady jsou rododendrony a půdopokryvné rostliny: barvínek, břečťan, jedlovec a mikrobiota křižmolistá.

 

 

K začínající zimě sice patří nostalgie a vůně tlejícího listí, ale i tak by na zahradě měly být nějaké zářivě barevné body,“ vysvětluje majitel a odkazuje tak na porosty ozdobných travin, solitérní břízu a oranžový zmarličník. Červeň obstarávají plody skalníků a dřišťálů, na rašeliništi špirlice, plody klikvy a libavky. Mezi mnoha keři s holými větvemi vyniká červenolistý dřišťál, skupinu jehličnanů oživuje svída. Mimo sezonu zase zaujmou hlohyně šarlatová, cesmína ostrolistá a mahonie cesmínolistá.

Od skalniček po sukulenty

Mít chatu a u ní rybník byl můj sen,“ říká vlastník, který si na pozemku posléze postavil i dům a usadil se tu natrvalo. Po vyhloubení rybníka mu zbyla spousta materiálu, a tak začal budovat také skalky. A zahrada se rozrůstala. V údolích mezi jednotlivými vyvýšeninami majitel vybudoval soustavu potůčků, které přemostil lávkami. Zároveň začal sázet konifery a listnáče, z nichž tvořil různá zákoutí. Na úpatí skalek přišly vlhkomilné druhy, na vrcholy sukulenty.

Desítky rostlin jsou k vidění i kolem rybníka. Zjara tu kvete kosatec sibiřský, upolín nejvyšší, vachta trojlistá, zábělník bahenní a vrba plazivá. Doprovázejí je blatouch bahenní, tužebník jilmový, ostřice, řeřišnice hořká a rdesno hadí kořen. V bočním rameni prosperuje společenství plavínu, řezanu a vachty. „Důležitá je vrstva bahna na dně. Ještě mělčí voda vyhovuje prustce, kosatcům žlutým nebo sibiřským,“ říká majitel, který v současnosti zakládá rybníky i na jiných zahradách.

Pobřežní porosty sice svými kořeny čistí vodu, ale musím je hlídat, aby se mi neúměrně nerozrůstaly. Dost velký plevel je sítina mečolistá nebo orobinec širokolistý. Ale je sporné, co považovat za plevel. Když necháte po odkvětu vysemenit japonské a himálajské primule, zarostou vám celé břehy. Je na vás, jestli to tak chcete nebo jestli raději budete pěstovat i jiné druhy,“ dodává.

Budování mokřadu

Původní louka byla v některých partiích mokrá, ale předchozí vlastník tyto pasáže vysušil. Vrátit pozemku původní podobu bylo velmi pracné, drenáže se musely odstranit. Majitel se rozhodl vybudovat si na zahradě i specialitu: mokřad s rašeliništěm. Ten lze vybudovat skoro na každé zahradě, nemusí být ani příliš velký. Mnoho rostlin v bažinaté části se vysazuje do půdy, která se udržuje stále mokrá, proto je ideální mokřad umístit do vlhké a těžké půdy.

Takové místo si můžete nejsnáze vytvořit tam, kde si příroda o něco podobného říká: kolem prameniště, potoka anebo na zamokřeném stanovišti. Přesně taková byla horní polovina mého pozemku,“ vysvětluje. Roste zde například severoamerická masožravka špirlice Sarracenia purpurea, která je jediným druhem špirlic snášejícím tuzemskou zimu. V době květu tu zaujme klikva a další vřesovcovité rostliny, zejména rojovník bahenní, z travin pak suchopýrek trsnatý a suchopýr pochvatý. Nechybějí ani mrtvé pařezy porůstající mechem. Mokřad je osázený orobincem, rákosem, lekníny a dalšími vodomilnými rostlinami.

Na sušším pozemku vykopejte půdu do hloubky nejméně padesát centimetrů, pak jámu částečně izolujte, aby se v ní držela zvýšená vlhkost. Můžete použít například starou vanu nebo dno vyložte pevnou plastovou fólií. Do dna vany vyvrtejte několik otvorů a dno fólie na několika místech proražte. V izolovaném prostředí by půda mohla zkysnout a kořeny by uhnily,“ radí zahradník těm, kdo by si mokřad chtěli vybudovat i na svém pozemku.

Radka Borovičková, foto Zdeněk Roller

 

Více informací se nachází v prosincovém vydání z roku 2017.

Komentáře

Napsat komentář