Zahrada pro… vozíčkáře


Každá zahrada by měla svou architekturou i výsadbou odpovídat konkrétnímu období, v němž se rodina jejího majitele nachází – narození dítěte, objevení alergie, odchod do penze atd. Odráží se v ní ale také zdravotní stav majitelů a jeho případné změny. Pokud se tedy někdo z rodiny ocitne řízením osudu na vozíčku, zahrada by se pro něj neměla stát překážkou.
Pokud se tedy někdo z rodiny ocitne řízením osudu na vozíčku, zahrada by se pro něj neměla stát překážkou.

Pokud se tedy někdo
z rodiny ocitne řízením osudu na vozíčku, zahrada by se pro něj neměla stát překážkou.

Zahrada přizpůsobená pro pohyb vozíčkáře nemá připomínat nemocniční park s jedinou pevnou cestičkou. Při troše šikovnosti byste na ní ani neměli poznat, komu je určená. A nemyslete si, že se vás to netýká. Komplikovaně zlomená noha, narození dvojčat či rekonvalescenční pobyt babičky po operaci vám ukáže vaši zahradu ve zcela jiném světle. Zařídit alespoň jeden kout zahrady „pro kolečka“ může být velice prozíravé. Člověk upoutaný na vozík nechce být po zahradě jen útrpně posunován, chce se po ní sám pohybovat a podílet se na její podobě. Pokud zahrada neleží ve svahu, neměl by to být problém – s trochou selského rozumu může každý svou zahradu upravit tak, aby míra samostatnosti každého jejího uživatele byla co nejvyšší. Ideální je takový stav, který setře rozdíl mezi vozíčkářem – uživatelem a vozíčkářem – zahrádkářem. Jak na to? Vybavení zahrady
  • Cesty a vstupy – vybudovat širokou pevnou cestu je pro pohyb vozíku klíčové. Pohyb mimo cesty je samozřejmě možný, ale jen s pomocí další osoby. Cesta musí být po celé délce stejně široká a hlavně pevná, a to i na okrajích. Nesmí mít tzv. břicho, tedy vyklenutou střední část. Ta vzniká zejména při špatném založení cesty a nedostatečném zhutnění povrchu. Důležitý je i dostatek prostoru v okolí parkovacího stání, ale také příhodně umístěné vyšší plochy k odložení nářadí, hrnku či oblečení. Dobře vypadají například nízké gabionové lavičky s dřevěnou sedací deskou – poslouží k odložení čehokoli, jako malý stolek na práci nebo sedátko pro hosty.
  • Sezení – více než klasická terasa s několika schody se osvědčila pevně sešroubovaná prkna usazená do štěrkového lože. I když schody vybavíte rampou a nájezdem, vždy po nich bude pohyb pracnější než jízda prakticky po rovině. Pozor dejte i při výběru stolu, často se pod něj vozíček nevejde. Pokud nenajdete správně vysoký a stabilní model, nezbývá než ho nechat vyrobit u truhláře.
  • Zálivka – jestli na něčem nešetřit, tak na závlaze. Zalévání konví je obtížné, používání hadice je proto jediná možnost. I tak je ale možné využívat dešťovou vodu, jen je třeba použít šikovné čerpadlo. Na práci je samozřejmě nejméně náročná automatická nebo kapková závlaha. Praktické také je si zahradu rozdělit na část zalévanou pravidelně a extenzivní část, v níž budou růst druhy odolné vůči přísušku. Ideální jsou štěrkové záhony, skalky, stepní partie s travinami a odolnými prérijními rostlinami.
Mělké mísy umožní pěstování odolných skalniček mnoha tvarů.

Mělké mísy umožní pěstování
odolných skalniček mnoha tvarů.

Osvědčilo se
  • Vyvýšené záhony – tyto záhony jsou pro vozíčkáře nepostradatelné. Ale pozor, měly by být dostatečně nízké (60–70 centimetrů) a spíš úzké, aby bylo možné o ně po celé šířce pohodlně pečovat ruční motyčkou. Širší záhon lze rovněž zpřístupnit z druhé strany. Na vysokých záhonech můžete pěstovat nejen květiny, ale třeba i zeleninu nebo jahody.
  • Nářadí hned po ruce – pro vozíčkáře je potřeba uložit nářadí poblíž každého většího záhonu či zahradního celku. V balíčku by měla být motyčka, nůžky, rukavice, jmenovky, tužka či popisovač, případně ještě plachta chránící kolena a taška či sáček na plevel a zbytky všeho možného.
  • Rozmanitost – zaměřte se na vytvoření co nejrozmanitější zahrady. Prioritou by mělo být nalákat do ní co nejvíce života – motýly, ještěrky, čmeláky, žáby a ptáky. To samozřejmě znamená vzdát se chemických prostředků k ochraně rostlin a herbicidů. Péče o zahradu bude sice o trochu pracnější, což ale nemusí nikomu vadit, pocit potřebnosti a nezastupitelnosti má rád každý.
  • Rostliny v nádobách – pro vozíčkáře jsou tyto rostliny ideální. Umístěné na pevném povrchu je budou moci snadno udržovat, zalévat i sklízet. Do nádob vysazujte nejen klasické terasové rostliny, ale i malé ovocné stromky, rybízy, samozřejmě bylinky a letničky. Lépe než drobné květináče poslouží však bytelné kontejnery z masivních a odolných materiálů.
  • Vodní plocha – i docela maličké jezírko pozvedne úroveň zahrady. Nemusí jít přitom o stavebně náročné řešení, na každé zahradě můžete vybudovat malou vodní oázu z osázené zinkové vaničky či starého sudu.
Co raději vypustit
  • Altánky a besídky – pokud se do altánku vozíčkář sám nedostane, jde o zbytečnost. Praktičtější jsou lehké přístřešky kryté jen ze dvou stran, pocit soukromí v nich zajistí vzdušné treláže a popínavé rostliny.
  • Přepadávající rostliny – při zakládání zahrady pro vozíčkáře je třeba více předvídat a zohlednit, jak budou trsy rostlin a keře vypadat za pár sezon. Cesty by měly zůstat v každém ročním období volné, nemělo by na nich nic překážet a nic by se nemělo objíždět. Ze stejného důvodu zvažte i výsadbu růží, na průjezd bývají obtížné hlavně dekorativní oblouky a loubí.
  • Listnaté stromy – listnáče určitě nevysazujte do blízkosti teras a cest. Spadané listí se rozkládá, klouže, namrzá a zpevněné plochy je třeba často uklízet. Vysaďte je proto raději dále do zahrady. Vyberte přitom takové, které mají plody lákající ptáky, případně i veverky. A nezapomeňte na dalekohled!
  • Zákruty – rafinovaně se vinoucí cestička vypadá v zahradě romanticky a díky ní ozvláštníte i malou plochu. Pro vozíčkáře ale představuje naprosto zbytečně vydanou energii. Věnujte proto pozornost raději rozmanitosti záhonů a pěkným dekoračním předmětům.
Vybrané rostliny
  • Letničky – jednoleté květiny nejsou zcela vyloučeny, ale měly by se vysazovat zásadně do nádob, nikoli do záhonů. Zaměřte se na rostliny, které dlouho kvetou, jsou kompaktní a nepoléhají. Vhodné jsou hledíky, aksamitníky, ostálky, šalvěje, nestařce, šruchy, kosmatce a okrasné tabáky. Nevhodné jsou letničky s jemnou stavbou těla, které snadno poléhají, za deště vymoknou nebo potřebují vyvazovat či vyštipovat – to jsou třeba astry, krásenky, hrachory, hledíkovky, godécie a surfinie. Pro přemíru péče nevysazujte ani hlíznaté a cibulovité rostliny, jako jsou jiřinky nebo mečíky.
  • Trvalky – vytrvalé rostliny by měly tvořit základ celé zahrady. Nezapomeňte přitom na druhy, které lákají hmyz a motýly, tedy třeba třapatkovky, dobromysl, levandule, pupalky, mateřídoušky, hvězdnice či lupiny. Nepostradatelné jsou také nenáročné skalničky, které nastartují zahradní sezonu už v březnu či dubnu, například lýkovce, koniklece, hlaváčky, tařičky, tařice, iberky a všechny možné primulky.
  • Rarity – uvědomte si, že zahrada má pro vozíčkáře zcela jiný význam – často představuje na dlouhé dny jediný kontakt s přírodou. Zaměřte se proto i na dotykové vjemy, které ještě zintenzivní požitek z rostlin. Vysaďte do záhonů třeba hebký čistec, zaječí ocásek, kavyl, diviznu, neobyčejně něžné jsou třeba i rašící bukové lístky a nebojte se ani robustní pichlavé pupavy nebo máčky. Rozmanitost na dosah ruky – to je motto zahrady pro vozíčkáře.
FOTO: SHUTTERSTOCK A PROFIMEDIA.CZ

Zahrada pro… vozíčkáře


Komentáře

Napsat komentář