Zahrada se čtyřmi jezírky


Jakoby sem patřila odjakživa… Tak vypadá zahrada, při jejímž zakládání měli majitelé dvě přání: aby byla plynulým pokračováním nedalekého lesa a také, aby zde nemuseli trávit víkendy sekáním trávníku.


Trávník je na péči velmi náročný, proto se majitel obrátil na architekta, zda by ho dokázal nahradit něčím, co nebude vyžadovat pravidelné kosení, zalévání, hnojení… Zahradě proto dominuje voda, přesněji čtyři jezírka propojená přírodními koryty. Místo dělají zajímavé po celý rok, tedy i v zimním období, kdy jsou rostliny zapadané vrstvou sněhu.

Kamenné skály byly postavené tzv. suchou cestou.

Kombinace vody a kamene

Parcela se nachází na jižním svahu. Pokud by se majitelé rozhodli osadit ji tradičním způsobem a zvolili trávník v kombinaci s trvalkami a letničkami, jen těžko by se obešli bez umělé závlahy. Stavbou jezírek však dokázali nejen zadržet vodu na pozemku, ale jejím odpařováním zde vzniká specifické klima, které vyhovuje i okolo rostoucím dřevinám. Ačkoli si rodina přála omezit plochu trávníku, zcela bez něj by to asi nešlo. Díky rybníkům a zvýšené vzdušné vlhkosti ho však není nutné denně zalévat a ani v létě nevysychá a nežloutne. Péče o něj je tedy mnohem jednodušší, než když by zabíral větší část pozemku a jezírka zde chyběla.

Tři nádrže jsou napájené přírodní vodou, jedno zachycuje dešťovku. Všechna spojují přírodní koryta. Voda z blízkého prameniště napájí nejprve malé skalní jezírko nad domem, ze kterého voda vtéká otevřeným potokem do velkého jezera a z něj vodopádem padá do menšího, kterým kaskáda končí,“ vysvětluje autor zahrady architekt Jan Kotlář.

Nejdříve vzniklo nejvýše položené jezírko v rohu zahrady za domem. Do něj je potrubím přiváděna voda z přírodního pramene a funguje jako prameniště. Odtud teče potokem do hlavního jezera s hloubkou tři a půl metru. V létě slouží ke koupání a lze do něj i skákat aniž by hrozil úraz. Dostatečně hluboký musel být i třetí rybník, který majitel budoval s tím, že zde bude chovat ryby. Ty potřebují takový prostor, v něž mohou u dna hibernovat i v době mrazů. Čtvrtá nádrž se stala součástí kamenné stěny. Kolem vody totiž nechybí skály, podobně jako ve volné přírodě. Bylo na ně spotřebován skoro sto tun žuly, dovezené z Jizerských hor. „Jde o takzvanou suchou stavbu, valouny jsou na sebe vyskládané bez použití malty,“ říká majitel. Při budování ocenil své zkušenosti a kontakty stavaře, neboť kamenné stěny bylo nutné skládat jeřábem. Některé z nich totiž váží i několik tun. Časem získávají stěny přirozenou patinu a v zahradě působí dojmem, že jde o přírodní skálu. Spáry postupně zarůstají méně náročnými rostlinami, kterým toto prostředí vyhovuje. Majitelé je nechávají žít přirozeně, jen pokud se některé příliš rozrůstají, čas od času je ostříhají.

Odpařená voda ovlivňuje mikroklima na zahradě.

Kámen byl použit i na cesty a cestičky na pozemku, a to v mnoha podobách – od nášlapných valounů procházejících zahradou i vodními plochami, až po štěrk zpevňující plochu kolem domu.

Jezera zde byla první

Tím, že je celá kaskáda napájena přírodním zdrojem a má zajištěný trvalý odtok vody, nepotřebuje filtraci a péče o ni je opravdu minimální oproti běžným jezírkům s uzavřeným vodním cyklem. I mechanické nečistoty, napadané listí, se přirozeně odplaví nebo zetlí a usadí se na dně v podobě kalu. Jednině ten je třeba vždy po několik letech ze dna odstranit.

Jak architekt , tak majitel si byli vědomi náročnosti takové stavby, proto vodní soustava budovala jako první, teprv po té se dodělával dům a další terénní úpravy. Kolem jezírek našly místo k životu rostliny a živočichové, která se starají o čistotu vody. Z vodního hmyzu jsou zde v sezoně k vidění vodoměrky či vážky, ryby, žáby a čolkové přirozeně osídlili vodu. Největší z nádrží vyhovuje chovu kaprů koi.

Dřeviny jako z lesa

Zahrada byla založena před čtrnácti lety, od té doby je rok co rok jiná. A to hlavně díky zvoleným dřevinám, které rostou a připomínající na pozemek navazující les. Vysazené tady byly druhy typické pro české lesy – borovice, babyky, duby, vrby, habry či tisy. Zachovány zatím zůstaly i zdravé ovocné stromy, podrost tvoří lísky a dříny. Břehy jezera zdobí maxibonsaje – dospělá jabloň či mladá borovice – , které architekt několikrát ročně tvaruje.

Jezírka jsou propojena koryty.

Vodní a bahenní rostliny nechybí ani v jezírkách, díky jejich hloubce nehrozí, že by během zimy vymrzly, a kolem nich. Sem architekt zvolil druhy, zajímavě i mimo sezonu. Tedy kromě stálezelených dřevin jde o druhy zajímavě přebarvující listy na podzim nebo kapradiny, které spolu s vodní plochou a kameny dělají zahradu zajímavou i mimo sezonu.

Kámen byl použit i na stavbu cest a chodníků.

 

Magdaléna Krajmerová, foto Jaroslav Hejzlar

 

Více informací se nachází v lednovém vydání z roku 2018.

Komentáře

Napsat komentář