Zelení vetřelci


Jsou agresivní, neznají slitování a nikdo na ně nemůže. O kom je řeč? O invazivních rostlinách, které se šíří českou přírodou.
Bolševník obrovský

Bolševník obrovský

Rostliny máme spojené spíš s pozitivními jevy, jako je harmonie, vůně, krása, a proto nás ani nenapadne, že ne všechny rostliny jsou užitečné a pro naši přírodu prospěšné. Globalizace je realitou moderního světa. A světe div se, netýká se jen lidí. Své o tom vědí třeba zoologové, kteří mohou vyprávět o přemnožených králících v Austrálii, asijských krabech říčních v evropských vodách nebo americkém rakovi v českých potocích. I botanici přicházejí se svou troškou do mlýna, ale protože rostliny jsou tiší vetřelci a obsazují naše teritoria nenápadně, hlas botaniků není někdy dostatečně slyšet. Proč jsou nebezpečné Infiltrované rostliny nejsou začleněny do ekologických řetězců. Na jednu stranu (na tu zahradnickou) je to výhoda, protože je nenapadají choroby a škůdci – jednoduše je neznají, nemají je tudíž ani ve svém jídelníčku. Na druhou stranu tyto rostliny nic neohrožuje a česká příroda z nich nemá žádný užitek – neživí se jimi housenky, nekuklí se na nich hmyz, nekonzumují je zajíci či vysoká a jejich plody zůstávají na stromech, protože je často nežerou ani ptáci. Často bývají i jedovaté (mamota, klejicha). V ideálním případě rostliny zůstanou v místě, kde rostou, v horším se nikým neohrožovány začnou šířit krajinou. Některé z nich jsou bohužel velice vitální a mají obrovskou produkci semen. Případ od případu
Šťovík alpský

Šťovík alpský

Naštěstí se to netýká všech rostlin, které pocházejí z jiných oblastí. Některé druhy česká příroda bez problémů adoptovala. Uvést je možné třeba rostliny původem z Ameriky – třapatku nachovou, kukuřici, dýně, brambory, rajčata, záplevák, monardu, vilín, muchovník a desítky dalších druhů. Příroda se totiž vyvíjí a na změny reaguje v několika generacích. Některé druhy jsou ale natolik agresivní, že zcela zničí původní květenu, protože opanují její životní prostor, jako například šťovík alpský v Krkonoších či bolševník v západních Čechách. Pokud by však došlo ke změně hospodaření v krajině, ekologický Armagedon je na světě. Problematické byliny
  • Bolševník obrovský (Heracleum mantegazzianum) je příkladem toho, že dobré úmysly často vedou ke zkáze. Byl totiž ve druhé polovině 19. století dopraven do zámeckého parku v Kynžvartu jako vzácná rarita. Je však veliký, robustní, zastiňuje své okolí a vytlačuje z luk ostatní rostliny. Navíc má obrovskou produkci semen (patří do čeledi miříkovitých), které mají klíčivost řadu let. Problémem je i šťáva z rostliny, která na lidské pokožce způsobuje puchýře, a proto je zákrok proti bolševníku možný jen v ochranném oblečení. Jediným účinným způsobem jeho vymýcení je použití herbicidů, což představuje pro přírodu ale další zátěž.
  • Šťovík alpský (Rumex alpinus) přivezli do Krkonoš alpští kolonisté jako hodnotné krmivo pro dobytek a také ho u horských bud pěstovali. Dnes se ale hospodaření na horských loukách změnilo a šťovík se stal nežádoucím. Jako všechny rostliny z čeledi rdesnovitých má totiž velkou produkci semen a silné podzemní oddenky, kterými se šíří do okolí. Rostliny je proto nutné likvidovat herbicidy ještě před květem.
  • Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis), nazývaná také opletka sachalinská, patří rovněž do čeledi rdesnovitých. Množí se hlavně z úlomků oddenků, její kořeny navíc vylučují látky, které negativně ovlivňují klíčivost semen jiných druhů. Šíří se po vlhkých místech, třeba podél potoků, najdete ji i v opuštěných objektech či na rumištích a boj proti ní je obtížný. Experimentálně se využívá jako energetická rostlina, vytváří totiž rychle obrovské množství nadzemní hmoty s pozoruhodnou výhřevností, což ovšem účinný zásah proti ní ještě komplikuje.
  • Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) pochází z Himálaje, pěstuje se jako okrasná a medonosná rostlina a do přírody se začala šířit ze zahrad. Nejčastěji ji najdete ve vlhkých údolích potoků, kde svými křehkými vysokými stonky zcela vytlačuje jiné rostliny a redukuje bylinné patro na minimum. Šíří se semeny, ta ale naštěstí nemají dlouhou klíčivost, proto stačí rostliny vysekávat v době květu.
  • Zlatobýl kanadský (Solidago canadiensis) je také příkladem zahradní rostliny, která se snadno šíří. Jde o statnou vysokou rostlinu, která má na loukách velkou konkurenční schopnost, a navíc kvete v době, kdy už je většina lučních květin odkvetlá. Její semena se proto dobře rozšiřují. Problémem začíná být v české přírodě i vlčí bob mnoholistý (lupina) a slunečnice topinambur, která se pěstuje na okraji lesů jako zdroj sacharidů pro lesní zvěř
Co můžete dělat Ekosystém v okolí své zahrady může ovlivnit každý zahrádkář. Pokud sousedíte s volnou krajinou, projděte se občas za plotem a zkontrolujte, zda se vaše rostliny nešíří mimo zahradu. Nikdy nevíte, jak se budou rostlinní cizinci chovat mimo dohled. Při nákupech zahradních rostlin myslete na vyváženost. Líbivé rarity a zajímavosti jistě přitáhnou pozornost, dejte ale prostor také původním, z české krajiny pocházejícím keřům a rostlinám. Zkuste být třeba zahradními vlastenci a každou cizokrajnou rostlinu vykompenzujte jednou českou. Nedopusťte, aby se z vaší zahrady stal prostor, kam pěnkavy ani babočky nelétají. FOTO: PROFIMEDIA.CZ A SHUTTERSTOCK

Zelení vetřelci


Komentáře

Napsat komentář