Zelenina před zimou


Příznivá poloha naší republiky, která má většinou mírné zimy s dostatkem srážek, umožňuje zkušeným pěstitelům zásobovat rodinu čerstvou zeleninou opravdu po celý rok. Kterým druhům ani trochu nevadí nevlídné počasí?

Aby polníček úspěšně přečkal zimu, měl by před příchodem mrazů vytvořit pěkné, k zemi přisedlé růžice. Vysévejte ho na přelomu léta a podzimu, v září.

V posledních letech bývá průběh jarního i podzimního počasí dost netypický a záleží na předvídavosti a zkušenosti zahrádkářů, jak s tímto jevem naloží. Existují desítky zeleninových druhů, a proto stojí za to najít takové, které budou v konkrétních podmínkách poskytovat maximum užitku. Vytrvalé druhy Vytrvalých zeleninových druhů je vlastně jenom pár. K těm nejznámějším patří křen. Třebaže je v obchodech k dostání po většinu roku, je poměrně drahý, a navíc intenzitou chuti se nedá s doma pěstovaným srovnat. Křen roste prakticky kdekoli, ale pokud budete chtít vypěstovat dlouhé pěkné kořeny, musíte mu poskytnout, co potřebuje. Nejlépe poroste na místě s hlubokou, kyprou, spíš lehčí písčitou půdou s dostatkem živin. Na venkově přetrvává ryze extenzivní pěstování – křen roste v koutě zahrady a kořeny se dobývají rýčem podle potřeby. Bývají ale nekvalitní, krátké a hodně větvené. Lepší je pěstování z postranních kořenů – získáte tak pěkný hladký křen. Na jaře z hlavního kořene opatrně odhrabejte půdu a odřízněte postranní kořeny silné jako tužka. Jejich velikost přitom určuje budoucí sklizeň, kořeny totiž jen zesílí, neporostou do délky. Odebrané kořenové řízky po délce lehce oškrábejte nožem, jen nahoře a dole ponechte zhruba centimetr neoškrábaný. Zredukujete tak počet pupenů a dalších odnoží. Z horních ponechaných pupenů se založí listy, z dolních kořeny. Takto upravený kořen zasaďte do rýhy vystlané kompostem a zahrňte. Kořeny narostou do sklizňové velikosti zhruba za 8–12 měsíců. Také nenápadné topinambury si pozvolna razí cestu mezi pravidelně pěstované plodiny, a to zejména na prostornějších užitkových zahradách. Dříve se využívaly hlavně jako krmná rostlina, jejich hlízy tvarem podobné zázvoru milují hlavně králíci a lesní zvěř, ale dnes je využívá i „lidská“ kuchyně. K většímu rozšíření přispěla nejen vysoká dietetická hodnota sklizených hlíz, ale i snadné pěstování a přezimování hlíz i rostlin. Jediný problém je s jejich skladovatelností. Hlízy topinamburů rychle vysychají a na rozdíl od brambor je nelze dlouhodobě skladovat. Je proto lepší je vykopat a uložit prosypané hlínou v krechtu nebo v docela obyčejném velkém kbelíku někde venku. Topinambury i křen se také dost rozrůstají, potřebují tedy přesně ohraničený prostor, jinak svoje okolí zaplevelí. Posledním druhem vytrvalé zeleniny je reveň. Třebaže se zpracovává spíše na sladko jako ovoce, jde o listovou zeleninu příbuznou třeba se šťovíkem a rdesnem. Potřebuje místo s hlubokou živnou půdou, je velkým konzumentem kompostu a neobejde se bez tepla a slunce. Rostliny při dobré péči mohou na místě zůstat klidně deset let. Ozimé druhy Ozimá zelenina se pěstuje proto, aby na jaře poskytla co nejdříve úrodu. Jde zejména o špenát, naťovou cibuli, polníček a hlávkový salát. Na podzim vysazený česnek k nim nepatří, protože se sklízí až v létě. Nejspolehlivější je pěstování špenátu a polníčku. Rostliny totiž do zimy vytvoří pěkně zapojený porost, který lépe odolává holomrazům a dobře se chrání netkanou textilií. Bez problémů bývá také pěstování naťové cibulky. Vyberte si z osvědčených ozimých odrůd ´Augusta´ a ´Hiberna´, musíte je ale vysít už koncem léta. Na jaře sklidíte mladé cibulky s natí, a co nespotřebujete, sklidíte jako letní cibuli pro okamžité použití. Trochu jiné je pěstování takzvané zimní cibule (odrůda ´Gerda´), ze které se sklízí celoročně jen zelená nať. Tento typ cibule se vysévá buď na jaře, nebo ve stejném termínu jako cibule ozimá, tedy od poloviny července do poloviny září. Nejméně často zahrádkáři využívají pěstování ozimého salátu. Důvodem je problematické pěstování – často vymrzá. Přes zimu jsou ale v obchodech k mání i další druhy listové zeleniny – pekingské zelí a ledový salát, které výpadek klasického hlávkového salátu vyrovnají. Přetrvávající druhy

Růžičková kapusta je jako stvořená pro domácí pěstování – na čerstvé kapustičky v obchodech skoro nenarazíte. Na zahradě ji můžete sklízet až do předjaří.

Jde o takové druhy, které jsou odolné proti mrazu. Na jejich chuť a kvalitu nemá zima negativní vliv, a proto je můžete sklízet postupně až do předjaří. Jde o klasickou trojici růžičkové kapusty, kadeřávku a zimního póru. Zatímco předchozí druhy patří vesměs mezi listovou zeleninu a představují ve stravě spíše doplněk, tato zelenina je určena pro opravdové vaření. Všechny tři druhy mají poměrně dlouhou vegetační dobu, a pokud je chcete na podzim a v zimě sklízet, musíte je vysít už v květnu. Na záhonech přes zimu sice vydrží, ale pochopitelně nerostou. Do konce vegetace – tedy do konce října – už musejí být „hotové“. Po tomto termínu nevyrostou už ani o kousek. Třebaže to nejsou nijak náročné plodiny, neodkládejte termíny jednocení a přesazování a nenechte se ukolébat jejich dlouhou vegetační dobou. U růžičkové kapusty neoddalujte ani termín zkrácení hlavního stonku se založenými růžičkami. Jen tak totiž budou dost velké. I v případě zpožděné výsadby zkraťte kapustu v obvyklém termínu, tj. na konci srpna. Růžiček budete mít sice méně, budou ale pěkné. Pokud řez odložíte, aby rostlina dohnala růst, sklidíte růžiček více, budou však velice drobné. Zeleninu můžete pěstovat a sklízet prakticky po celý rok, zvolte však promyšlený postup. FOTO: PROFIMEDIA.CZ, SHUTTERSTOCK

Zelenina před zimou


Komentáře

Napsat komentář